Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 171/2020-39

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Brzákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 6 990 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 814 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 176 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do zaplacení

a z částky 3 814 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do 4. 5. 2020, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 814 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 176 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do zaplacení a z částky 3 814 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do 4. 5. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 10. 11. 2020

se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 990 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 29. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 090 Kč. Žalovaná se zavázala hradit splátky ve výši 152 Kč týdně, úvěr však splácela nepravidelně a dosud uhradila pouze částku 2 100 Kč. Aktuální dlužná částka ve výši 6 990 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 814 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 176 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

Na výzvu soudu dle , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když

ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu

, a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání

dle již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením bez jednání. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání ( ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Mezi účastníky byla dne 29. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 090 Kč. Žalovaná se zavázala hradit splátky ve výši 152 Kč týdně. Aktuální dlužná částka ve výši 6 990 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 814 Kč

a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 176 Kč. Předžalobní výzvou ze dne

30. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 4. 2020.

Soud má po provedeném dokazování za to, že se žalobkyni v řízení nepodařilo dokázat, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky.

4. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže

ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu

na své příjmy.

7. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel

je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo

na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru,

na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR

by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

12. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu k této skutečnosti nepředložila žádné důkazy. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu

s dobrými mravy dle ustanovení . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tak má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny ve výši 3 814 Kč. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne 30. 4. 2020. V souladu s ust. má soud za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 3. 5. 2020. Dne 4. 5. 2020 tak nastala splatnost této částky a od následujícího dne 5. 5. 2020 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonný úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2020. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní,

a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 725 Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 4 172 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 8,02 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 400 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 8,02 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 32 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.