Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 30/2021-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 23 474 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 550,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 550,57 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 7 524 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 396 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 120,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 183,01 Kč od 27. 2. 2016 do
18. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 632,44 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,00 % ročně z částky 8 183,01 Kč od
27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.
III. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 10 399,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 358,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 399,43 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 550,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 550,57 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 7 524 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 396 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 120,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 8 183,01 Kč od 27. 2. 2016 do 18. 2. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 632,44 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,00 % ročně z částky 8 183,01 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá. III. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 10 399,43 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 358,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 399,43 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Dne 30. 10. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 23 474 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne 18. 3. 2011 smlouvu o půjčce č. 498751699, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které si převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit s půjčkou poplatek ve výši 7 524 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 276 Kč, poslední splátka byla stanovena na 11. 5. 2012, přičemž žalovaný poslední příslušnou splátku uhradil dne 18. 10. 2011 a marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu splátky se dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 8 183,01 Kč a na dlužném poplatku 6 840,99 Kč. Žalovaným bylo poté na dlužnou částku uhrazeno 3 449,43 Kč právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 13 074,57 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 183,01 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 4 891,56 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 120,44 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 396 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši ročně z dlužné jistiny 8 183,01 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.
2. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce č. 387236489, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, které si převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10 868 Kč v 60 týdenních hotovostních splátkách po 403 Kč, poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2011, přičemž žalovaný poslední příslušnou splátku uhradil dne 21. 2. 2012
a marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu splátky se dostal do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 6 508,71 Kč a na dlužném souhrnném poplatku 5 441,29 Kč. Žalovaným bylo poté na dlužnou částku uhrazeno
1 550,57 Kč právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 10 399,43 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaným bylo na dlužnou částku uhrazeno celkem 13 468,45 Kč. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 508,71 Kč, dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 3 890,72 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 358,06 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši ročně z dlužné jistiny 10 399,43 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení.
3. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů.
4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. , a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce č. 498751699 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 18. 3. 2011 smlouvu o půjčce s žalovaným na částku 9 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit rovněž poplatek v částce 7 524 Kč, celkem tedy vrátit částku 16 524 Kč v 60 týdenních splátkách po 276 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Žalovaným bylo na dlužnou částku uhrazeno 3 449,43 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016
a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ve výši 16 524 Kč na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne
26. 2. 2016. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala dne
7. 10. 2020 předžalobní upomínkou k úhradě dluhu včetně příslušenství. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho neuhradil.
5. Ze smlouvy o půjčce č. 387236489 vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, uzavřela dne 1. 10. 2010 smlouvu o půjčce s žalovaným na částku 13 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit rovněž souhrnný poplatek v částce 10 868 Kč, celkem tedy vrátit částku 23 868 Kč v 60 týdenních splátkách po 403 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí půjčky ve výši 13 000 Kč,
a to v hotovosti. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Žalovaným bylo na dlužnou částku uhrazeno celkem 13 468,45 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 a seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ve výši 23 868 Kč na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 26. 2. 2016.
Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala dne 7. 10. 2020 předžalobní upomínkou k úhradě dluhu včetně příslušenství. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho neuhradil.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel s ohledem na okamžik vzniku předmětných závazků (uzavření smlouvy) v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.), zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a dále z ustanovení zákona č. 321/2001 Sb. , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. Podle § 517 odst. 2 obč. zák., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Tímto předpisem je s ohledem na dobu prodlení žalovaného nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Dále podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
7. Dále soud vycházel ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do
24. 2. 2013 (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Na základě provedeného dokazování, které soud podřadil shora uvedeným ustanovení obč. zák. dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny dvě písemné smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb. ), na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku v částce 9 000 Kč na základě smlouvy ze dne 18. 3. 2011 a půjčku v částce 13 000 Kč na základě smlouvy ze dne 1. 10. 2010, a žalovanému vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , či M. příjmení v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, obec a číslo, s. 1856). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný smluvní úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 (dostupný z www.nsoud.cz), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil požadovaný kapitalizovaný úrok částku 10 868 Kč za poskytnutí jistiny 13 000 Kč, která měla být vracena ve splátkách po dobu 60 týdnů. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 60 týdnů), procentní roční úrok byl ještě vyšší. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok označovaný jako„ souhrnný poplatek“ byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobek míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 13/2005 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007 dostupné z www.nsoud.cz). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatnými dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003 , dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv.
9. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce uzavřená dne 18. 3. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalovaného danou půjčku řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu bylo třeba úhradu žalovaného ve výši 3 449,43 Kč na smlouvu ze dne 18. 3. 2011 započítat na dlužnou jistinu půjčku v původní výši 9 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit na jistině částku 5 550,57 Kč (jistina snížená o platbu původně započtenou na poplatek), kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které by měl žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit část půjčených peněžních prostředků řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 byla dle ustanovení § 1879 a násl. o. z. pohledávka právního předchůdce žalobkyně k uvedenému dni postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. a žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
10. Dále bylo třeba úhradu žalovaného v celkové výši 13 468,45 Kč na smlouvu ze dne 1. 10. 2010 započítat na dlužnou jistinu půjčky v původní výši 13 000 Kč. Žalovaný tedy uhradil žalobkyni ještě více, než byl povinen žalobkyni vydat a nedošlo tak na jeho straně k bezdůvodnému obohacení. V části, v níž se žalobkyně dále domáhala zaplacení souhrnných poplatků, soud rovněž žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství, protože smluvní ujednání o souhrnném poplatku shledal absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků v řízení byl pouze částečný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).