Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 23/2021-52
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od 29. 4. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od 29. 4. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne 18. 11. 2020, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že původním věřitelem je společnost právnická osoba, která jako postupitel uzavřela smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, která dále uzavřela smlouvu dne 19. 12. 2019 se žalobcem jako postupníkem, na kterého byla postoupena pohledávka za žalovanou. Tento původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 28. 8. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytne žalované úvěr opakovaně až do výše limitu částka, ale žalovaná čerpala celkem částku částka. Předmětem žaloby je pohledávka sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka s příslušenstvím a dále částka částka, která představuje účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky právnická osoba za pomoci prostředků komunikace na dálku, po dokončení registrace na webových stránkách a po odeslání akceptace nabídky na základě vložení unikátního identifikačního kódu, došlo k uzavření smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, věřitel se zavázal žalované poskytnout úvěr do výše částka, který se zavázala žalovaná splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru. Z celkově čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila částku částka. Žalovaná na výzvy žalobce nereagovala. Na nákladech řízení bylo účtováno částka.
2. Soud jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků dne 15. 3. 2021, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem 19. 2. 2021. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2 , 3 o. s. ř. o. s. ř. a jednal bez přítomnosti účastníků.
3. Svoji aktivní legitimaci k podání této žaloby žalobce doložil Smlouvami o postoupení pohledávek, uzavřenými dne 18. 12. 2019 a dne 19. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4. 11. 2020 (doloženo).
4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o revolvingovém úvěru a Standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud zjistil, že byla uzavřena dne 28. 8. 2018 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, a to distančním způsobem. Ve smlouvě věřitel označil veškeré indentifikační údaje žalované, včetně částky úvěrového limitu – částka, propočtu splátek a poplatků. Celková částka, kterou by měla žalovaná věřiteli vrátit, za podmínek uvedených ve smlouvě, včetně všech poplatků dosahuje výše částka anonymizováno, částka. Denní zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,2833 %. Z Potvrzení o provedených platbách a tzv.„ Loan aplication“ bylo doloženo, že částky částka, částka, částka, částka a částka byly převedeny na účet žalované. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská dle § 1810 a násl. o. z., distančním způsobem dle § 1820 a násl. o. z. Předžalobní upomínka je datována dnem 4. 11. 2020.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána žalobcem předem, pouze se dopisují konkrétní údaje o úvěru a o žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, není známo, jakým způsobem si předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované, neboť toto ani na výzvu soudu nebylo doloženo. Žalobce nedoložil také úhradu plateb stran žalované. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalované dle Smlouvy o úvěru úrokovou sazbu ve výši 8,5 % měsíčně (tj. 102 % ročně) a další poplatky z každého čerpání 12,5 %. Kdyby žalovaná vyčerpala plný úvěrový limit částka, pak zaplatí částka. Poplatek (odměna) tvoří u tohoto úvěru o téměř dvojnásobek navíc o částku, než která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům včetně sjednaných úroků, které podstatně převyšují obvyklou sazbu úroků v bankovní sféře. Smlouva o revolvingovém úvěru je celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele. Dle názoru soudu není ospravedlnitelné takto neúměrné navyšování finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednanou celkovou„ odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by původní věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním.
6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle bezdůvodného obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela postupně částku částka. Aby mohl soud posoudit výši bezdůvodného obohacení, kterou by měla za povinnost žalovaná žalobci vrátit, bylo na žalobci, aby dotvrdil a doložil, kolik Kč fakticky žalovaná již věřiteli na dluh uhradila. Vzhledem k tomu, že se zavázala hradit i úrok a další poplatky, které byly splatné spolu s jistinou, soud bez znalosti faktického plnění nemohl výši bezdůvodného obohacení spočítat. I žalobce např. v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 11. 2020 hovoří o tom, že pohledávka za žalovanou sestává nejen z neuhrazené jistiny, ale i z poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení, účelně vynaložených nákladů a požadoval celkově částku částka. Pokud se týče měsíčních výpisů vystavených právnická osoba, tedy původním věřitelem, pak se zde sice uvádí celková dlužná částka k datu splatnosti, neuhrazené částky, aktuální minimální měsíční splátka, ale již z těchto údajů není patrné, kolik Kč žalovaná na ten který dluh již uhradila a jakým způsobem věřitel tu kterou splátku a na co ji započetl. Podle sdělení žalobce se seznam úhrad žalované nedochoval. Domáhá-li se žalobce určitého nároku, musí prokázat skutkové předpoklady, s nimiž je vznik tohoto nároku spojen, v tomto směru nese břemeno tvrzení i břemeno důkazní. Proto jej také tíží nepříznivé následky toho, když skutkové předpoklady (v daném případě tvrzení, jaká výše faktického plnění stran věřitele nebyla žalovanou uhrazena), zůstanou neobjasněny. Protože v daném případě zůstalo stran žalobce neobjasněno, kolik Kč fakticky žalovaná na dluh uhradila, pak nezbylo, než celý žalobní návrh, který byl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, zamítnout. Není totiž vyloučeno, že žalovaná i s poplatky již uhrazenými, faktické plnění, které obdržela od věřitele, již uhradila či dokonce přeplatila. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobce domáhat plnění týkající se jiných úroků či poplatků, než faktického plnění a úroků zákonných.
7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. by měl úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání nedostavila a žádné náklady jí tedy nevznikly, soud vyslovil, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.