Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 107/2021-62
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 620 121,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 559 964,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 559 964,86 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 60 156,25 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,9 % ročně z částky 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do 16. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 267,32 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 56 267,32 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 162 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 559 964,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 559 964,86 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 60 156,25 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,9 % ročně z částky 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do 16. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 56 267,32 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 56 267,32 Kč od 17. 9. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 162 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 6. 10. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 620 121,11 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky ve výši 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 11,9 % ročně z částky 616 232,18 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 5. 2019 smlouvu o úvěru číslo za účelem zaplacení dluhů, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč. Účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 11,9 % p. a. po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy. Splácení úvěru bylo dohodnuto v měsíčních splátkách po 8 693 Kč počínaje červnem 2019. Žalovaný měl kromě jistiny vrátit žalobkyni poplatky, tedy ceny poskytnutých služeb a provedených úkonů. Žalovaný vyčerpal celou částku ve výši 600 000 Kč. Úvěr žalovaný splácel dohodnutými splátkami v období od června 2019 do října 2019, přičemž celkem zaplatil do splatnosti úvěru částku ve výši 40 035,14 Kč. Zbývající dluh již neuhradil, ani přes zasílání upomínek a přes zaslanou předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky dne 7. 5. 2019, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze 7. 5. 2019 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 5. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr (účelový, nezajištěný, jiný než na bydlení) ve výši 600 000 Kč, který pro žalovaného vedla na úvěrovém účtu č. bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 8 693 Kč vždy 20. dne každého kalendářního měsíce, 1. splátka se stala splatnou 20. 6. 2019 a poslední splátka měla být uhrazena 21. 5. 2029. Kromě jistiny úvěru se zavázal žalovaný uhradit také poplatky, cenu za vyhodnocení žádosti a pojištění pro případ nemožnosti splácení úvěru. Výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 11,9 % ročně. Čerpání úvěru žalobkyně prokázala interními doklady, ze kterých vyplynulo, že na úvěrový účet číslo poskytla dne 7. 5. 2019 tyto částky: 439 634,10 Kč, 99 344,10 Kč, 19 455,90 Kč, 21 099 Kč a dne 13. 5. 2019 845 Kč Celkem byla poskytnuta částka ve výši 600 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 40 035,14 Kč.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne 7. 5. 2019 poskytla žalobkyně žalovanému na úvěrovém účtu č. bankovní účet účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve výši 600 000 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni formou splátek tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. K výzvě soudu žalobkyně skutkově dotvrdila (viz doplnění žaloby čl. 18-18), že při zjišťování příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy, vycházela žalobkyně z předchozí úvěrové žádosti a na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, že žalovaný deklaroval příjem ve výši 15 926 Kč, z něho žalobkyně vycházela, a stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu. Žalovaný nedeklaroval splátky mimo žalobkyni, přičemž v době žádosti u žalobkyně splácel úvěr splátkou 1 006 Kč, úvěr splátkou 1 641 Kč, úvěr splátkou 5 418 Kč, kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 21 000 Kč a úvěr mimo žalobkyni splátkou 805 Kč. Všechny úvěry byly zkonsolidovány do daného úvěru se splátkou 8 693 Kč. Příjem dle žalobkyně byl dostatečný pro pokrytí existenčních výdajů i splátek. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně tvrdila, že vycházela z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého zjistila, že tento měl náklady za zálohy na odebírání elektrického proudu ve výši 800 Kč měsíčně, poplatek za televizi 805 Kč měsíčně, koncesionářský poplatek za televizi ve výši 135 Kč měsíčně, za užívání internetu 540 Kč měsíčně a za plyn 110 Kč měsíčně, celkem 11 083 Kč.
6. Z výpisu z účtu žalovaného (čl. 19-42) soud zjistil, že dne 12. 11. 2018 byla připsána na účet mzda od anonymizováno podniku obec ve výši 19 424 Kč, dne 11. 12. 2018 mzda od anonymizováno podniku obec ve výši 19 872 Kč, dne 10. 1. 2019 mzda od téhož podniku ve výši 18 046 Kč, dne 27. 3. 2019 anonymizováno dávky ve výši 11 919 Kč, dne 11. 4. 2019 mzda od anonymizováno podniku obec ve výši 11 108 Kč. K prokázání výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy žádné listin y žalobkyně nedoložila, a pokud skutkově tvrdila, že vycházela z předloženého výpisu z účtu, uvedené výdaje nikterak neoznačila.
7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Pokud jde o příjmovou stránku, žalobkyně vycházela z částky 15 926 Kč, jak tvrdila, a z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný minimálně do 30. 4. 2019 pobíral mzdu od anonymizováno podniku obec v částce vyšší, a žalobkyně použila hodnotu nižší. Soud má za to, že příjmy žalovaného tak žalobkyně dostatečně ověřila. Pokud však jde o výdaje žalovaného, má soud za to, že výdaje řádně neověřila a vycházela jen z informací sdělených jí žalovaným. Navíc v rámci skutkových žalobních tvrzení žalobkyně uvedla, že vycházela z výdajů v celkové výši 11 083 Kč (viz odstavec 5.). Tyto výdaje však v sobě nezahrnují vůbec platby spojené s bydlením žalovaného, příp. jeho další platby. Výdajovou stránku žalovaného tedy žalobkyně dostatečně nezkoumala. K jednání se žalobkyně nedostavila, proto nemohla být poučena o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
8. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
9. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel částku ve výši 600 000 Kč a uhradil tak, jak žalobkyně tvrdila, částku ve výši 40 035,14 Kč (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil ještě další částku).
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 40 035,14 Kč a byla mu poskytnuta žalobkyní částka 600 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu ve výši 559 964,86 Kč (600 000 – 40 035,14). Splatnost uvedené částky nastala 16. 9. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 1. 9. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 16. 9. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 3. 9. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 17. 9. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně co do 40 %. Předmětem civilního řízení vedle pohledávky bylo též její příslušenství (úroky z prodlení), soud tedy vycházel při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též strany jeho příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ). Soud proto pro výpočet zohlednil veškeré žalobou požadované„ příslušenství“, tj. včetně úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představují částku 25 406 Kč, která sestává ze soudního poplatku 24 806 Kč a z paušální náhrady za předžalobní výzvu a písemné podání po 300 Kč, tj. 600 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 40 % z 25 406 Kč představuje 10 162 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.