Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 76/2021-26

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 44 435 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, vždy nejpozději k 27. dni každého měsíce, nejpozději počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 19 138 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 562,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 868,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 4. 2021 a z částky 19 138 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 700 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; dále ohledně částky 10 597 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 158,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 269,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 043,43 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 043,43 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, vždy nejpozději k 27. dni každého měsíce, nejpozději počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 19 138 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 562,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 868,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do 6. 4. 2021 a z částky 19 138 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 700 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení; dále ohledně částky 10 597 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 158,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 269,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 043,43 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 043,43 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 27. 1. 2021 na žalovaném domáhal zaplacení částky 44 435 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovaným byla dne 28. 8. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 3 500 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, za inkasní služby ve výši 10 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 638 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 638 Kč Poslední splátka byla stanovena na 8. 10. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 10 300 Kč. příjmení příjmení jméno a žalovaným byla dále dne 9. 2. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 2 240 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, v pravidelných týdenních splátkách ve výši 487 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 3. 2018. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 17 649 Kč. Obě pohledávky za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval.

2. Žalobce dále obecně uvedl, že příjmení jméno v obou případech s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že o půjčkách ví, tvrzení žalobce nijak nerozporuje a žádá o umožnění splátek, protože se dostal do exekucí s dřívějšími dluhy. K prověřování jeho úvěruschopnosti žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, uvádí, že dokládal pouze faktury prokazující jeho příjem, žádné další doklady nepředkládal, k výdajům nepředkládal nic.

4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 28. 8. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce příjmení jméno s žalovaným u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 3 500 Kč, poplatkem ve výši 5 000 Kč, poplatkem za inkasní služby ve výši 10 000 Kč a poplatkem za sjednané pojištění anonymizována dvě slova ve výši 638 Kč, to vše v pravidelných splátkách po 761 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 25 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, dle tvrzení žalobce na poskytnutý úvěr uhradil pouze 10 300 Kč. Dne 9. 2. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobce příjmení jméno s žalovaným u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 2 240 Kč, poplatkem ve výši 3 200 Kč, poplatkem za inkasní služby ve výši 6 400 Kč a poplatkem za sjednané pojištění anonymizována dvě slova ve výši 406 Kč, to vše v pravidelných splátkách po 487 Kč. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 16 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o úvěru číslo). Žalovaný porušil svou povinnost splácet, dle tvrzení žalobce na poskytnutý úvěr uhradil pouze 17 649 Kč. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Postoupenou pohledávkou jsou i obě žalované pohledávky za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávek právního předchůdce žalobce ze dne 29. 11. 2019 bylo žalovanému zasláno (z dopisu ze dne 29. 11. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickými kartami. Z karty zákazníka, resp. žádosti o zápůjčku ze dne 28. 8. 2017, soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má bydlení zajištěno formou spolubydlení, žije s partnerem/partnerkou, má 1 nezaopatřené dítě a je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 18 400 Kč měsíčně. Výdaje uvedl v celkové výši 12 800 Kč, představující výdaje za bydlení 2 500 Kč, jídlo, dopravu, telefon, oblečení a léky 6 200 Kč a splátka úvěru 4 100 Kč měsíčně (úvěr u příjmení jméno v celkové výši 30 000 Kč). Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svého příjmu proplacené faktury, tyto y však soudu spolu s kartou doloženy nebyly. Z karty zákazníka, resp. žádosti o zápůjčku ze dne 9. 2. 2017, soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má bydlení zajištěno formou spolubydlení, žije s partnerem/partnerkou, má 1 nezaopatřené dítě a je osobou samostatně výdělečně činnou s příjmem 15 105 Kč měsíčně. Výdaje uvedl v celkové výši 10 117 Kč, představující výdaje na bydlení 1 200 Kč, jídlo, dopravu, telefon, oblečení a léky 6 000 Kč a splátka úvěru 2 917 Kč (úvěr u příjmení jméno v celkové výši 14 000 Kč). Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný i v tomto případě doložil k ověření svého příjmu faktury, které však nebyly soudu spolu s kartou doloženy. Žalovaný dále v žádosti ze dne 9. 2. 2017 prohlásil, že je vůči němu vedeno 1 exekuční řízení.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

17. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 8. 2017 a ze dne 9. 2. 2017 jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce v žalobě uvádí, že řádně zhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, však není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě žalovaný pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právního předchůdce žalobce o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechal předložit doklady, nijak žalobce nedoložil. K žalobě žalobce přiložil kartu zákazníka, ve které žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ, má 1 nezaopatřené dítě a bydlí ve formě spolubydlení. Dle zaškrtaných políček v zákaznické kartě měl právní předchůdce žalobce k ověření uvedených údajů k dispozici faktury, které však soudu jako důkaz předloženy nebyly. Rovněž nebylo uvedeno a doloženo, jakým způsobem žalobce ověřil výdaje žalovaného a jakým způsobem zohlednil skutečnost, že je vůči žalovanému vedeno exekuční řízení. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle , (dále jen „ “), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdce obstaral výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinil a k jakým závěrům dospěl. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobce v tomto smyslu žádné y soudu nepředložil. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.

19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla před uzavřením smluv prověřena. Z uvedeného důvodu jsou předmětné smlouvy absolutně neplatné, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno právnická osoba anonymizováno (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

22. Vzhledem k tomu, že soud shledal obě smlouvy o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnými dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 28. 8. 2017 částku 25 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci zaplatil pouze 10 300 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 14 700 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 14 700 Kč představující bezdůvodné obohacení, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl, a to včetně nároku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9. 2. 2017, neboť v tomto případě bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 16 000 Kč, kterou soud považoval za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalovaný žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat, ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 17 649 Kč a tedy bezdůvodné obohacení již bylo v tomto případě uhrazeno.

23. Vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalovaného, kdy uvedl, že je vůči němu vedeno exekuční řízení a dlužnou částku není najednou schopen uhradit, vyhověl soud jeho žádosti o možnosti hradit dlužnou částku ve splátkách a uložil žalovanému dle povinnost uhradit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady neuplatňoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).