Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 77/2021-28
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem titul Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 11 889,94 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 697,38 Kč spolu s úrokem z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 28 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a z částky 186,06 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 20. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 697,38 Kč spolu s úrokem z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 28 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a z částky 186,06 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 889,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 759,90 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 747,54 Kč a s 28% úrokem z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s 8,05% úrokem z prodlení z částky 7 886,06 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 25. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 7 145 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 253 Kč. Žalovaná však uhradila toliko 300 Kč. Dle žalobkyně byla úročena neuhrazená jistina zápůjčky úrokem ve výši 28 % ročně. Žalobkyně kapitalizovala úrok 28 % ročně z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení na částku 3 759,90 Kč a zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny za dobu do postoupení, tj. 24. 6. 2019, v částce 1 747,54 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdila žalovaná ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaná nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25. 8. 2016, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně podacího lístku ze dne 17. 7. 2019, výzvy k plnění ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020, zákaznické karty ze dne 25. 8. 2016 a přehledu plateb. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o zápůjčce číslo bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 8. 2016 mezi právnická osoba jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a dále úrok a poplatky v celkové výši 7 145 Kč, tj. celkem 15 145 Kč v 60 týdenních splátkách po 253 Kč (poslední splátka 218 Kč). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná společnosti právnická osoba prohlásila, že je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí jako spolubydlící, nemá děti, není vlastníkem automobilu, je zaměstnána jako dělník s pracovní smlouvou do 31. 12. 2016. Její mzda činí 15 000 Kč měsíčně a další příjem domácnosti 10 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalované činí 4 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 24. 6. 2019 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o zápůjčce, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 O úhradu dlužné částky byla následně žalovaná upomínána žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 12. 3. 2020, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 13. 3. 2020.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má však za to, že smlouva o zápůjčce, jako smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Soud posoudil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi právnická osoba a žalovanou jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná při sjednávání smlouvy zjevně vystupovala v pozici spotřebitele, společnost právnická osoba v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalované v insolvenčním či exekučním rejstříku. Potvrzení žalované, že údaje jí uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalované. V době, kdy toto ustanovení nabylo platnosti i v době, kdy nabylo účinnosti, byl účinný zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen obč. zák.), dle kterého relativní neplatnost právního úkonu byla dána pouze v případech stanovených v § 40a tohoto zákona. Jelikož v ust. § 40a obč. zák. není tento důvod neplatnosti uveden a ani v ust. § 9 odst. 1 zákona číslo není výslovně uvedeno, o jaký dluh neplatnosti právního úkonu se jedná, nelze než dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nepředložila žádné listin y, ze kterých měla být zkoumána úvěruschopnost žalované a které jsou zmiňovány v zákaznické kartě. Zkoumání příjmů a výdajů žalované bylo dle soudu zcela nedostatečné. Soud nesdílí právní názor vyslovený Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020 -97, že postačuje, aby listin y, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru vycházel, měl k dispozici ke dni uzavření smlouvy, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Pro řádné posouzení, zda úvěrující řádně zkoumal schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, je pro soud nezbytné znát i obsah podkladů shromážděných úvěrujícím. Z obsahu v této věci žalobkyní předložené karty zákazníka není např. patrné, zda pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou (jak dlouhou) či neurčitou, což u délky splácení úvěru více než rok je informací poměrně důležitou. V textu zákaznické karty se u pracovní smlouvy objevuje poznámka„ 31. 12. 2016“, což by mohlo vést k závěru, že pracovní poměr měl k tomuto dni skončit. Z obsahu zákaznické karty je patrné, že nebyl předložen žalovanou žádný doklad o výši výdajů. Ochrana spotřebitele před neúměrným úvěrováním a nadměrným zadlužováním je přitom věcí veřejného a celospolečenského zájmu a nikoli pouze otázkou partikulárního zájmu podnikatele nebo spotřebitele.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. ). Žalovaná na základě neplatné smlouvy převzala od předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč, uhradila dle tvrzení žalobkyně toliko částku 300 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu, tj. ve výši 7 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovanou, byť byla označena jako pohledávka ze smlouvy o zápůjčce. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 7 700 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 20. 3. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k plnění odeslanou formou doporučeného dopisu dne 13. 3. 2020, kdy k doručení došlo dle ust. § 573 o. z. třetí pracovní den od odeslání, tj. 18. 3. 2020, následující den nastala splatnost a nejpozději od 20. 3. 2020 je žalovaná v prodlení s úhradou částky 3 500 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , jelikož procesně úspěšnější žalované (s přihlédnutím k úrokovému příslušenství) dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.