Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 331/2020-64
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 12. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, částky částka a úroku 24 % ročně z částky částka ode dne 12. 8. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 12. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka], částky [částka] a úroku 24 % ročně z částky [částka] ode dne 12. 8. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že původním věřitelem je společnost právnická osoba a právnická osoba, přičemž pohledávka za žalovanou byla postoupena na právnická osoba dle smlouvy ze dne 11. 12. 2019 a dále na žalobce dle smlouvy ze dne 26. 5. 2020. Tento původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 11. 6. 2018 Smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši částka, který měl být splacen ve 14ti splátkách, přičemž poslední měla být splacena k 11. 8. 2019. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající se z částky částka, která zahrnuje částka jako neuhrazenou jistinu, nesplacený poplatek za správu úvěru ve výši částka, neuhrazený poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka, který uplatňuje žalobce v nižší výši, než na který by měl dle smlouvy nárok, neuhrazený úrok z úvěru za dobu od 11. 6. 2018 do 11. 8. 2019 ve výši částka. Zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce z částky částka od 12. 8. 2019 do zaplacení. Z této částky požaduje i obchodní úrok ve výši 24 % ročně od 12. 8. 2019 do zaplacení, když tento nárok vyplývá z uzavřené smlouvy. Dále žalobce požaduje částku částka jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, do zaplacení, tj. z částky částka za dobu od 12. 8. 2019 do 20. 8. 2020. Žalovaná však ničeho neuhradila ani po výzvě žalobce. Na nákladech řízení bylo účtováno částka.
2. Soud jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků dne 1. 3. 2021, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem 18. 2. 2021. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Svoji aktivní legitimaci k podání této žaloby žalobce doložil Smlouvami o postoupení pohledávek, podklady týkajícími se převodu závodu ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba, přehledem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020 (doloženo podacím lístkem).
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru číslo, ze které soud zjistil, že byla uzavřena dne 11. 6. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou dle § 2395 o. z. Ve smlouvě věřitel označil veškeré indentifikační údaje žalované, včetně částky, která se jí půjčuje – částka s datem 11. 6. 2018 a splatností ve 14ti měsíčních splátkách po částka počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla smlouva uzavřena. Celková částka, kterou měl žalovaný věřiteli vrátit, dosahuje výše dle smlouvy částka, neboť celkové náklady spotřebitelského úvěru činí částka. Ve smlouvě jsou uvedeny důsledky prodlení, způsob výpočtu smluvní pokuty i další sazby. Souhlas se zpracováním osobních údajů je z 11. 6. 2018. Součástí je i předpis splátek. Předžalobní upomínka je datována dnem 24. 7. 2020.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána žalobcem předem, pouze se dopisují konkrétní údaje o úvěru a o žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud si zjišťoval, jakým způsobem si původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované, toto bylo doloženo Finanční analýzou ze dne 11. 6. 2018, která vycházela z údajů žalované v žádosti o poskytnutí úvěru, z jejího čestného prohlášení, z pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2018, Smlouvy o nájmu bytu ze dne 27. 9. 2017 a mzdových lístků. I přes toto doložení soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy a celkovou nevyváženost spotřebitelské smlouvy v neprospěch žalované. Žalobce požaduje po žalované celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka, přičemž o jednotlivých částkách – tj. poplatek za správu úvěru ve výši částka, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka (v žalobě se jedná o částku částka, který uplatňuje žalobce v nižší výši) ve smlouvě věřitel hovoří jako o„ dohodě smluvních stran“. Nicméně„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“ u úvěru na částka činí o 86 % navíc o částku, než která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Dle názoru soudu není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce (původního věřitele) je ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednanou celkovou„ odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by původní věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Pokud tento věřitel ve smlouvě o úvěru uvádí, že se strany„ dohodly“ na dalších poplatcích, tento údaj je pro spotřebitele zavádějící, neboť je zřejmé, že by věřitel bez těchto poplatků smlouvu neuzavřel a mechanismus předpisu splátek a sazeb je ve smlouvě i procentuálně uveden. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že předchůdce žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle bezdůvodného obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku částka, kterou žalobci (původnímu věřiteli) nevrátila. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá celá tato částka částka. V této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data požadovaného žalobcem, tj. od 12. 8. 2019 ve výši 10 % ročně do zaplacení. Žalovaná soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že by dluh rozporovala či uhradila. Soud proto uložil žalované tento dluh žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, tj. 24 % úroků ročně z částky částka od 12. 8. 2019 do zaplacení, co do částky částka (částka anonymizováno – částka anonymizováno) a co do částky částka, byla proto žaloba zamítnuta. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě měla v převažující míře úspěch žalovaná, ale protože jí žádné náklady s tímto řízením nevznikly, soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
8. Soud uložil žalované doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. b) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. , neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka žalobcem a protože činí částka, pak soud uložil rozdíl žalované doplatit ve výši částka, ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud uložil doplatit soudní poplatek žalované proto, že na jistině žalobci ničeho neuhradila a za této situace považuje přinejmenším za spravedlivé, aby se alespoň minimální částkou na úhradě soudního poplatku podílela.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.