Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 9/2020-68
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 70 694,58 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 52 362 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 862 Kč ve výši 10% ročně od 30. 7. 2019 do 27. 12. 2019 ve výši 2 494,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 57 362 Kč ve výši 10% ročně od 28. 12. 2019 do 29. 1. 2020 ve výši 525,82 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 54 862 Kč ve výši 10% ročně od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 944,85 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 52 362 Kč ve výši 10% ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 18 332,58 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16% ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 30. 7. 2019 do zaplacení, to je úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 52 498,95 Kč od 30. 7. 2019 do 29. 1. 2020 ve výši 8 655,36 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 51 565,54 Kč od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 2 864,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 49 065,54 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 7. 2019 dosáhne částky 210 038 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 52 362 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 862 Kč ve výši 10% ročně od 30. 7. 2019 do 27. 12. 2019 ve výši 2 494,25 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 57 362 Kč ve výši 10% ročně od 28. 12. 2019 do 29. 1. 2020 ve výši 525,82 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 54 862 Kč ve výši 10% ročně od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 944,85 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 52 362 Kč ve výši 10% ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 18 332,58 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16% ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 30. 7. 2019 do zaplacení, to je úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 52 498,95 Kč od 30. 7. 2019 do 29. 1. 2020 ve výši 8 655,36 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 51 565,54 Kč od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 2 864,40 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 49 065,54 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 7. 2019 dosáhne částky 210 038 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8. 7. 2020 domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 52 362 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 862 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 7. 2019 do 27. 12. 2019 celkem 2 494,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 57 362 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 12. 2019 do 29. 1. 2020 celkem 525,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 54 862 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 celkem 944,85 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 52 362 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 4. 2020 do zaplacení, pohledávky ve výši 18 332,58 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 30. 7. 2019 do zaplacení, to je úroku za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 52 498,95 Kč od 30. 7. 2019 do 29. 1. 2020 ve výši 8 655,36 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 51 565,54 Kč od 30. 1. 2020 do 31. 3. 2020 ve výši 2 864,40 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 33,16 % ročně z částky 49 065,54 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 7. 2019 dosáhne částky 210 038 Kč. Tvrdila, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 110 000 Kč, k jehož vyplacení došlo 2. 5. 2017. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 38,69 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 4 862 Kč splatných vždy k 23. dni v měsíci. Žalovaná do data zesplatnění uhradila 24 splátek po 4 862 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč, právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 800 Kč. Pro prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru k 28. 7. 2019 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 56 565,54 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platit úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná se dále zavázala, že pokud nezaplatí v den zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky denně, a to od 30. 7. 2019 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dle žalobkyně dluží novou jistinu úvěru 49 065,54 Kč, smluvní pokutu 1 497 Kč, náklady 1 800 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, smluvní pokutu 0,1 % denně z částky nové jistiny úvěru do zaplacení (žalobou požaduje však pouze částku 18 332,58 Kč) a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině úvěru od 30. 7. 2019 do zaplacení (žalobou však požaduje pouze úrok 33,16 % ročně). Žalobkyně dále uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřila ze shromážděných podkladů, a to prostřednictvím databází příjmení a NRKI, lustrací insolvenčního rejstříku, ověřením, zda žalovaná dříve se žalobkyní neuzavřela smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, ověřením platnosti dokladu totožnosti žalované, ověřením, zda zaměstnavatel žalované není evidován v insolvenčním rejstříku a na základě doporučení zprostředkovatele úvěru. Uvést své výdaje nad rámec uvedeného je povinností žalované, která je stvrdila svým podpisem. Žalobkyně má proto za to, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná, byť byla soudem vyzývána, se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu, které se konalo dne 13. 1. 2021, se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána a předvolání k jednání převzala do vlastních rukou dne 15. 12. 2020. Na základě uvedených skutečností soud věc projednal a následně rozhodl bez přítomnosti žalované postupem dle § 101 odstavec 3 o.s.ř.
3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Po provedeném řízení soud žalobu v plném rozsahu zamítl na základě následujících skutkových zjištění:
10. Z předsmluvního formuláře ze dne 27. 4. 2017, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru z téhož dne, výpisu z registru, oznámení o schválení úvěru ze dne 3. 5. 2017 včetně splátkového kalendáře a dokladu o vyplacení úvěru, bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 110 000 Kč na dobu 36 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 4 862 Kč měsíčně a žalobkyni, která je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 175 032 Kč, neboť byla sjednána úroková sazba 38,69 % p.a., a žalobkyně návrh smlouvy akceptovala. Podle čl. 6. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6 smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6, 6.4. a 6.5 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Částka 110 000 Kč byla zaslána na účet označený v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru jako účet žalované.
11. Z listin y označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalované stanovil její příjem na částku 190 000 Kč, vedle níž je připsána částka 20 276 Kč, výdaje na celkovou částku 9 705 Kč měsíčně, sestávající z částky životního minima 3 410 Kč, částky 2 000 Kč na dítě v domácnosti, z částky již spláceného úvěru poskytnutého žalobkyní ve výši 2 595 Kč a částky nákladů na bydlení 1 700 Kč. V položce ostatních nákladů (doprava, kurzy, záliby, apod.) bylo uvedeno 0 Kč. Po odečtení„ rezervy“ 1 000 Kč tak zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 183 295 Kč. Dále v „ hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaná je zaměstnána se smlouvou na dobu neurčitou, je rozvedená, bydlí ve vlastním. Žalovaná tuto listin u stvrdila svým podpisem.
12. Z výpisů z účtu a výplatních pásek vyplývá, že žalovaná pobírala měsíční čistou mzdu 22 136 Kč (za leden 2017), 18 213 Kč (za únor 2017) a 19 480 Kč (za březen 2017). Z těchto částek jí zaměstnavatel na účet poukázal dne 10. 2. 2017 částku 20 887 Kč, dne 10. 3. 2017 částku 17 205 Kč a dne 12. 4. 2017 částku 18 455 Kč.
13. Z pracovní smlouvy se zaměstnavatelem právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 1. 9. 2014 pracovní smlouvu na dobu určitou do dne 31. 12. 2015; s místem výkonu práce obec - část obce. Dodatkem ze dne 12. 10. 2016 byl pracovní poměr žalované prodloužen do 31. 12. 2017.
14. Dodatkem ze dne 15. 12. 2016 byla sjednána pevná složka mzdy 13 150 Kč, osobní ohodnocení zaměstnavatel přiznal žalované v částce 5 630.
15. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích č.j. 8 C 60/2012 – 15 ze dne 12. 11. 2012, který nabyl právní moci dne 12. 11. 2012, bylo prokázáno, že manželství žalované bylo rozvedeno, do její péče byl na základě pravomocně schválené dohody rodičů svěřen nezletilý syn, pro něhož se otec zavázal platit výživné v částce 4 000 Kč měsíčně. Podle historie transakcí otec tuto povinnost v období od ledna do dubna 2017 plnil.
16. Z otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 2. 5. 2017 poukázala žalované na jí označený účet částku 110 000 Kč.
17. Z výpisu záznamů z registru příjmení bylo zjištěno, že žalovaná ničeho nedluží, z prováděného CBS Skóre klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, resp. vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácen) bylo zjištěno, že hodnota skóre nebyla uvedena, přičemž dle kódu příznaku 16 se jedná v případě žalované o klienta, jehož smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
18. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek Mgr. jméno příjmení, Ph.D. MBA bylo zjištěno, že tento znalec k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry a provedl porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
19. Žalobkyně v žalobě tvrdila a vyplývá i z karty klienta, že žalovaná uhradila v období od 23. 6. 2017 do 13. 6. 2019 celkem 24 splátek po 4 862 Kč.
20. Výzvami ze dne 24. 6. 2019 a ze dne 24. 7. 2019 žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení s úhradou splátek, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru.
21. Oznámením ze dne 28. 7. 2019 bylo prokázáno, že žalobkyně zesplatnila předmětný úvěr z důvodu prodlení žalované s jeho splácením a žalovanou vyzvala k úhradě celkem 59 862 Kč do 10 dnů od odeslání této listin y.
22. Listino u ze dne 18. 6. 2020 oznámila žalobkyně žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky, která se skládala ze zbývající dlužné jistiny úvěru 4 9065,54 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 800 Kč, smluvní pokuty 17 400,25 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z dlužné původní jistiny od 30. 7. 2019 do zaplacení.
23. Výše uvedená skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
24. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
25. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C číslo ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
26. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
27. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila příjmy i výdaje žalované. Ve vztahu k příjmům zprostředkovatelka úvěru na listině„ hodnocení klienta“ uvedla, že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou, přestože z pracovní smlouvy předložené k uzavření smlouvy žalovanou vyplývá, že její pracovní poměr sjednán pouze do 31. 12. 2017. Žalobkyně navíc pracovala s částkou příjmů 190 000 Kč, ačkoli pro ni neměla jakýkoli podklad. Příjmy žalované doložené výplatními páskami průměrně činily 19 943 Kč, nedosahovaly tedy ani částky 20 276 Kč, která je v hodnocení také uvedena.
28. Pokud jde o výdaje, dle názoru soudu při zjišťování výdajů žalované, nelze bez dalšího paušálně aplikovat částku životního minima 3 410 Kč, nýbrž je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Náklady na bydlení tvrzené v částce 1 700 Kč nebyly nijak podloženy, ani nebyl nijak ověřen údaj o tom, že žalovaná bydlí ve„ vlastním“. Žalovaná ve smlouvě uvedla telefonní číslo mobilního telefonu a e-mailovou adresu, je tedy pravděpodobné, že měla přinejmenším také výdaje na služby spojené s užíváním telefonu, příp. internetu. Tyto výdaje žalobkyně rovněž nijak neověřovala. Pro závěr o tom, že žalovaná disponuje volnými zdroji ve výši 183 295 Kč tak žalobkyně neměla žádný hodnověrný podklad.
29. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo zjevně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. Dále žalobkyně ignorovala skutečnost, že pracovní smlouva žalované byla uzavřena na dobu určitou, přestože tuto smlouvu měla k dispozici, i skutečnost, že sama tento úvěr hodnotila jako rizikový. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku 110 000 Kč, žalovaná jí do současné doby uhradila 116 688 Kč, proto nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
30. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť v řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.