Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 325/2020-28
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 109 464 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 58 180 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 284 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 58 180 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 51 284 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 109 464 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) dne datum smlouvu o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty. Dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které se zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 50 907 Kč v 24 měsíčních splátkách nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, zaplatil pouze částku 21 820 Kč, poslední splátku zaplatil dne datum. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné jistiny ve výši 64 482,16 Kč a poplatku ve výši 44 981,84 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným v celkové výši 152 264 Kč na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně však žalobou požaduje pouze úhradu dlužné jistiny ve výši 64 482,16 Kč a poplatku ve výši 44 981,84 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že byla podepsána předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 50 907 Kč sestávajícím z úroku ve výši 26 367 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 14 912 Kč a poplatku za zpracování a flexibilní splácení (fakticky hotovostní inkaso splátek) ve výši 9 628 Kč, celkem tedy částku 130 907 Kč v rámci 24 měsíčních splátek po 5 455 Kč (s poslední splátkou ve výši 5 442 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která při splácení zápůjčky v 24 splátkách činila 29,00 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky.
4. Z přehledu plateb a tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně. Uhradila pouze jedinou splátku dne datum ve výši 21 820 Kč. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalovanému dne datum) předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, k čemuž došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 152 264 Kč. Žalovaný byl opětovně upozorněn na prodlení s úhradou dluhu a vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalovanému následující den). Žalobkyně pak žalobou požaduje pouze úhradu částky 109 464 Kč sestávající z jistiny ve výši 64 482,16 Kč a poplatku ve výši 44 981,84 Kč, když tyto částky vyplývají i z přehledu plateb.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného však má soud za prokázané, že nebyly náležitě posuzovány skutečné poměry žalovaného. Pro prokázání svých tvrzení žalobkyně doložila vyplněnou zákaznickou kartu podepsanou žalovaným i předchůdkyní žalobkyně dne datum. Z karty bylo zjištěno, že v době žádosti o zápůjčku žalovaný žil ve vlastním, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo středoškolské, byl rozvedený a jako důvod zápůjčky byly uvedeny neočekávané výdaje. V kartě bylo současně uvedeno, že na žalovaném je výživou odkázána jedna osoba. Žalovaný měl příjem z hlavního pracovního poměru, jak bylo ověřeno pracovní smlouvou na dobu neurčitou a výpisy z účtu za červen, červenec a srpen 2017. Měsíční příjem žalovaného pak činil 27 166 Kč a byl představován mzdou ve výši 18 966 Kč, ostatními příjmy ve výši 7 300 Kč a dalšími příjmy ve výši 900 Kč, aniž by tyto ostatní či další příjmy byly jakkoli specifikovány, přičemž v kartě byl uveden pouze jeden zdroj příjmů žalovaného (pracovní smlouva). Oproti příjmům žalovaného byly uvedeny jeho odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč a splátky zápůjček u jiné společnosti ve výši 6 200 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný je povinen hradit výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně (povinnost mu byla uložena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 11. 11. 2014, č. j. 7 Nc 609/2014 -45). Výživné však do měsíčních výdajů žalovaného zahrnuto nebylo. S ohledem na uvedené musel soud uzavřít, že poměry žalovaného nebyly zjišťovány s potřebnou péčí
6. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (resp. nebudou důvodné pochybnosti o této schopnosti spotřebitele). V opačném případě je smlouva o úvěru neplatná.
9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné zákaznické karty, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Tomuto tvrzení soud nepřisvědčuje, neboť dokazováním bylo zjištěno, že některé podstatné údaje o osobních a majetkových poměrech vůbec nebyly brány v úvahu. Zásadní nedostatek při postupu předchůdkyně žalobkyně soud spatřuje v tom, že ačkoli si předchůdkyně žalobkyně musela být vědoma, že žalovaný má jednu vyživovací povinnost, tuto povinnost již blíže nezkoumala a nezahrnula výdaje s tím spojené do celkových majetkových poměrů žalovaného. Přitom zejména ohledně vyživovací povinnosti je nutné zjistit, zda žadatel o zápůjčku má opravdu dostatečné množství finančních prostředků i po splácení dohodnutých splátek, aby nebyla ohrožena výživa osob závislých na tomto žadateli. Při ověření úvěruschopnosti žalovaného tak nebyla dodržena zásada odborné péče, se kterou měla předchůdkyně žalobkyně k žalovanému přistupovat. Soud má tedy pochybnosti o tom, že by žalovaný byl bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy či výživy osob na něm závislých schopen předmětnou zápůjčku splácet. Soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019 , kde odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C číslo (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná s účinky ex-tunc (tj. od počátku) a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Nelze tedy učinit závěr o tom, že by mezi stranami byly platně sjednány jakékoli jiné platby jako úroky či poplatky. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena) vzniklé bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaný doposud ničeho neuhradil. Žalovaný však na zápůjčku uhradil celkem 21 820 Kč. Částečnou úhradu žalovaného nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaný v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnil svůj závazek a netvrdil ani neprokázal, že by splnil závazek celý. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 58 180 Kč odpovídající zbývající dlužné jistině zápůjčky společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 284 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch obou stran byl téměř shodný, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.