Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
36 C 45/2021-51
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr Danou Matoušovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, PSČ obec
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 17 631,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 580 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 95,64 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 580 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 051,08 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 791,80 Kč a dále s úroku ve výši 32,39 % ročně z částky 17 531,08 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 051,08 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 580 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 95,64 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 580 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 051,08 Kč, úroku v kapitalizované výši 3 791,80 Kč a dále s úroku ve výši 32,39 % ročně z částky 17 531,08 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 051,08 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 631,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši 32,39 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 742 Kč. Protože se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 13. 8. 2020 za splatný. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 20 000 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil částku 7 420 Kč. Ke dni sepsání žaloby žalovanému ze smlouvy zůstal dluh v celkové výši 17 631,08 Kč sestávající z dluhu na jistině úvěru ve výši 17 531,08 Kč a z dluhu na nákladech na vymáhání ve výši 100 Kč. Dále žalovanému vznikl dluh na úroku ve výši 3 791,80 Kč a dluh na úroku z prodlení ve výši 95,64 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla na formuláři žalobkyně číslo dne datum uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 32,39 %. Výše měsíční splátky činila 742 Kč, přičemž první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru a druhá a následující splátka vždy 15. dne v měsíci. Pro případ opoždění žalovaného se zaplacením splátky, byla žalobkyně dle smlouvy oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše činila ke dni uzavření smlouvy 100 Kč za měsíc vymáhání. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti právnická osoba s kódem anonymizováno (dále úvěrové podmínky), podle kterých v případě, že žalovaný dluží žalobkyni 2 a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než 3 měsíce, byla stanovena povinnost žalovaného celý úvěr jednorázově splatit (úvěrová smlouva ze dne datum, úvěrové podmínky anonymizováno). Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy číslo žalobkyně dopisem ze dne 13. 8. 2020 vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru (výzva ke splacení celého úvěru včetně poštovního podacího archu). Žalovaný ke dni zesplatnění vyčerpal částku 20 000 Kč a uhradil celkem částku ve výši 7 420 Kč (Výpis čerpání, splátek a úhrad).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích a dále přezkoumávala informace o jeho věku, vzdělání, zdroji příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení apod. Současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž žalovaný zde nebyl nalezen, z registru NRKI vyplynulo, že žalovaný má jeden další úvěr se splátkou 1 299 Kč, a to právě u žalobkyně, jenž řádně a včas splácí. V tomto směru předložila pouze úvěrovou zprávu z NRKI. V žalobkyní předložené úvěrové smlouvě bylo vyplněno, že žalovaný je zaměstnaný od 02/2017 u společnosti právnická osoba a jeho čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné. Žalovaný dále uvedl, že je rozvedený, bydlí v podnájmu a nevyživuje žádné dítě. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Nebyly tedy nijak doloženy ani ověřovány příjmy a podstatné výdaje žalovaného.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.
10. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
11. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty
a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání
i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli
úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
14. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou
i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
15. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala příjmy ani podstatné výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39). Žalobkyně byla povinna údaje uváděné žalovaným pečlivě prověřit. Vedle toho žalobkyně nikterak nedoložila, že skutečně učinila dotazy na evidenci žalovaného v registrech dlužníků, jak tvrdila. Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
16. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření příjmů a výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.) Částkou 7 420 Kč, kterou žalovaný na úhradu úvěru dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 12 580 Kč (20 000-7 420), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
18. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 12 580 Kč za dobu od 28. 8. 2020 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2020, podle které byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Proto soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 28. 8. 2020 do zaplacení, přičemž za dobu od 28. 8. 2020 do 24. 11. 2020 tento úrok kapitalizoval částkou 95,64 Kč a žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 051,08 Kč za dobu od 25. 11. 2020 do zaplacení zamítl.
19. Jelikož měli účastníci ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 54 %), soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.