Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
6 C 25/2021-36
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 368 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 600 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 300 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,3 % ročně z částky 7 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 300 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 368 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 600 Kč od 21. 5. 2020 do 1. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 300 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,3 % ročně z částky 7 600 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Dne 5. 1. 2021 podala žalobkyně proti žalované žalobu o zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (s účinností ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena na společnost právnická osoba), jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne 5. 7. 2017 smlouvu o úvěru č. 82017-3240, na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 17 300 Kč (úvěr 10 000 Kč a náklady úvěru ve výši 7 300 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z jistiny) v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč. Převzetí jistiny v hotovosti při podpisu smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná na dlužnou částku uhradila pouze 9 700 Kč, která byla započtena zčásti na jistinu, zčásti na úplatu a úrok. Dne 5. 8. 2018 se žalovaná dostala do prodlení se splácením závazku, neboť řádně a včas nehradila sjednané splátky. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 5. 8. 2018, nastala splatnost celého úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou
o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za prodlení žalované ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž celkem dluh na smluvní pokutě činí 6 000 Kč. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 5. 7. 2017 listin u s názvem smlouva o úvěru č. 82017-3240, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně při jejím podpisu poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr v celkové výši 17 300 Kč (jistina 10 000 Kč, náklady 7 300 Kč sestávající z úroku ve výši 28 % z jistiny) splácet ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč. První splátka byla splatná do 30 dnů od uzavření smlouvy a každá další splátka do 30. dne od splatnosti předchozí splátky. V případě prodlení se splácením dluhu strany v této smlouvě sjednaly smluvní pokutu (čl. V. odst. 4) ve výši 0,1 % z dlužné částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky (ze smlouvy o úvěru, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z předpisu splátek). Žalovaná na dluh uhradila částku 9 700 Kč (z výpisu splátek; výše úhrad nebyla mezi stranami sporná). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020 (ze smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, ze dne 18. 6. 2020, z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 k úhradě dluhu spolu se smluvní pokutou, žalovaná na tuto výzvu nereagovala (z předžalobní upomínky, z podacího archu).
4. Na základě shora uvedeného soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaná a žalobkyně dne 5. 7. 2017 podepsaly smlouvu s názvem smlouva o úvěru č. 82017-3240, na jejímž základě žalovaná od žalobkyně při podpisu převzala částku 10 000 Kč. Tuto částku se spolu s poplatkem ve výši 17 300 Kč zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Jelikož se se splátkami dostala do prodlení, byl celý úvěr k datu poslední splátky zesplatněn. Na dlužnou částku žalovaná uhradila 9 700 Kč. Před podpisem smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněného formuláře.
5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. 82017-3240, podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne 5. 7. 2017 je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalované daný úvěr splatit. K této neplatnosti přitom soud přihlédl z úřední povinnosti. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované se žalobkyně v žalobě nikterak nevyjádřila, ani v tomto smyslu neoznačila žádné důkazy. Soud si je vědom své odlišné dřívější rozhodovací praxe, avšak s ohledem na aktuální judikaturu vyšších soudů citovanou níže soudu nezbylo, než přistoupit k posunutí svého právního názoru. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila a zbavila se své možnosti a svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o.s.ř. , v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy.
13. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že žalovaným vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru, v níž svým podpisem stvrzuje správnost poskytnutých údajů, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
14. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve světle shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, resp. bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 5. 7. 2017 a že na tuto částku žalovaná uhradila 9 700 Kč. Na bezdůvodném obohacení jí tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku 300 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon
a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty (má oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalované, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
16. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově, doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč podle Položky č. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně uhradila za návrh na zahájení řízení pouze částku 800 Kč, přičemž výše soudního poplatku je stanovena částkou 1 000 Kč. Z tohoto důvodu jí byla uložena povinnost uhradit doplatek ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).