Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 381/2020-22
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 784 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 700 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 3 084 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 246,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 267,50 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 618,42 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 618,42 Kč od 7. 12. 2019 do 25. 1. 2021 a z částky 1 918,42 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 2 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 700 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 3 084 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 246,51 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 267,50 Kč, s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 618,42 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 618,42 Kč od 7. 12. 2019 do 25. 1. 2021 a z částky 1 918,42 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne 31. 10. 2020 na žalovaném domáhal zaplacení částky 5 784 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, obec (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovaným byla dne 13. 10. 2015 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 455 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a doplňkovou službu životního pojištění 129 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 188 Kč Poslední splátka byla stanovena na 9. 8. 2016. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 2 300 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalobce dále obecně uvedl, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne 13. 10. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu právní předchůdce žalobce poskytl zápůjčku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ze zápůjčky 20,98 % ročně v kapitalizované výši 455 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 000 Kč, náklady hotovostního inkasa ve výši 1 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 129 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 188 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem potvrdil převzetí půjčky ve výši 5 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o půjčce číslo). Žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil na úhradu poskytnuté zápůjčky částku 2 300 Kč. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřely dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne 6. 12. 2019 bylo žalované zasláno (z dopisu ze dne 6. 12. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvvy včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listin y soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí v nájmu, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 11 079 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 9 700 Kč, představující výdaje za bydlení 5 700 Kč, výdaje domácnosti 3 500 Kč a výdaje za telefon 500 Kč. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svého příjmu a výdajů faktury a nájemní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
7. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 13. 10. 2015 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr/zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce v žalobě uvádí, že řádně zhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě žalovaný pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právního předchůdce žalobce o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechal předložit doklady, nijak žalobce nedoložil. K žalobě žalobce přiložil kartu zákazníka, ve které žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ s příjmem 11 079 Kč měsíčně, nemá žádné nezaopatřené děti a bydlí v nájmu. Výdaje uvedl částkou 9 700 Kč. Dle zaškrtaných políček v zákaznické kartě měl právní předchůdce žalobce k ověření uvedených údajů k dispozici živnostenský list, faktury a nájemní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu jako důkaz předložena nebyla. Rovněž nebylo uvedeno a doloženo, jakým způsobem žalobce ověřil výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdce obstaral výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinil a k jakým závěrům dospěl. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobce v tomto smyslu žádné listin y soudu nepředložil. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku 5 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci uhradil 2 300 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 2 700 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).