Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
15 C 171/2020-39
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Brzákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6 990 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 814 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 176 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do zaplacení
a z částky 3 814 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do 4. 5. 2020, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 814 Kč za dobu od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 176 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do zaplacení a z částky 3 814 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 25. 3. 2020 do 4. 5. 2020, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V řízení zahájeném žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 10. 11. 2020
se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 990 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 29. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 090 Kč. Žalovaná se zavázala hradit splátky ve výši 152 Kč týdně, úvěr však splácela nepravidelně a dosud uhradila pouze částku 2 100 Kč. Aktuální dlužná částka ve výši 6 990 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 814 Kč a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 176 Kč.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když
ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu
§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání
dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. bez jednání. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Mezi účastníky byla dne 29. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně souhrnného poplatku ve výši 4 090 Kč. Žalovaná se zavázala hradit splátky ve výši 152 Kč týdně. Aktuální dlužná částka ve výši 6 990 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 3 814 Kč
a z nesplacené části souhrnného poplatku ve výši 3 176 Kč. Předžalobní výzvou ze dne
30. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 4. 2020.
Soud má po provedeném dokazování za to, že se žalobkyni v řízení nepodařilo dokázat, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky.
4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru,
na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR
by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
12. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu k této skutečnosti nepředložila žádné důkazy. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu
s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku . Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tak má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny ve výši 3 814 Kč. K zaplacení této částky byla žalovaná vyzvána dopisem odeslaným dne 30. 4. 2020. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku má soud za to, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 3. 5. 2020. Dne 4. 5. 2020 tak nastala splatnost této částky a od následujícího dne 5. 5. 2020 věřiteli vzniklo právo na úhradu zákonný úroků z prodlení. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 3 814 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 5. 2020. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní,
a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05 ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 7 725 Kč a žalobě bylo vyhověno pouze do co zaplacení částky 4 172 Kč. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 8,02 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 400 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 8,02 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 32 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.