Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 41/2020-60
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 350 Kč a úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 350 Kč a úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 25. 5. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 14. 9. 2009 uzavřela Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit právnická osoba tuto půjčku částkou 8 170 Kč, kterou tvořila jistina (půjčka) ve výši 5 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 170 Kč, a to celkem 30 týdenními splátkami ve výši 275 Kč. Žalovaný však své závazky vůči právnická osoba neplnil řádně a včas a zaplatil jí toliko (v součtu) 1 820 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 30 týdnů od data podpisu, tj. 12. 4. 2010. Žalovaný zůstal právnická osoba dlužen na jistině 5 000 Kč a na souhrnném poplatku 1 350 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy postoupila právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 právnická osoba anonymizováno, s účinností k 1. 7. 2015, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně pohledávku nabyla žalobkyně od právnická osoba S.á.r.l. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 11. 9. 2018 Vedle jistiny a neuhrazené části souhrnného poplatku uplatnila žalobkyně vůči žalovanému zákonný úrok z prodlení, a to z dlužné jistiny za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím zjištěním, resp. závěru o skutkovém stavu: Společnost anonymizováno, jako věřitel, s žalovaným, dlužníkem, dne 14. 9. 2009 uzavřela písemnou smlouvou číslo na základě níž předala žalovanému téhož dne částku 5 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně dohodnutého navýšení o souhrnný poplatek ve výši 3 170 Kč – vrátit ve 30 týdenních splátkách ve výši 275 Kč, resp. poslední ve výši 195 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od uzavření smlouvy, tj. 21. 9. 2009. Žalovaný však právnická osoba zůstal dlužen celou jistinu ve výši 5 000 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 1 350 Kč. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo jejím právním předchůdkyním zaplatil více, tedy to ani neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že společnost právnická osoba anonymizováno pohledávku za žalovaným, jež vyplývá z předmětné smlouvy, ve výši 6 350 Kč, což právnická osoba oznámila žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) je pak zřejmé, že právnická osoba anonymizováno pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 11. 9. 2018, který mu odeslala doporučenou poštovní zásilkou dne 13. 9. 2018. Dopisem ze dne 5. 5. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy ve lhůtě do 15. 5. 2020 a zároveň jej upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; tento dopis odeslal žalovanému zástupce žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 7. 5. 2020.
6. Po právní stránce soud právní vztah mezi původní věřitelkou (právnická osoba) a žalovaným posoudil podle tehdy účinných právních předpisů, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a dospěl závěru, že právnická osoba (věřitelka) a žalovaný (dlužník) uzavřeli smlouvu o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen„ ObchZ“), ve vztahu k § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ (od právnická osoba anonymizováno, která ji předtím nabyla od původní věřitelky) důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, a dlužné části souhrnného poplatku. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 262 odst. 4 ObchZ, dle něhož dlužník, který není podnikatelem, za porušení smluvní povinnosti odpovídá podle zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , v tehdy účinném znění (dále též jen„ ObčZ“), a v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu je povinen platit úroky z prodlení ve výši podle § 517 odst. 2 ObčZ ve vztahu k § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. k 13. 4. 2010, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu.
7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 350 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a části nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 1 350 Kč) a dále (zákonný) úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož k 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, jelikož v současné době neexistuje jiný právní předpis, na jehož základě by výše odměny advokáta mohla být určena (viz též rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod sp. zn. 12 C 36/2020 , 12 C 38/2020 , 12 C 42/2020 , 17 C 84/2020 , 18 C 107/2020 , 21 C 137/2020 (a další).
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).