Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 235/2020-42
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 917,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 9 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky
9 812 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 9 105,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši
3 378,62 Kč, úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 14 804,09 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 105,09 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 9 812 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9 812 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 9 105,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 378,62 Kč, úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 14 804,09 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 105,09 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 17. 1. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 18 917,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 378,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 349,20 Kč za období od 26. 4. 2019 do 17. 1. 2020, úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 14 804,09 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 917,09 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobou uplatněný nárok odůvodnila tím, že s žalovaným dne 22. 3. 2018 uzavřela v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) úvěrovou smlouvu č. 4803120936, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 580 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet v 15 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 471 Kč, kdy první splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. Žalovaný úvěr čerpal dne 22. 3. 2018, pročež první splátka byla splatná dne 22. 4. 2018. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,6 % p.a. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 19 768 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni 11. 4. 2019. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 11. 4. 2019. Žalovaný však dlužnou částku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 804,09 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 010 Kč (poplatky ve výši 202 Kč splatné dne 22. 12. 2018, dne 22. 1. 2019, dne 22. 2. 2019, dne 22. 3. 2019 a dne 22. 4. 2019), nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 2 673 Kč (1 000 Kč za opakované prodlení s úhradou splátek a 1 673 Kč jako 10 % z neuhrazené jistiny při zesplatnění pohledávky) neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu, kterou mu zaslal zástupce žalobkyně.
3. Podáním ze dne 13. 1. 2021 žalobkyně žalobu doplnila tak, že smlouva byla opatřena elektronickým podpisem, když možnost podpisu smlouvy elektronicky byla podmíněna registrací a přístupem do webového rozhraní žalobkyně. Při registraci byla ověřena totožnost klienta. V případě, že se klient rozhodne využít možnosti podepsat smlouvu elektronicky, proběhne opětovná verifikace jeho osoby a následně je klientovi předložena smlouva s vyplněnými údaji. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu smlouvy kdykoliv zrušit nebo částečně změnit údaje a jakékoliv nejasnosti může konzultovat s pracovníky žalobkyně. Pro potvrzení osoby klienta je dále požadováno předložení dvou platných dokladů totožnosti a výpisu z bankovního účtu. Tímto krokem je podmíněn vznik samotné smlouvy. V případě, že jsou klientem splněny všechny požadované podmínky, je klientovi umožněno svým podpisem uzavřít předmětnou smlouvu. Pro finální potvrzení uzavření smlouvy je potřeba potvrzujícího kódu, který je klientovi zaslán na jeho telefonní číslo. V projednávané věci byla registrace ze strany žalovaného uskutečněna dne 10. 2. 2017, kdy po vyplnění základních osobních údajů, byla žalovanému zaslána potvrzovací SMS s kódem číslo (1. kód), na telefonní číslo tel. číslo, a to dne 10. 2. 2017 v 13: 25:42 hod. Žalovaný výše uvedeným SMS kódem (1. kód) stvrdil svoji registraci, která byla žalovaným provedena z IP adresy číslo. Na základě registrace byl žalovaný, pro ověření jeho totožnosti, vyzván k vyplnění kontrolních otázek a příslušných údajů z dokladu totožnosti. V dalším kroku si žalovaný zvolil své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky, pro případ budoucího ověření při přihlášení. Následně byla žalovanému zaslána potvrzovací SMS s kódem číslo (2. kód), a to opět na telefonní číslo tel. číslo dne 10. 2. 2017 v 13:3 2:50 hod. Tímto krokem žalovaný projevil souhlas s užíváním webového rozhraní a s možností uzavírat smlouvy elektronicky. Žalovaný smlouvu podepsal vyplněním kódu číslo, který mu byl zaslán v potvrzovací SMS na telefonní číslo tel. číslo (telefonní číslo uvedené žalovaným ve smlouvě), a to dne 22. 3. 2018 v 19: 21:24 hod., čímž byla smlouva podepsána z IP adresy číslo.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.
5. Soud věc projednal na jednání konaném dne 15. 1. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
6. Z listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru č. 4803120936 a příloha č. 1: zákonné informace k Vaší smlouvě soud zjistil, že smlouva byla datována dne 22. 3. 2018 a byla opatřena podpisem osoby jednající za žalobkyni a na místo podpisu žalovaného byl uveden kód číslo Smlouva obsahovala údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, bydlel v podnájmu, zaměstnán byl u právnická osoba & příjmení (příjmení) s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši částka a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši částka. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala na úhradu zboží DTV AEG L7WBE69S předem plněnou pračku se sušičkou (dále jen„ zboží“) poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 29 580 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 21,6 %, který se žalovaný zavázal splatit v 15 měsíčních splátkách po 2 471 Kč s datem první splátky dne 22. 4. 2018. Bylo sjednáno pojištění ve výši 202 Kč měsíčně a jako důsledky nesplácení úvěru bylo stanoveno oprávnění žalobkyně uplatňovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojištění. Jako prodejce byla uvedena společnost právnická osoba
7. Z listin y označené jako výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že dne 22. 3. 2018 byla čerpána jistina ve výši 29 580 Kč, přičemž uhrazeno bylo celkem 19 768 Kč.
8. Z listin y označené jako úvěrové podmínky č. ISS216 soud zjistil bližší úpravu práv a povinností žalobkyně a žalovaného.
9. Z listin označených jako rámcová pojistná smlouva č. HCCPI 1/2016 (pojištění schopnosti splácet k revolvingovým úvěrům) a rámcová pojistná smlouva č. HCCPI 1/2016 (pojištění osobních věcí a zneužití karty) včetně pojistných podmínek pojištění asistenčních služeb ke kreditní kartě soud zjistil, že je uzavřely žalobkyně jako pojistník a právnická osoba jako pojistitel, přičemž v těchto listinách byly uvedeny bližší podmínky sjednaných pojištění.
10. Z listin y označené jako výzva ke splacení celého úvěru ze dne 11. 4. 2019 soud zjistil, že v ní žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 17 960,93 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána (srov. poštovní podací arch ze dne 12. 4. 2019).
11. Z listin y označené jako předžalobní výzva k plnění ze dne 1. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaného urgoval k úhradě dlužné částky zástupce žalobkyně. Výzva byla žalovanému odeslána (srov. poštovní podací arch ze dne 3. 11. 2019).
12. Z listin y označené jako dohledání informací o činnosti klienta ze dne 13. 1. 2021 soud zjistil, že žalovanému byla dne 22. 3. 2018 zaslána na tel. č. tel. číslo SMS zpráva s kódem pro podpis úvěru číslo.
13. Z listin y označené jako opis výpisu proplacení smlouvy číslo soud zjistil, že dne 9. 4. 2018 žalobkyně zaslala částku 29 580 Kč s variabilní symbol na účet číslo.
14. Náhledem na webové stránky právnická osoba právnická osoba soud ověřil, že společnost právnická osoba uvádí jako bankovní spojení účet číslo.
15. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
Žalobkyně a žalovaný dne 22. 3. 2018 za pomocí prostředků komunikace na dálku podepsali listin u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru a revolvingovém úvěru č. 4803120936, která obsahovala údaje o žalovaném, jenž byl svobodný, bydlel v podnájmu, zaměstnán byl u právnická osoba & příjmení (příjmení) s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši částka a příjmem ostatních členů domácnosti ve výši částka. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala na úhradu zboží poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 29 580 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 21,6 %, který se žalovaný zavázal splatit v 15 měsíčních splátkách po 2 471 Kč s datem první splátky dne 22. 4. 2018. Bylo sjednáno pojištění ve výši 202 Kč měsíčně a jako důsledky nesplácení úvěru bylo stanoveno oprávnění žalobkyně uplatňovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, smluvní pokutu ve výši 500 Kč a jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojištění. Jako prodejce byla uvedena společnost právnická osoba Žalobkyně dne 9. 4. 2018 uhradila na účet společnosti právnická osoba částku 29 580 Kč po variabilním symbolem totožným s číslem smlouvy o úvěru podepsané žalobkyní a žalovaným. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, pročež jej žalobkyně výzvou ze dne 11. 4. 2019 vyzvala k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalovaný na smlouvu uhradil částku 19 768 Kč. Zbývající část svého dluhu pak neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne 1. 11. 2019.
16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne 22. 3. 2018 za pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z. ), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z. ). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).
18. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 29 580 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39).
19. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
20. V projednávané věci pak žalobkyně nepředložila soudu ničeho, z čeho by bylo lze usuzovat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. V žalobě sice uváděla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů, avšak tato svá tvrzení nijak nedokládala. V předložené úvěrové smlouvě byly obsaženy toliko údaje o žalovaném týkající se jeho rodinného stavu, bydlení, zaměstnavatele a výši příjmu. Ve smlouvě však již nebylo uvedeno nic o výdajích žalovaného nebo jeho případných dalších závazcích. K tomu, že by pak žalobkyně skutečně obdržené údaje jakkoliv ověřila (např. fotokopií pracovní smlouvy, výplatními páskami, nájemní smlouvou, výpisem z účtu, či předpisem SIPO), nepředložila žalobkyně ničeho. Z listin, jež žalobkyně ke svému návrhu připojila, tak nelze dovodit, že by se schopností žalovaného splatit poskytnutý úvěr řádně zabývala. Žalobkyně se pak svojí neúčastí na jednání konaném dne 15. 1. 2021 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena podle § 118b o.s.ř. o.s.ř. o povinnosti uvést rozhodná tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, jakož i výzvy a poučení podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. k doplnění chybějících tvrzení a k označení důkazů k prokázání svých tvrzení, jež soud neměl v daném okamžiku za prokázaná, a následně být řádně poučena ohledně následků nesplnění této výzvy. V této souvislosti soud uvádí, že § 118a o.s.ř. o.s.ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3 . Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010 ).
21. Žalobkyně tedy neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak soud dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z. ). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
22. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně za žalovaného uhradila společnosti právnická osoba částku 29 580 Kč, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z. , jelikož ochuzená (žalobkyně) plnila za obohaceného (žalovaného) bez právního důvodu, co měl plnit sám. Uhrazenou částku 29 580 Kč však již žalovaný žalobkyni zcela nevrátil, když jak žalobkyně uváděla a dokládala, na danou částku bylo uhrazeno toliko 19 768 Kč, pročež k úhradě stále zbývá částka 9 812 Kč. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z. , podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výzvě ke splacení celého úvěru ze dne 11. 4. 2019, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od jejího sepsání. Posledním dnem stanovené lhůty tak byl den 25. 4. 2019. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z. ), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.
25. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 9 812 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného a dále co do zákonného úroku z prodlení z této částky od 26. 4. 2019 do zaplacení. Proto v bodě I. výroku žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
27. V bodě II. výroku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ve zbývajícím rozsahu, a tedy co do částky 9 105,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 378,62 Kč a úroku ve výši 21,6 % ročně z částky 14 804,09 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, neboť tyto částky žalobkyně po žalovaném požadovala na základě neplatné smlouvy o úvěru, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 105,09 Kč od 26. 4. 2019 do zaplacení, neboť tuto částku žalovaný žalobkyni nedluží, pročež nemohl být ani v prodlení s její úhradou.
28. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení procesně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.