Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
18 C 51/2021-15
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr Ivanou Holubovskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 4 950 Kč s přísl. / zápůjčka
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9, 75 % od 25.1.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 403,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9, 75 % od 25.1.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 403,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1.Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4.950 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11.1.2019.
2.Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “).
3.Soud dospěl ke skutkovému závěru: Žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli dne 11.1.2019 smlouvu o zápůjčce. Účastníci ujednali pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 15 % ze zápůjčky a poplatku, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a paušální náklady s upomínáním a vymáháním dluhu (500 Kč za písemnou výzvu k úhradě, 100 Kč za e-mailovou výzvu k úhradě, 50 Kč za telefonickou výzvu, 30 Kč za SMS výzvu, 1.000 Kč za přípravu dohody o splácení dluhu, 500 Kč za předání věci oddělení vymáhání pohledávek, 750 Kč za předání věci inkasní agentuře. V případě žádosti o prodloužení splatnosti činil poplatek 25 % ze zapůjčené částky, na 30 dnů 32,5 % ze zapůjčené částky. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně před podáním žaloby upomínala žalovanéou o dobrovolné splnění dluhu.
4.Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 občanského zákoníku smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5.Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6.Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
7.Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8.Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
9.Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytnula žalované zápůjčku ve výši 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit do 24.1.2019, a to spolu s poplatkem ve výši 450 Kč, celkem tedy částku 3.450 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila a neuhradila ničeho.
10.Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o zápůjčce musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
11.Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).
12.Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o zápůjčce jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
13.Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou (kumulace upomínek, byť jsou množstvím limitovány na 5x – 7x, a plateb za prodlení může navýšení na násobek dluhu v krátké době způsobit). Řešením není ani smluvní prodlužování splatnosti, protože prodloužení o měsíc (po týdnech), povede k nárůstu dluhu o desítky procent. Žalobkyně sice své smluvní nároky neuplatňovala v úplném rozsahu, avšak to pro účely posuzování vyváženosti (spravedlivosti) smlouvy nemá význam; ostatně žalobkyně tyto nároky může uplatňovat samostatně. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Žalovaný se zavázal k úhradě nepřiměřeně vysokých poplatků za poskytnutí zápůjčky a na náklady v souvislosti s upomínáním a prodlením žalovaného (v řádech set korun za písemné upomínání a i faktické úkony předání spisu k vymáhání jinému oddělní)
14.Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (§ 2993 občanského zákoníku ). Protože žalovaná obdržela částku 3.000 Kč a nevrátila ničeho, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Soud žalobě v rozsahu fakticky poskytnuté částky vyhověl. Soud žalobě vyhověl i ohledně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku v návaznosti na předžalobní výzvu; u předchozích upomínek odeslání a doručení žalované nelze prokázat (byly zasílány poštou obyčejně). Ve zbytku požadavku žalobkyně soud žalobu zamítnul.
15.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu . Žádný z účastníků neměl ve věci úspěch, soud proto o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.
16.Protože soud ve věci nevydal žalobkyní navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil soud dle § 4 odst. 1 písm. j/ z.č. 549/1991 Sb. v souladu s položkou 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč Soudní poplatek činí 1.000 Kč, avšak žalobkyně dosud zaplatila 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.