Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 224/2020-27
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr Martou Gottwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky ve výši částka s příslušenstvím zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky ve výši [částka] s příslušenstvím zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), která byla doručena nadepsanému soudu dne datum, ve znění pozdějšího doplnění ze dne
datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal splácet úvěr minimální částkou částka měsíčně, dále úrok
ve sjednané výši anonymizováno měsíčně z poskytnuté částky a poplatek za čerpání úvěru ve výši
částka. Pro případ prodlení si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši částka za každý započatý kalendářní měsíc prodlení v celkové částce částka. Žalovaný žalobkyni ke dni podání žaloby zaplatil celkem částku částka, která byla žalobkyní započtena
v následujícím pořadí: 1. smluvní pokuty, 2. úroky z prodlení, 3. náklady spojené s uplatněním pohledávky, 4. úroky z úvěru, 5. poplatky za čerpání úvěru a 6. jistina úvěru.
2. Zdejší soud ve věci vydal dne datum elektronický platební rozkaz pod č. j. EPR 136781/2020 -5 (nachází se na č. l. 10 spisu). Soud však tento elektronický platební rozkaz dle ustanovení § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušil v plném rozsahu (jak plyne z usnesení na č. l. 11 spisu), neboť se nepodařilo řádně doručit žalovanému
do vlastních rukou. Následně byla věc převedena do agendy C pod sp. zn. 15 C 224/2020 .
3. Dále soud v řízení postupoval tak, že k projednání věci nařídil ústní jednání na den
datum, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni resp. právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne datum (potvrzení o doručení do DS připojeno k č. l. 14), žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno fikcí (tj. 10. dnem uložení na poště)
na adresu jeho trvalého bydliště, a to dne datum (doručenka připojena k č. l. 14). Žalobkyně, resp. její právní zástupce podáním ze dne datum zaslal soudu omluvu z jednání spolu s vyjádřením (nachází se na č. l. 17) a zároveň souhlasil s tím, aby věc byla soudem projednána v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se na výzvu soudu ze dne
datum rozhodnutí, č. j. 15 C 224/2020 -13, k žalobě nijak nevyjádřil a ani se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně obeslán. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením
§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů.
4. Soud pak na nařízeném jednání provedl dokazování listinnými důkazy, založených
do spisu žalobkyní (žalovaný soudu nenavrhl a nepředložil žádné důkazy), přičemž poté dospěl soud ke zjištění následujících skutečností:
5. Soud tak v rámci řízení provedl následující listinné důkazy: Smlouva o revolvingovém úvěru
číslo ze dne datum; Výpisy k revolvingovému úvěru; Výpisy z bankovního účtu věřitele; Předžalobní výzva ze dne datum vč. kopie podacího archu; Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; kopie OP žalovaného; výplatní páska žalovaného (za účelem ověření totožnosti žalovaného).
6. Shora provedené listinné důkazy pak soud hodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty, a to jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. o. s. ř.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
8. Žalobkyně je obchodní společností s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně v čl. 2 smlouvy zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr do výše úvěrového limitu částka; na podkladě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr splácet vždy alespoň minimální splátkou úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částka;
za čerpání byl povinen zaplatit poplatek ve výši anonymizováno z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem částka; smluvní úrok byl sjednán ve výši anonymizováno měsíčně, s tím, že pokud by se dluh stal splatným, činil úrok anonymizováno ročně; celková výše úroků účtovaných měsíčně tedy činí ve výši
anonymizováno (tj. anonymizováno ročně). Dále bylo sjednáno, že úrok přirůstá ke konci každého měsíce k jistině úvěru; v čl. 6 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši částka za prodlení se splácením úvěru za každých započatý kalendářní měsíc prodlení. Provedeným dokazováním však nebylo soudem dostatečně zjištěno, zda žalobkyně, která uzavírala se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, splnila povinnosti spočívající v zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před samotným uzavřením smlouvy. Dále bylo provedenými důkazy zjištěno, že žalovaný peněžní prostředky žalobkyni částečně uhradil ve výši částka.
9. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout,
a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaná se v řízení nijak nebránila a nic netvrdila.
10. Po právní stránce soud dospěl k následujícím právním závěrům:
11. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
12. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou
o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle ust. § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dále dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (absolutní neplatnost). To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění
od počátku nemožnému.
16. Dle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu.
18. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
19. S ohledem na výše citovaná ustanovení soud po hmotněprávní stránce věc posoudil tak, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení se ZSÚ.
20. V posuzovaném případě soud má za prokázané, že žalovaný se pokusil s žalobkyní uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 ZSÚ, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše a žalovaný se zavázal je splatit spolu se sjednaným úrokem, sjednaným způsobem a v dohodnuté době.
21. Z výše cit. ust. § 86 ZSÚ vyplývá, že poskytovatel (zde žalobkyně) měla posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného), a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud by to bylo nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Cit. ust. tak stanoví najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti úvěrovaného spotřebitelský úvěr splácet, přičemž z důvodové zprávy k uvedenému ust. mimo jiné vyplývá, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí; co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví ust. § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, kde je uvedeno, že se jedná o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Jedná se tedy o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
22. V světle všeho shora uvedeného zdejší soud shledal (jak bylo shora naznačeno), že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru nijak netvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného dostačujícím a přiměřeným způsobem, když v tomto směru nebyla v žalobním tvrzení jediná zmínka, tím spíše ani neprokázala, že by splnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného před samotným uzavřením smlouvy. Absence takového posouzení tak samo o sobě činí uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18). S ohledem na fakt, že žalobkyně ani netvrdila, tím spíše neprokázala, že by byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, potom by smlouva byla absolutně neplatná, což samo o sobě činí uplatněný žalobní nárok nedůvodným a neoprávněným, z titulu úvěrové smlouvy.
23. Dále soud na tomto místě nad rámec výše uvedeného podotýká, že pokud jde o ujednání
o samotné výpůjční sazbě úroku za poskytnutí úvěru dle číslo předmětné smlouvy ve výši
anonymizováno měsíčně (tj. anonymizováno p. a.), tak tímto jsou rovněž naplněny důvody pro určení absolutní neplatnosti tohoto ujednání, a to z důvodu zcela excesivní a neodůvodněné výše úroku
(anonymizováno ročně), který se dle názoru soudu zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Při úvahách, zda je v daném případě sjednaná výše úroku nepřiměřená, zdejší soud vycházel
z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR a zohlednil také konkrétní okolnosti daného případu, zejména poměry smluvních stran. Za stěžejní lze tak považovat např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že„ za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Tedy v posuzovaném případě, kdy sjednaná úroková sazba byla téměř třicetkrát vyšší (anonymizováno p. a.) než obvyklá bankovní úroková sazba, lze dovodit, že se jedná o ujednání v rozporu s dobrými mravy. I přes riziko, které pro žalobkyni poskytnutí úvěru představovalo, nelze třicetkrát vyšší úrok oproti tomu bankovnímu považovat za přiměřený.
24. S ohledem na vše výše uvedené lze na tomto místě uzavřít, že jsou dány důvody pro určení absolutní neplatnosti celé předmětné smlouvy, a proto soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl co do částky částka s příslušenstvím, týkající se smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty. Ovšem žalovaný se na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohatil, pokud od žalobkyně inkasoval jistinu úvěru ve výši částka,
a proto je povinen žalobkyni vydat částku částka s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť z poskytnuté jistiny částka již žalobkyni částku částka vrátil, což ostatně žalobkyně tvrdila
a žalovaný dané žalobní tvrzení ohledně částečné úhrady finančních prostředků v částce částka ani nerozporoval, vzniklo tak na jeho straně bezdůvodné obohacení v částce částka (srov. § 2991 o. z.).
25. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud s ohledem na mimořádnou situaci na území České republiky v souvislosti se zamezením šíření virového onemocnění SARS-CoV-2 a z ní plynoucí negativní ekonomické dopady na osoby, ať už fyzické či právnické, byla pariční lhůta určena delší, a sice jednoměsíční s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný tak bude mít (s ohledem na delší lhůtu k plnění) reálnou možnost řádně a včas splnit povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, přičemž lze předpokládat,
že žalobkyně stanovením takovéto pariční lhůty nebude nadměrně zatížena.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný
a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly, jelikož zůstal ve věci nečinný, proto soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má žalobkyně právo domáhat se nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem
na nařízení exekuce.