Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 21/2021-60

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 56 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 21 000 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 35 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 613,11 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 30 875 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 a z částky 9 875 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 10,37 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 501 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 21 000 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 35 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 613,11 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 30 875 Kč od 21. 5. 2020 do 2. 1. 2021 a z částky 9 875 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení, co do úroku ve výši 10,37 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 501 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 56 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 613,11 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 875 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 10,37 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 7. 6. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 21 500 Kč. Celkovou dlužnou částku 46 500 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru 25 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 5 875 Kč, poplatek za uzavření ve výši 7 000 Kč a administrativní poplatek ve výši 4 625 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl splacen, úročí se jistina úvěru obvyklým úrokem ve výši 10,37 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně požaduje rovněž smluvní pokutu ve výši 13 500 Kč sjednanou přímo ve smlouvě.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením. Žalovaný v žádosti o úvěru uvedl, že je od 1. 4. 2018 zaměstnaný u společnosti anonymizována dvě slova s příjmem ve výši 10 172 Kč, dále uvedl, že má příjmy z brigády ve výši 3 000 Kč a jeho měsíční výdaje činí asi 8 000 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného původní věřitelka ověřila z předložené pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, pokladních dokladů, mzdového výměru a poštovních poukázek, jakož i z čestného prohlášení žadatele.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednány byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 15. 3. 2021. Žalovaný se k jednání nedostavil, a proto soud věci projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. právnická osoba a žalovaný podepsali dne 7. 6. 2018 smlouvu o úvěru (viz č.l. 22 až 23 spisu), ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také v hotovosti poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit za uzavření smlouvy poplatek ve výši 1 000 Kč, dále poplatek za správu úvěru ve výši 5 500 Kč, poplatek za výběr splátek v hotovosti ve výši 8 000 Kč a dále se zavázal platit úrok ve výši 28 % ročně. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 500 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč (viz přehled splátek č.l. 23 až 24 spisu).

6. Žalovaný zaplatil dne 7. 6. 2018 částku 1 000 Kč a dne 31. 8. 2018 částku 3 000 Kč (viz přehled plateb č.l. 26 spisu).

7. právnická osoba, na níž přešla část závodu společnosti právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru (která je předmětem tohoto řízení) na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (č.l. 15 až 18 spisu, včetně seznamu pohledávek č.l. 21, dodatek číslo na č.l. 30 spisu, potvrzení o zaplacení ceny č.l. 14 spisu).

8. K výzvě soudu žalobkyně doložila pracovní smlouvu, pokladní doklady, poštovní poukázky, nájemní smlouvu a žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z těchto dokladů bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 7. 6. 2018 uvedl, že je zaměstnaný u anonymizována dvě slova s příjmem 10 172 Kč, dále má příjmy z brigády ve výši 3 000 Kč, jeho celkové výdaje jsou tedy 13 172 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč (zbytek hradí spolubydlící), výdaje na stravu a výživné 2 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, přičemž počet výdělečně činných osob v domácnosti je 1.

9. K ověření tvrzení žalovaného si původní věřitelka vyžádala pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti anonymizována dvě slova od 1. 4. 2018 na dobu určitou do 31. 3. 2019 se zkušební dobou na 3 měsíce, přičemž podle mzdového výměru měla být hrubá měsíční mzda žalovaného 16 000 Kč a hrubá výkonová měsíční mzda 4 000 Kč. Podle výplatních pásek a poštovních poukázek činila mzda žalovaného za duben 2018 částku 12 452 a za květen částku 12 036 Kč. V měsíci dubnu obdržel žalovaný od zaměstnavatele částku 6 027 Kč.

10. Tvrzený příjem z brigád (3 000 Kč měsíčně) nebyl nijak doložen.

11. Z nájemní smlouvy vyplývá, že spolunájemkyní žalovaného byla jméno příjmení a ve společné domácnosti žil ještě nezletilý jméno příjmení. Nájemné včetně záloh činilo 10 000 Kč měsíčně.

12. Jiné výdaje nejsou nijak doloženy. Není ani doložena lustrace žalovaného v rejstříku dlužníků.

13. Ze seznamu věcí vedených u zdejšího soudu na osobu žalovaného (č.l. 52 spisu) vyplývá, že proti žalovanému bylo vedeno řízení ve věci spisová značka, ve kterém je vymáhána dlužná půjčka 200 000 Kč, kterou si žalovaný vzal již v únoru 2018.

14. Žalobkyně přes poučení soudu nedoplnila svá skutková tvrzení, jakým způsobem byla vypočtena požadovaná smluvní pokuta ve výši 13 500 Kč.

15. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

16. Žalovaný dne 7. 6. 2018 požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč. Původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, když si vyžádala některé doklady od žalovaného, např. pracovní smlouvu, mzdový výměr, poštovní poukázky, nájemní smlouvu. Přesto původní věřitelka nepostupovala důsledně, když si neověřila tvrzené příjmy z brigád (3 000 Kč), ani další výdaje žalovaného. Spolehla se tedy pouze na prohlášení žalovaného, že jeho pravidelné měsíční výdaje činí 8 000 Kč, a to přesto, že žalovaný se jako společný nájemce zavázal hradit 10 000 Kč měsíčně a dle vlastních tvrzení byl jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti, v které s ním žila ještě jméno příjmení (zřejmě tedy bez příjmu) a nezletilý jméno příjmení. Není tedy pravděpodobně, že by žalovaný hradil nájemné pouze ve výši 5 000 Kč. Přesto původní věřitelka, ačkoliv měla mít pochybnosti, nezkoumala blíže strukturu výdajů žalovaného. Za stavu, kdy doložený příjem žalovaného za duben a květen 2018 činil cca 12 200 Kč měsíčně, i kdyby byly výdaje žalovaného pouze 8 000 Kč měsíčně (přičemž výdaje žalovaného nebyly kromě nájmu nijak dokládány ani zkoumány a dle názoru soudu jsou značně podhodnocené), je těžko uvěřitelné, že by žalovaný byl schopen pravidelně splácet částku 3 250 Kč měsíčně. O tom ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaný úvěr řádně nesplácel (uhradil pouze částku 4 000 Kč). Navíc žalovaný měl v době podpisu smlouvy půjčku od třetí osoby ve výši 200 000 Kč, kterou řádně nesplácel. Přesto žalobkyně nedoložila, že by si vyžádala výpis z rejstříku dlužníků. Za tohoto stavu žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to při podpisu smlouvy o úvěru, ke kterému došlo v témže dni, jako k vyplnění žádosti o úvěr. Ve smlouvě o úvěru se žalovaný zavázal vrátit původní věřitelce kromě jistiny úvěru ještě částku 21 500 Kč do 14 měsíců. Úroková sazba tak dle soudu činila 74 % ročně. Pohledávka za žalovaného byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni.

17. Podle , (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

22. V tomto konkrétním případě soud dospěl k závěru, že původní věřitelka musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, a to s ohledem na velmi nízký příjem žalovaného (cca 12 000 Kč měsíčně) a vysoké náklady. Jak bylo uvedeno shora, žalovaný sice prohlásil, že náklady na bydlení činí pouze 5 000 Kč, přičemž dalších 5 000 Kč hradí jeho spolubydlící. Přitom však současně tvrdil, že je jedinou osobou výdělečně činnou v domácnosti. Nájemné činilo celkem 10 000 Kč měsíčně. To mělo vzbudit pochybnosti původní věřitelky, která si měla ověřit, jaké jsou tedy skutečné příjmy domácnosti (nejen žalovaného) a jaké jsou celkové výdaje domácnosti. Původní věřitelka však takto důsledně nepostupovala, když se blíže nezabývala ani celkovými příjmy domácnosti, ani dalšími výdaji žalovaného. Navíc dle názoru soudu jsou další výdaje žalovaného, a to 2 000 Kč na stravu a 1 000 Kč ostatní výdaje, značně podhodnocené. Nebylo ani doloženo, že by původní věřitelka zjišťovala, zda je žalovaný veden v rejstříku dlužníků. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o.z. ve spojení s ustanovením § 588 o.z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z toho důvodu je smlouva o úvěru ze dne 7. 6. 2018 absolutně neplatná.

23. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil celkovou částku 4 000 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni jistinu ve výši 21 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

24. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 19 byla žalovanému odeslána doporučeně dne 18. 12. 2020, nejpozději třetím dnem (tj. 21. 12. 2020) se výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl vyzván, aby dluh uhradil do 2. 1. 2021. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se dnem 3. 1. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

25. Nad rámec shora uvedeného je třeba uvést, že žalobkyně nedoložila, jakým způsobem dospěla k částce 13 500 Kč, kterou požadovala z titulu smluvní pokuty.

26. Rovněž celková výše nákladů na spotřebitelský úvěr 21 500 Kč se jeví soudu jako zcela zjevně nepřiměřená a v rozporu s dobrými mravy, neboť úroková sazba v takovém případě činí cca 74 % ročně, což několikanásobně převyšuje úrokovou sazbu požadovanou bankami.

27. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal elektronický platební rozkaz, musel být žalobkyni doměřen soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků ( , o soudních poplatcích, v platném znění). Předmět řízení činí 50 125 Kč bez příslušenství, z této částky činí soudní poplatek 5 % částku 2 507 Kč. Žalobkyně dosud uhradila na soudním poplatku částku 2 006 Kč, k úhradě tak zbývá částka 501 Kč.

29. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.