Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 403/2020-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 624,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do datum se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 610 Kč k rukám advokáta titul. jméno příjmení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 624,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 610 Kč k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 8. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 8 532 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 624,33 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 23. 8. 2018 uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Z“) smlouvu o úvěru č. 753771010, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 8. 2018 (dále jen„ smlouva o úvěru“), jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy o úvěru poskytla Z žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku 7 380 Kč do 22. 9. 2018. Dodala, že smlouva o úvěru byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu o úvěru projevil verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč ze svého účtu na účet Z. Žalovaný následně čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno, čímž byla dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací Z zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 6 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla jednak povinnost zaplatit Z smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jednak povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 10 018 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 538 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 380 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč (50 Kč za každý odeslaný dopis upomínající k úhradě dluhu). Žalobkyně pak částku 100 Kč za náklady na upomínání požaduje v rámci kapitalizovaného úroku stávajícího z nesplaceného úroku ve výši 1 380 Kč a paušálních nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Pokud jde o smluvní pokutu, žalobkyně požaduje smluvní pokutu v celkové výši 2 532 Kč, a to za každý den prodlení od 23. 9. 2018 do 19. 11. 2019. Žalobkyně pak dále požaduje i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 624,33 Kč za období od 23. 9. 2018 do 19. 11. 2019 z částky 6 000 Kč. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od účinnosti postoupení pohledávky, tedy od datum. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 24. 7. 2020.
3. V doplnění žaloby ze dne 9. 12. 2020 žalobkyně opětovně popsala proces uzavření smlouvy o úvěru, jak již učinila v žalobě, avšak s tím rozdílem, že doplnila, že žalovaný provedl tzv. verifikační platbu, tedy odeslal částku 1 Kč z osobního bankovního účtu č. bankovní účet vedeného na jeho jméno. Doplnila, že žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tím, že vyplnil žádost o úvěr a následně poskytl kopii svého občanského průkazu a odeslal verifikační platbu. Současně však vzala žalobu částečně zpět co do částky představující kapitalizovaný úrok ve výši 1 480 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 532 Kč, načež soud usnesením ze dne 14. 12. 2020, č.j. 75 C 403/2020 -21, řízení co do částky 1 480 Kč na kapitalizovaném úroku a co do částky 2 532 Kč na smluvní pokutě zastavil.
4. Předmětem řízení tak bylo zaplacení částky 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 624,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení.
5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.
6. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 4. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
7. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalovaný se právnická osoba elektronicky jednal o uzavření smlouvy o úvěru, neboť jí poskytl své osobní a identifikační údaje. Zaplo vystavila listin u označenou jako smlouva o úvěru číslo ze dne 23. 8. 2018, jejímž předmětem byl závazek Z poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč se splatností do 30 dnů s možností prodloužení a s úrokovou sazbou 279,83 % a závazek žalovaného celkovou částku 7 380 Kč splatit řádně a včas. Pro případ porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv splátku řádně a včas, byla sjednána povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, za každý den prodlení, s tím, že smluvní pokuta je splatná následující den po dni prodlení. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným ani Z podepsána. Další práva a povinnosti smluvních stran byly upraveny v obchodních podmínkách smlouvy o úvěru, jež rovněž nebyly žalovaným podepsány. Žalovaný uhradil na účet Z dne 19. 12. 2016 částku 1 Kč. Dne 23. 8. 2018 Z zaslala na účet č. bankovní účet částku 6 000 Kč. Jak potvrdila právnická osoba, majitelem účtu č. bankovní účet byl v rozhodném období žalovaný. Zaplo vystavila upomínky ze dne 2. 10. 2018, ze dne 23. 10. 2018 a ze dne 3. 11. 2018, v nichž vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 Z postoupila spornou pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, jež bylo žalovanému odesláno dne 8. 1. 2020 a v němž byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes výzvu před podáním žaloby ze dne 24. 7. 2020, jež mu byla zaslána zástupcem žalobkyně dne 28. 7. 2020.
8. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Protože Z dohodou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
12. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
13. Soud konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že žalovaný se Z uzavřel smlouvu o úvěru ve znění, které soudu předložila (či v jakémkoli jiném znění). Znění smlouvy o úvěru je sice co do obsahu v souladu s žalobními tvrzeními (ohledně dlužné částky, data splatnosti, povinnosti splácet úvěr a důsledků jejího porušení), avšak neobsahuje žádný, ani elektronický podpis žalovaného, ani datum její akceptace žalovaným. Tyto skutečnosti přitom nevyplývají ani z ostatních provedených listinných důkazů. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva o úvěru uzavřena elektronicky, když žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu tím, že odeslal tzv. verifikační platbu. Jak bylo shora uvedeno, žalovaným byla provedena tzv. verifikační platba ve výši 1 Kč dne 19. 12. 2016, tedy více než rok a půl předtím, než mělo dle předložené smlouvy o úvěru dojít k jejímu uzavření (23. 8. 2018).
14. Ačkoliv smlouva o úvěru může být platně uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (např. internetu) bez nutnosti písemné formy, žalobkyně neprokázala, že žalovaný souhlasil právě s obsahem smlouvy o úvěru, jaký byl žalobkyní tvrzen. Tuto skutečnost nelze zjistit ani z provedení verifikační platby žalovaným přibližně půl roku před tvrzeným uzavřením smlouvy, ani z poskytnutí identifikačních údajů žalovaného, ani z potvrzení o provedení platby ve výši 6 000 Kč Z, ani z toho, že majitelem účtu, na nějž byla poslána částka 6 000 Kč, je žalovaný. Žádný z důkazů tak neprokázal, že žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru a tento následně přijal. Uzavření smlouvy o úvěru nemůže prokazovat pouze to, že Z žalovanému peněžní prostředky zaslala.
15. Jelikož z listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by žalovaný skutečně projevil vůli smlouvu o úvěru v podobě tvrzené žalobkyní uzavřít, a žalobkyně se svou omluvenou neúčastí na jednání vzdala dobrodiní soudem poskytovaných poučení podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. , dospěl soud k závěru, že žalobkyně jednoznačně neprokázala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění tvrzeném žalobkyní. I pokud by však byla smlouva o úvěru mezi účastníky skutečně uzavřena, žalobkyně sice zcela obecně tvrdila, že Z před případným poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru), avšak uvedenou skutečnost nijak neprokazovala. Rovněž v rozporu s dobrými mravy by byla i sjednaná roční úroková sazba ve výši 279,83 %, jež mnohonásobně převyšuje běžnou úrokovou sazbu, za níž jsou poskytovány úvěry. I v případě, že by bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, by tak soudu nezbylo než dospět k závěru o její neplatnosti.
16. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o úvěru, avšak bylo prokázáno, že Z žalovanému (na účet, jehož majitelem je žalovaný) zaslala částku 6 000 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), jelikož ochuzená (Z) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu částku 6 000 Kč, již žalovaný nevrátil. Žalovaný pak svoji neaktivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něco více, než uváděla žalobkyně - ničeho, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně, resp. Zaplo, žalovaného vyzvala k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, a to do 10 dnů od jeho obdržení. Žalobkyně sice předložila tři upomínky předcházející oznámení o postoupení pohledávky, v nichž byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky, avšak soudu nedoložila, že by tyto upomínky skutečně žalovanému zaslala. Oznámení bylo odesláno 8. 1. 2020, pročež v souladu s § 573 o.z. , lze mít za to, že bylo žalovanému doručeno dne 13. 1. 2020 a poslední den určené lhůty byl den 23. 1. 2020, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
17. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 1. 2020 do zaplacení, a to vědom si skutečnosti, že zákonná výše úroku z prodlení za období od datum činí 10 % ročně, toliko v žalobkyní požadované výši 9 % ročně, neboť vázán žalobním návrhem respektoval žalobkyní požadovanou výši úroku z prodlení (bod I. výroku). Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 624,33 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od datum do datum, jako bezdůvodnou zamítl, neboť v tomto období ještě žalovaný nebyl v prodlení se splněním svého závazku (bod II. výroku).
18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
19. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. přiznal v řízení procesně úspěšnější žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně celkem požadovala přiznání částky 11 350,91 Kč, přičemž úspěchu dosáhla v částce 6 652,53 Kč (58,6 %) a neúspěšná, resp. zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, byla v částce 4 698,38 Kč (41,4 %). Míra jejího úspěchu tedy činí 17,2 % Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 500 Kč za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ a jednoduchá výzva k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /dále jen„ advokátní tarif“ /) při sazbě jednoho úkonu ve výši 200 Kč, resp. 100 Kč za úkon podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu) ve výši 1 500 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 4 advokátního tarifu a paušální náhrady hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 2 600 Kč ve výši 546 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně ve věci (17,2 %) činí náhrada jejích nákladů řízení částku 610 Kč O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Soud podotýká, že výši náhrady nákladů řízení soud určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.