Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 69/2021-27

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupené: titul. jméno příjmení, anonymizováno, advokát,

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 13 433 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 433 Kč od 26. 3. 2020 do 29. 3. 2021 a z částky 8 908 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 525 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 3. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 433 Kč od 26. 3. 2020 do 29. 3. 2021 a z částky 8 908 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a dále ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 525 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 20. 1. 2021 domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 13 433 Kč s příslušenstvím (úroky a zákonnými úroky z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, a to prostředky komunikace na dálku, základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 15 000 Kč za sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku a poplatky, uhradil takto 10 475 Kč, ale nesplácel řádně a včas, zbylou část dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě.

2. Z provedených důkazů - předsmluvních informací, smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2019, výzvy před zesplatněním s dokladem o doručení, výzvy ke splacení s dokladem o doručení, předžalobní výzvy s dokladem o doručení, výpisu k poskytnutí úvěru, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků, dokladů k úvěruschopnosti, potvrzení platby, potvrzení odeslání SMS kódu– po jejich zhodnocení dle soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný (dlužník) a žalobce jako úvěrující (věřitel), uzavřel dne 28. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě tentýž den zaslal žalobce žalovanému bankovním převodem částku 15 000 Kč. Podle úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr s roční úrokovou sazbou 49,10 %, zaplatit poplatek za korunový odklad 1 485 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, hradit za službu bezpečná splátka 99 Kč měsíčně, za službu SMS servis platit poplatek 49 Kč měsíčně, poplatek za online platbu 1 % z úvěrové částky. Žalobce poskytl žalovanému předsmluvní informace. Žalovaný byl dle smlouvy povinen vrátit úvěr s úroky a placením poplatků ve formě 24 předepsaných splátek. Žalovaný však uhradil celkem jen částku 10 475 Kč, v rozporu s předepsaným splátkovým kalendářem, proto jej žalobce vyzval k nápravě, ovšem bezvýsledně a proto od smlouvy odstoupil a uplatnil svůj nárok na doplacení dlužných částek úvěru – jistina 11 029 Kč, úroku – 735 Kč, poplatků – 148 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 130 Kč a sjednaných sankcí – smluvní pokuty 1 391 Kč. Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, žalobce označil doklady k prověření, ze předložených listin však řádné prověření úvěruschopnosti neplyne. Žalobce, dle předložených listin, jimiž soud všemi důkaz provedl, zjistil pouze osobní údaje žalovaného, nikoliv však (alespoň) jeho aktuální příjmy a výdaje, a tudíž ani poměry žalovaného žádným způsobem neprověřil (neobjektivizoval).

3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení účinného od 1.1.2014, , a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z

4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, Podle (posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr) odst. 1 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

5. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (anonymizováno číslo s. anonymizováno) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

6. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k  , zvláštní část - k  ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

7. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč dne 28. 8. 2019 na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, neboť žalovaný byl v době uzavření smlouvy v postavení spotřebitele a jednalo se tak o spotřebitelský úvěr. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o zápůjčce, předsmluvní informace a smluvní podmínky, z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených ovšem nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru jakkoliv prověřoval. Naopak, spolehl se pouze na údaje vyplněné žalovaným, i ty jsou však naprosto nedostatečné pro (byť nedoložené) posouzení úvěruschopnosti. Jelikož však žalovaný částku 15 000 Kč skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.

8. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle , , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) , podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost ( ) Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem ( , 2) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti. Ve sporném řízení je následkem rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a).

10. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neodročil jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

11. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci pouze částku 10 475 Kč, je povinen vydat žalobci ještě zbylou část, tedy 4 525 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne 29. 3. 2021). Zbylé požadované částky – 8 908 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 433 Kč od 26. 3. 2020 do 29. 3. 2021 a z částky 8 908 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 525 Kč od 30. 3. 2021 do zaplacení - nemají oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně (sazba platná pro den počátku prodlení).

12. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení a a rozhodl, pro převážný úspěch žalovaného, kterému však účelné náklady v tomto řízení vynaložené nevznikly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).