Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 346/2020-34

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr Ing Lubomírem Křikavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 100 464 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 464 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 60 464 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 100 464 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále též„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované ověřením jejích příjmů a dalších poměrů dle doložených dokumentů. Ze zjištěných informací nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč, kterou si převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v rámci 13 pravidelných splátek vedle jistiny úvěru i sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek ve svém bydlišti, a to nejpozději do datum. Žalovaná však neuhradila žádnou splátku, dostala se do prodlení a předchůdkyně žalobkyně zesplatnila celý dluh ve výši 62 400 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 8 800 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 400 Kč a úroku ve výši 11 200 Kč. S účinností ke dni datum byla část závodu předchůdkyně žalobkyně a současně i pohledávka za žalovanou postoupena na společnost právnická osoba, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba a poté na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Po postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle ve spojení s  , (dále jen „ “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.

3. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud zjistil a má za prokázaný následující skutkový stav. Účastníci spolu uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. 1 2017. Strany podpisem smlouvy stvrdily, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované téhož dne v hotovosti předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se žalovaná zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 25,85 % p.a., poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 1 600 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 8 800 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 7 600 Kč, celkem tedy částku 69 200 Kč v rámci 13 měsíčních splátek po 5 200 Kč splatných vždy 19. den v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy (nejpozději však do datum). Nedílnou součástí smlouvy byl Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předpis splátek, jejichž seznámení s nimi žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum (obě odeslané žalované dle podacích lístků téhož dne). Z oznámení bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Z předžalobní upomínky žalobkyně bylo dále zjištěno, že žalovaná neuhradila úvěr po splatnosti a byla vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou tvořily kromě jistiny také poplatky a smluvní pokuta, na niž vzniklo právo již předchůdkyni žalobkyně v souladu s čl. V smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná svůj dluh ani poté neuhradila a žalobkyně se žalobou domáhá úhrady dosud nevrácené jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 8 800 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 400 Kč, úroku ve výši 11 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 38 064 Kč vypočítané od datum do datum.

4. Ohledně postoupení pohledávky za žalovanou má soud za prokázané, že byla postoupena na žalobkyni skrze přechodné věřitele. Notářským zápisem NZ číslo, N 842/2018 sepsaným titul. jméno příjmení, notářkou se sídlem v obec, dne datum byla sjednána koupě části závodu předchůdkyně žalobkyně a její převod včetně pohledávek na společnost právnická osoba Tato společnost následně převedla všechny pohledávky (včetně pohledávky za žalovanou) na společnost právnická osoba, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi těmito subjekty dne datum a její přílohy - Seznamu postupovaných pohledávek. právnická osoba následně postoupila své pohledávky (včetně pohledávky za žalovanou) na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s žalobkyní dne datum.

5. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsané žalovanou dne datum. V žádosti žalovaná uvedla, že v době žádosti o úvěr byla svobodná a žila v rodinném domě společně s výdělečně činným partnerem (což bylo doloženo čestným prohlášením žalované ze dne datum, jímž potvrdila, že dům je v jejím osobním vlastnictví a náklady na bydlení činí pouze elektřina ve výši 2 000 Kč měsíčně). Z čestného prohlášení dále vyplývá, že přítel žalované měl plat ve výši 29 900 Kč, který však žalovaná nemohla doložit. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaná byla zaměstnaná u společnosti právnická osoba na dobu určitou do datum a její příjem činil 12 181 Kč měsíčně. Zaměstnanecký poměr byl doložen pracovní smlouvou a pokynem k dočasnému výkonu práce u uživatele ze dne datum. Zaměstnavatel žalované je agentura práce, která se zavázala žalovanou přiradit na dobu určitou k výkonu práce ke společnosti právnická osoba Průměrný měsíční příjem byl žalobkyní doložen pouze jedinou výplatní páskou za říjen 2017, za který žalované náležela čistá mzda ve výši 12 991 Kč. Do dalších příjmů domácnosti žalované byly zahrnuty i příjmy jejího partnera ve zmiňované výši 29 900 Kč (tyto však nebyly nijak doloženy). Měsíční příjem žalované pak byl 12 181 Kč a celkový měsíční příjem její domácnosti 42 081 Kč. Oproti tomu měsíční výdaje domácnosti žalované byly vyčísleny na částku 6 000 Kč, když byly tvořeny náklady na energii ve výši 2 000 Kč a náklady na stravování ve výši 4 000 Kč. Dle údajů uvedených v žádosti byla předchůdkyní žalobkyně zpracována finanční analýza, na jejímž základě byly porovnávány příjmy žalované ve výši 12 181 Kč a výdaje žalované ve výši 6 000 Kč s tím, že minimální měsíční výdaje žalované činí 3 050 Kč. S finanční rezervou ve výši 1 000 Kč měsíční volné finanční zdroje žalované činily 5 181 Kč, které byly dle předchůdkyně žalobkyně dostatečné pro řádné splácení úvěru ve splátkách 5 200 Kč měsíčně. Soud má však pochybnosti o správnosti některých výše uvedených údajů a věrohodnosti postupu, jímž byly ověřovány poměry žalované. Zejména vzhledem k uvedeným příjmům celé domácnosti žalované, které z větší části tvořil příjem partnera žalované, nemá soud za prokázané, že by se skutečně jednalo o příjmy v uvedené výši (příjem partnera nebyl žádným způsobem doložen, žalovaná dokonce v čestném prohlášení sama uvedla, že jeho příjem nemůže doložit). Dokonce samotný příjem žalované byl doložen pouze jedinou výplatní páskou, z níž nelze zjistit pravidelnost výplaty mzdy ani její průměrnou výši. Soud má také pochybnosti o správnosti vyhodnocení příjmové stránky žalované v rámci finanční analýzy, neboť v rámci ní se disponovalo s výdaji celé domácnosti žalované ve výši 6 000 Kč a vedle toho byly uvedeny minimální výdaje žalované ve výši 3 050 Kč, aniž by tyto individuální výdaje byly identifikovány či měly oporu v žádosti o úvěr (v té byly uvedeny pouze výdaje domácnosti jako celku). Pokud by však soud vycházel ze závěru předchůdkyně žalobkyně, že žalované měsíčně zůstávaly peněžní prostředky ve výši 6 181 Kč (se zmíněnou rezervou ve výši 1 000 Kč), úhradou měsíční splátky úvěru ve výši 5 200 Kč by žalované zůstalo jen velmi omezené množství finančních prostředků, které by samy o sobě nemohly zajistit řádnou obživu žalované po dobu 13 měsíců, kdy žalovaná měla úvěr splácet.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., ačkoliv se žalobkyně žalobou domáhala úhrady dluhu z titulu smlouvy o úvěru. K tomu soud uvádí, že smlouva o úvěru je konsenzuální smlouva, která vzniká okamžikem uzavření, tj. sjednání obsahu závazku, jehož podpisem smluvní strany projevují vůli se jím řídit. Oproti tomu smlouva o zápůjčce je reálná smlouva, jež vzniká okamžikem přenechání, resp. odevzdání zapůjčené věci vydlužiteli. Taktomu bylo i v tomto případě, když smlouva byla podepsána jako potvrzení toho, že peněžní prostředky již byly žalované poskytnuty. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

9. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněné žádosti o úvěr, na základě níž neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Tomuto tvrzení žalobkyně soud nepřisvědčuje, neboť dokazováním bylo zjištěno, že nebyly ověřeny veškeré dokumenty a v postupu předchůdkyně žalobkyně při zjišťování měsíční finanční rezervy žalované byly shledány nedostatky. Soud má tedy důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná bez hrozby předlužení a ohrožení vlastní výživy byla schopna předmětný úvěr splácet. Nelze tedy učinit jednoznačný závěr o tom, že předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí zjistit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o úvěru, resp. o zápůjčce uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc nebylo současně možné učinit závěr o tom, že mezi stranami byly platně ujednány další související platby jako úrok, poplatky či smluvní pokuta.

10. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná a mezi jejími stranami současně není jiné platné smluvní ujednání. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 40 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované uhradit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena) vzniklé bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaná dosud ničeho neuhradila. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 40 000 Kč. Soud současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s  o. z. ve spojení s ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do zaplacení, neboť žalovaná byla v prodlení se splacením dluhu. V souladu s  bylo poté žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.

13. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 60 464 Kč představující neuhrazené poplatky, úroky a smluvní pokutu, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul.

14. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, náležela by jí proti žalobkyni poměrná náhrada nákladů řízení. Soud však přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná a žádné náklady jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.