Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 28/2021-22
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 24 677 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 377 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 927,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 944,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do 15. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky
2 819,88 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 13 377 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 927,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 944,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do 15. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 819,88 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne 30. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24 677 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 927,69 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 1. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce
č. 583833338, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 16 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 2. 2016. Žalovaný však sjednané splátky neuhradil řádně a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne 12. 5. 2015. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaného právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 14 984,61 Kč a na dlužném poplatku 11 692,39 Kč. Před postoupením žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil ještě částku ve výši 2 000 Kč.
2. Pohledávka za žalovaným uvedená shora pod bodem č. 1 byla dne 16. 11. 2017 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho žalobkyni uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku jejího zástupce. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku 24 677 Kč, sestávající z jistiny 14 119,88 Kč a dlužné části poplatku ve výši
10 557,12 Kč, včetně kapitalizovaných úroků ve výši 4 944,85 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 927,69 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné částky 14 119,88 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. ,
a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce č. 583833338 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 1. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce s žalovaným v částce 16 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit společnosti poplatek v částce 13 377 Kč v 60 týdenních splátkách po 490 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 2. 2016 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou
o postoupení ze dne 16. 11. 2017, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 11. 2017. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 10. 2020 k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství.
5. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 1. 2015 soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle
§ 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
9. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce č. 583833338 uzavřená dne 1. 1. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalovaného dané půjčky řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě shora uvedené smlouvy o zápůjčce částku 16 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky částku ve výši 4 700 Kč a zbývá tedy zaplatit částka 11 300 Kč. Na základě shora uvedeného proto soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 300 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. Žaloba byla ve svém zbytku, tedy co do částky 13 377 Kč s příslušenstvím, zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).