Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 326/2020-25
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 19 089,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 9 289,60 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 9 289,60 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 19 089,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty. Dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši 10 600 Kč v 60 týdenních splátkách nejpozději do datum. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, zaplatil pouze dvě splátky v celkové výši 2 200 Kč, poslední splátku zaplatila dne datum. Z důvodu prodlení žalované požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny ve výši 10 507,63 Kč a poplatku ve výši 8 581,97 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou v celkové výši 28 389,60 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně však žalobou požaduje pouze úhradu dlužné jistiny ve výši 10 507,63 Kč a poplatku ve výši 8 581,97 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že byla podepsána předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako potvrzení toho, že žalované byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 10 600 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 146 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 050 Kč a poplatku za flexibilní splácení (fakticky hotovostní inkaso splátek) ve výši 3 404 Kč, celkem tedy částku 22 600 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 377 Kč (s poslední splátkou ve výši 357 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení zápůjčky v 60 splátkách činila 29,00 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky.
4. Z přehledu plateb a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná nehradila sjednané splátky řádně. Uhradila pouze dvě splátky v celkové výši 2 200 Kč s poslední splátkou dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalované dne datum) předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni, k čemuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 28 389,60 Kč. Žalovaná byla opětovně upozorněna na prodlení s úhradou dluhu a vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalované následující den). Žalobkyně pak žalobou požaduje pouze úhradu částky 19 089,60 Kč sestávající z jistiny ve výši 10 507,63 Kč a poplatku ve výši 8 581,97 Kč, když tyto částky vyplývají i z přehledu plateb.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované však nemá soud za prokázané, že poměry žalované byly posouzeny způsobem, který vylučuje důvodné pochybnosti o dostatečném množství finančních prostředků žalované a správnosti samotného posouzení jejích poměrů. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila vyplněnou zákaznickou kartu podepsanou žalovanou i předchůdkyní žalobkyně. Z karty bylo zjištěno, že v době žádosti o zápůjčku žalovaná žila v nájmu, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, byla rozvedená a jako důvod zápůjčky byly uvedeny důvody jiné (bez bližší specifikace). V kartě bylo současně uvedeno, že na žalované jsou výživou odkázány dvě osoby. Žalovaná měla příjem z hlavního pracovního poměru, který byl doložen pracovní smlouvou na dobu určitou, aniž by tato doba byla specifikována. Měsíční příjem žalované pak činil 25 000 Kč, přičemž v kartě byla zapsána poznámka, že tento příjem pochází ze dvou zdrojů. Současně bylo poznačeno, že příjem byl ověřen z výplatních pásek, nicméně nikde v kartě není uvedeno, jaký je druhý zdroj těchto příjmu a jestli je pravidelný. Pokud tímto druhým zdrojem je příjem partnera žalované, měla být tato skutečnost v kartě vyznačena v části osobních poměrů žalované. Oproti příjmům žalované byly uvedeny její celkové měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč, aniž by bylo jakkoli uvedeno, jakého druhu tyto výdaje jsou. Vzhledem k tomu, že žalovaná žila v nájmu (ačkoli tento údaj nebyl ověřen předloženou nájemní smlouvou), měla být v rámci výdajů uvedena minimálně informace o výši měsíčního nájmu. Pokud soud hodnotí měsíční výdaje celé domácnosti žalované, již za situace, kdy žalovaná vyživuje další 2 osoby (pravděpodobně nezaopatřené děti, ačkoliv tento údaj ve smlouvě chybí), činí měsíční výdaje tří osob v domácnosti řádově více než zmíněných 7 000 Kč. S ohledem na vše uvedené má soud pochybnosti o správnosti postupu, jímž předchůdkyně žalobkyně ověřovala poměry žalované. Absence podstatných údajů o majetkových poměrech žalované a vzájemný rozpor mezi údaji uvedenými je tím závažnější, neboť vzhledem k nejvyššímu dosaženému vzdělání žalované je nutné předpokládat, že žalovaná bude méně finančně gramotná.
6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (jinými slovy, že nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.
9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné zákaznické karty, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Tomuto tvrzení soud nepřisvědčuje, neboť dokazováním bylo zjištěno, že některé podstatné údaje o osobních a majetkových poměrech vůbec nebyly brány v úvahu, některé uvedené údaje nebyly ověřeny příslušnými dokumenty a celý postup předchůdkyně žalobkyně vykazuje vnitřní nedostatky a vzájemné rozpory mezi zjištěnými informacemi. Při ověření úvěruschopnosti žalované tak nebyla dodržena zásada odborné péče, se kterou měla předchůdkyně žalobkyně k žalované přistupovat. Soud má tedy důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob závislých na žalované schopna předmětnou zápůjčku splácet. Soud tedy dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019 , jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C číslo (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná s účinky ex-tunc (tj. od počátku) a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako úroky či poplatky. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena) vzniklé bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila. Žalovaná však na zápůjčku uhradil celkem 2 200 Kč. Částečnou úhradu žalovanou však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj závazek a netvrdila ani neprokázala, že by splnila závazek celý. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 9 800 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině zápůjčky společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 289,60 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch obou stran byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.