Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

112 C 90/2020-36

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci

žalobce: ; název žalobkyně, reg.č.: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul. jméno příjmení jméno.

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 20.000 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9 % za dobu od 11. 3. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 20 000 Kč za dobu od 21. 1. 2019 do 10. 3. 2020 a roční úrok z prodlení ve výši 0,75 % z částky 20 000 Kč za dobu od 11. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s ročním úrokem z prodlení z téže částky ve výši 9 % za dobu od 11. 3. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 20 000 Kč za dobu od 21. 1. 2019 do 10. 3. 2020 a roční úrok z prodlení ve výši 0,75 % z částky 20 000 Kč za dobu od 11. 3. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou soudu doručenou dne 4. 8. 2020 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky měla být 2. 2. 2018 uzavřena smlouva o úvěru na částku 20 000 Kč. Tato částka měla být vrácena s příslušenstvím do 12 měsíců. Žalovaný prostředky nevrátil.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalované soud rozhodl ve věci bez jednání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), když dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

3. Předchůdce žalobce, jako věřitel, a žalovaná, jako dlužník, spolu dne 1. 2. 2018 uzavřeli smlouvu o úvěru č. anonymizováno v elektronické formě, na základě níž měla žalovaná obdržet částku 20 000 Kč s ročním úrokem 12 % splatnou v 12 splátkách po 2 824 Kč. Jako korespondenční adresa byla sjednána adresa v obec. Z výpisu z účtu je zřejmé, že předchůdce žalobce dne 2. 2. 2018 žalované na účet uvedený ve smlouvě zaslala částku 20 000 Kč jako plnění ze smlouvy (č. l. 12), jedná se přitom o účet žalovaného (č. l. 31). Z předložených materiálů neplyne, že by předchůdce žalobce učinil jakékoli kroky k prověření úvěryschopnosti žalované, pouze se spokojil s prohlášením žalované o tom, že proti ní nejsou vedena příslušná řízení (čl. VI smlouvy). Dopisem z 3. 3. 2020 (uloženým na poště 9. 3. 2020) bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce a současně byla vyzvána k úhradě dluhu.

4. Soud v projednávané věci aplikoval , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení se„ úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. V projednávané věci předchůdce žalobce žalované poskytl částku 20 000 Kč, kterou měla vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Toto žalovaná nesplnila, když důkazní břemeno o tom, že jeho dluh je nižší, než žalobcem avizovaný, je právě na něm. Jelikož v dané věci je žalovaná spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy, a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení zákona. Z ustanovení zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

5. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě se z žádného dokladu předloženého žalobcem nepodává, že by vůbec byla zkoumána jakákoli stránka právě uvedená. Předchůdce žalobce se spokojil pouze s povšechným obecným a formulářovým sdělením žalované o tom, že proti ní není vedeno žádné řízení, které by mělo vliv na jeho úvěrychopnost. Toto však pro splnění zákonem stanovené povinnosti rozhodně nelze považovat za dostačující.

6. V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o úvěru je pouze relativní, jak naznačuje znění zákona, nebo se jedná o neplatnost absolutní, jak platilo explicitně podle předchozí právní úpravy a Soud je toho názoru, že se jedná o neplatnost absolutní. Především je třeba vzít v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. (publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Ten mimo jiné konstatoval, že požadavek na prověření úvěruschopnosti chrání„ zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“. Dle názoru soudu tak zde nemůže mít místo uplatnění ustanovení a v návaznosti na něj věta druhá zákona a tedy nelze neplatnost právního jednání vázat pouze na námitku spotřebitele, k jehož ochraně byla zamýšlena. Nechrání totiž pouze spotřebitele, kterého zákon o spotřebitelském úvěru zmocňuje vznést námitku neplatnosti, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.

7. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.

8. V projednávané věci pak při absolutní neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. , kdy se žalovaná obohatila na žalobci o poskytnutou částku jistiny„ úvěru“, kterou je povinna vrátit. S ohledem na skutečnost, že v dané věci nebylo možné uplatnit sjednané datum splatnosti poslední splátky jako okamžik, k němuž měl být uhrazen celý dluh, bylo třeba posoudit, k jakému okamžiku se stal tvrzený dluh splatným, pokud vůbec. Za okamžik sesplatnění lze považovat až doručení výzvy žalovanému, k čemuž došlo 9. 3. 2020. Jakkoli se jedná o datum uložení zásilky na poště, je třeba na toto uložení nahlížet jako na okamžik, kdy se dostal do sféry dispozice žalované, která měla možnost se se zásilkou seznámit. Důvody, pro které se tak nestalo, nejsou podle názoru soudu rozhodné. Odpovědnost je na adresátovi, který měl případně sdělit, že adresa, kam byla zásilka posílána, odpovídající kromě toho sice neplatné, ale přece jen smlouvě, která byla uzavřena z iniciativy žalované, není adresou, kde je možno jej zastihnout. Bez zbytečného odkladu ( ) byla žalovaná povinna plnit následující den, a pokud tak neučinila, dostala se do prodlení podle k 11. 3. 2020, pročež je povinna hradit též úrok z prodlení podle a Je tomu tak ve lhůtě podle . Zbylé požadované částky soud výrokem pod bodem II. zamítl jako nedůvodně požadované. Musel v tomto směru zohlednit, že v důsledku změny okamžiku prodlení, resp. doručení výzvy k úhradě bylo třeba použít jinou zákonnou sazbu úroku z prodlení, než žalobkyní požadovanou.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci převážně úspěšný a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl ( ). Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastoupení ve výši 300 Kč/úkon podle , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby, jimiž byly příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva podle a d) advokátního tarifu ve výši 100 Kč/úkon podle advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč. Dále má žalobkyně právo na náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jejímž je jeho zástupce plátcem, podle ve výši 252 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaná povinna zaplatit, činí 2 252 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle k rukám zástupce žalobce podle . Podle soudu se jedná o formulářový typ žaloby, když je zcela patrné, že individualizovaným je pouze bod II. žaloby, a to pouze datem uzavření smlouvy a jejím označením a výší úvěru. Rovněž tak je ze soudního informačního systému patrné, že žalobce podává obdobné typy žalob na stejném formuláři opakovaně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).