Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 6/2021-98

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 76 591 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 54 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 436 Kč ve výši 10% ročně od 23. 11. 2019 do 21. 1. 2020 ve výši 1 006,87 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 54 936 Kč ve výši 10% ročně od 22. 1. 2020 do zaplacení,

o zaplacení pohledávky ve výši 21 655,14 Kč a úroku ve výši 102,29% p. a. z částky 47 446,47 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 208 483 Kč, se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 54 936 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 436 Kč ve výši 10% ročně od 23. 11. 2019 do 21. 1. 2020 ve výši 1 006,87 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 54 936 Kč ve výši 10% ročně od 22. 1. 2020 do zaplacení, o zaplacení pohledávky ve výši 21 655,14 Kč a úroku ve výši 102,29% p. a. z částky 47 446,47 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 11. 2019 dosáhne částky 208 483 Kč, se zamítá. II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 1. 2021 na žalované domáhal zaplacení částky 76 591 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 11. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s efektivní úrokovou sazbou 166,88 % v pravidelných splátkách po 7 239 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, když uhradila pouze 13 splátek v souhrnné výši 101 845 Kč a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu. Po zesplatnění žalovaná uhradila 1 splátku ve výši 6 500 Kč. Žalobce požadoval uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 51 740,59 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč a ve výši 21 655,14 Kč, úhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 1 200 Kč a dále úrok ve výši 102,29 % p.a. z částky 47 446,47 Kč od 23. 11. 2019 do zaplacení.

2. Z ústního jednání nařízeného na den 3. 3. 2021 se žalovaná ze zdravotních důvodů omluvila. Zároveň uvedla, že se žalobou souhlasí a požádala o možnost splátek ve výši 1 000 Kč, neboť je v současné době bez práce. K ústnímu jednání konanému dne 7. 4. 2021 se žalovaná bez omluvy nedostavila.

3. Ohledně úvěruschopnosti žalobce uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z dokladů o příjmech a z formuláře hodnocení klienta bylo zjištěno, že celkový měsíční příjem žalované činí 14 900 Kč, celkové měsíční náklady 4 410 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 9 490 Kč. Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno, bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobce dále odkázal na množství soudní judikatury, ze které dle jeho názoru plyne, že z jeho strany bylo posouzení úvěruschopnosti žalované zcela dostačující. Žalobce je zároveň přesvědčen, že v případě nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované, nelze smlouvu o úvěru považovat za neplatnou absolutně, nýbrž pouze relativně a soud tedy není oprávněn tuto neplatnost zkoumat bez námitky žalované.

4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 11. 6. 2018 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč (ze smlouvy o úvěru a dokladu o vyplacení). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 7 239 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 173 736 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z předsmluvních informací, smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici potvrzení zaměstnavatele ze dne 9. 6. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti právnická osoba jako barmanka a její průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 14 900 Kč. Z výplatní pásky za měsíc duben roku 2018 byl zjištěn čistý příjem žalované ve výši 12 330 Kč. V ě označené jako„ hodnocení klienta“, která je podepsána žalovanou, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 14 900 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč, celkem výdaje 4 410 Kč plus rezerva 1 000 Kč, volné zdroje 9 490 Kč. Žije v jiné, než ve formuláři uvedených možnostech, formě bydlení, je svobodná, bezdětná a má vzdělání s maturitou. Z výpisu databáze anonymizováno a příjmení bylo zjištěno, že žalovaná v těchto databázích neměla ke dni schvalování úvěru žádný záznam. Žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila splátky v souhrnné výši 101 845 Kč, poté se však dostala do prodlení a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 21. 11. 2019 (z karty klienta, upomínek a oznámení o zesplatnění). Následně žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila splátku ve výši 6 500 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 11. 6. 2018 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce sice na jedné straně ověřil příjmy žalované, avšak žádným způsobem neověřoval její výdaje (např. výpisem z účtu), kdy pouze spoléhal na formulář, ve kterém uvedla jako výdaje životní minimum + výdaje na bydlení 1 000 Kč. Výše splátky úvěru byla sjednána částkou 7 239 Kč, což je částka v porovnání s příjmem žalované poměrně vysoká a žalobce byl proto povinen řádně objektivně zkoumat výdaje žalované. Z výplatní pásky za měsíc duben roku 2018 plyne příjem žalované 12 330 Kč, po odečtení žalovanou uvedených výdajů na bydlení 1 000 Kč a životního minima ve výši 3 410 Kč, činí„ volné zdroje“ 7 920 Kč, po odečtení žalobcem uváděné rezervy ve výši 1 000 Kč, činí„ volné zdroje pouze 6 920 Kč, přičemž výše plátky úvěru činí 7 239 Kč. Z uvedeného lze o úvěruschopnosti žalované důvodně pochybovat, a je proto bezpodmínečně nutné trvat na zkoumání příjmů a výdajů žalované např. z výpisu z účtu, což však žalobce před poskytnutím úvěru žalované neučinil. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (anonymizována dvě slova rok s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

18. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

20. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru částku 73 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobci jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 108 345 Kč. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žaloba se zamítá, neboť bezdůvodné obohacení již bylo uhrazeno.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , tak, že se žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť žádné neuplatňovala.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).