Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 15/2021-47
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 29 924 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 8 256 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 745,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 987,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 260,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 6 260,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 21 668 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem
z prodlení ve výši 2 202,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 205,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 449,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 449,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 8 256 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 745,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 987,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 260,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 6 260,75 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 21 668 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 202,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 205,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 449,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 16 449,36 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 924 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 6. 2017 právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. 1201048764. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, toto žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů na inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2018. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 11. 2019. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 18 250 Kč. Celková dlužná částka poté činila na jistině úvěru 8 739,25 Kč, na dlužném poplatku částku 9 231,21 Kč a na poplatku za životní pojištění částku 279,54 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutá půjčka nebyla ze strany žalované řádně
v plné výši uhrazena ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 3. 8. 2018, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 6 260,75 Kč od 4. 8. 2018 až do zaplacení, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 žalovaná nikterak nereagovala.
2. Dále dne 24. 3. 2017 právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. 1201009460. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, toto žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 22 200 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky
a nákladů na inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách ve výši 913 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 5. 2018. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 754 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 15. 11. 2019. Žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku 31 286 Kč. Celková dlužná částka poté činila na jistině úvěru 13 550,64 Kč, na dlužném poplatku částku 17 289,89 Kč a na poplatku za životní pojištění částku 445,47 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutá půjčka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 4. 5. 2018, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 16 449,36 Kč od 5. 5. 2018 až do zaplacení, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba, postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019
s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 žalovaná nikterak nereagovala.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci: Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne 23. 6. 2017 listin u s názvem smlouva o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů na inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2018. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 406 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 15 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2017, ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru).
5. Ve smlouvě žalovaná prohlásila, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně s odbornou péčí posoudila její schopnost úvěr splácet. Zároveň žalovaná potvrdila, že jí byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž právní předchůdkyně shrnula parametry půjčky a bylo jí poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci (ze smlouvy o úvěru č. 1201048764).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne
29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem včetně dokladu o odeslání).
7. Žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně podepsala dne 24. 3. 2017 listin u s názvem smlouva o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 22 200 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů na inkaso splátek) v 58 týdenních splátkách ve výši 913 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 5. 2018. Při uzavření smlouvy si žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 754 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky ve výši 30 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2017, ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru).
8. Ve smlouvě žalovaná prohlásila, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně s odbornou péčí posoudila její schopnost úvěr splácet. Zároveň žalovaná potvrdila, že jí byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž právní předchůdkyně shrnula parametry půjčky a bylo jí poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci (ze smlouvy o úvěru č. 1201009460).
9. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne
29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem včetně dokladu o odeslání).
10. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s právní předchůdkyní žalobkyně dne 23. 6. 2017 a dne 24. 3. 2017 listin y s názvem smlouva o úvěru, na jejímž základě při podpisu převzala částku 15 000 Kč a 30 000 Kč Tyto listin y obsahovaly ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěry též poplatky, a to celkem ve výši 11 100 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2017
a poplatky v celkové výši 22 200 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 3. 2017. Celkem se tak žalovaná zavázala vrátit 26 100 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 6. 2017
a 52 200 Kč na základě smlouvy ze dne 24. 3. 2017. Předmětné pohledávky právní předchůdkyně za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalované oznámila. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná stále dluží celkem 8 256 Kč (tedy částku 6 260,75 Kč na jistině a na dlužném poplatku částku 1 995,25 Kč) na základě smlouvy ze dne 23. 6. 2017
a částku 21 668 Kč (tedy částku 16 449,36 Kč na jistině a na dlužném poplatku částku
5 218,64 Kč) na základě smlouvy ze dne 24. 3. 2017. Celkem tak žalovaná dluží částku
29 924 Kč. Na výzvu k plnění žalovaná žalobkyni již ničeho neuhradila.
11. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o úvěru podepsané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 23. 6. 2017 a dne 24, 3, 2017 jsou neplatná, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala, v žalobě toto ani nijak netvrdila.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že samotný formulář vyplněný a podepsaný žadatelem, byť je v něm potvrzeno předložení listin, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalované, že její schopnost splácet spotřebitelský úvěr byla s odbornou péčí posouzena, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, když není nijak objektivně doloženo, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzování úvěruschopnosti žalované probíhalo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Ve smlouvě pouze žalovaná deklaruje, že jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci, a že si je vědoma všech rizik
s úvěry spojených. Jakékoliv podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatné dle § 86 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalované nedošlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč dne
23. 6. 2017, přičemž žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 18 250 Kč, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu. Žalovaná tak poskytnuté peněžní prostředky již vrátila, respektive vrátila ještě více, a k bezdůvodnému obohacení tak u ní nedošlo. Dále bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč dne
24. 3. 2017, přičemž žalovaná zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně částku 31 286 Kč, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu. Žalovaná tak poskytnuté peněžní prostředky již vrátila, respektive vrátila ještě více, a k bezdůvodnému obohacení tak u ní nedošlo. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).