Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 160/2020-64
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Kalnou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 45 954,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 202,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 202,04 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše od 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 41 752,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 591,45 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 096,56 Kč do 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 503,65 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 316,98 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 478,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výší 9 % ročně z částky 20 096,56 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 894,52 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 523,07 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 316,98 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 202,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 202,04 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše od 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 41 752,41 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 591,45 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 096,56 Kč do 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 503,65 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 316,98 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 478,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výší 9 % ročně z částky 20 096,56 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 894,52 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 523,07 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 316,98 Kč od 9. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení dluhu v celkové výši 45 954,45 Kč s příslušenstvím (spočívajícím ve sjednaném úroku a v zákonném úroku z prodlení) z titulu celkem dvou smluv o zápůjčce, které žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Dne datum žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžení prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 29 958 Kč, sestávajícím z úroku ve výši 6 260 Kč (při sjednané úrokové sazbě ve výši 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 8 970 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 14 728 Kč, a to v 60 týdenních splátkách. Svou povinnost žalovaná splnila jen částečně, neboť z titulu této smlouvy uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, částku 30 797,96 Kč. Dne datum uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžení prostředky ve výši 27 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 775 Kč, sestávajícím z úroku ve výši 6 617 Kč (při sjednané úrokové sazbě ve výši 29 % ročně), odměny za zpracování a doručení ve výši 6 494 Kč a odměny za administrativní činnost ve výši 8 664 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách. Svou povinnost žalovaná opět splnila jen částečně, neboť z titulu této smlouvy uhradila žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni částku 33 468,04 Kč. Obě dvě pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Následně žalobkyně svá tvrzení doplnila o skutečnost, že žalovaná dne datum písemně uznala svůj dluh z předmětných smluv o zápůjčce a zavázala se jej zaplatit. Celková uznaná částka činila 63 242,71 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Z uzavřených smluv o zápůjčce ze dne datum a ze dne datum vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalované dne datum částku 35 000 Kč. Z této částky žalovaná fakticky převzala částku ve výši 28 714 Kč v hotovosti a částka ve výši 6 286 Kč byla použita na úhradu dosud nezaplacené dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 29 958 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 083 Kč. Dne datum žalovaná převzala v hotovosti částku 27 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 21 775 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč. Před uzavřením každé ze smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjistila příjmy a výdaje žalované. Ze zákaznické karty ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla na mateřské dovolené s čistým příjmem ve výši 9 238 Kč měsíčně a ostatním svým příjmem ve výši 30 100 Kč. Jiné čisté příjmy domácnost žalované neměla. Uvedla, že má 1 zdroj příjmu. Byla vdaná, bydlela v nájmu. Její odhadované měsíční výdaje byly ve výši 8 000 Kč a na splátkách vůči právní předchůdkyni žalobkyně vydala celkem 2 710 Kč měsíčně. Vlastnila kreditní kartu a neměla zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze dne datum vyplývá, že žalovaná byla na mateřské dovolené s čistým příjmem ve výši 7 000 Kč měsíčně a svým ostatním příjmem ve výši 12 000 Kč. Další čisté příjmy domácnosti byli ve výši 25 000 Kč. Byla vdaná, bydlela v nájmu. Její odhadované měsíční výdaje byly ve výši 10 000 Kč a na splátkách vůči právní předchůdkyni žalobkyně vydala celkem 1 500 Kč měsíčně. Neměla zápůjčku u jiné společnosti ani kreditní kartu. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná na úhradu svého dluhu ze smlouvy ze dne datum zaplatila celkem 30 797,96 Kč s tím, že ke dni datum uhradila celkem 24 466 Kč a zbývalo jí zaplatit jistinu ve výši 23 373,40 Kč. Ze smlouvy ze dne datum žalovaná zaplatila 33 468,04 Kč s tím, že ke dni datum uhradila celkem 30 800 Kč a zbývalo jí zaplatit jistinu ve výši 10 902,93 Kč. Z uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne datum vyplývá, že žalovaná dne uznala dluh co do důvodu a výše z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 18 272,59 Kč a z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 44 970,12 Kč. Dluh se zavázala splatit v 15 měsíčních splátkách nejpozději do datum. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku žalované žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne datum, kterým byla současně vyzvána k úhradě dluhu v celkové výši 75 071,06 Kč bez příslušenství do 10 dnů od data doručení dopisu. Dopis byl žalované odeslán dne datum, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Zbytek dluhu žalovaná ani přes písemnou výzvu neuhradila.
4. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
5. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
10. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť soud posoudil postoupení pohledávky za žalovanou jako platné. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a ve výši 27 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smluv o zápůjčce dne datum a dne datum. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku v souvislosti s uzavřením každé ze smluv, neboť na každou ze zápůjček je třeba pohlížet jako na spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, poté, co zápůjčky splnily všechna kritéria tohoto zákona pro to, aby se při posuzování věci rovněž uplatnil. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele.
12. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, neboť údaje, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, nepostačují k tomu, aby bylo možné dospět k závěru o úvěruschopnosti žalované. Spíše naopak. Žalovaná byla v obou případech v době zkoumání úvěruschopnosti na mateřské dovolené s pravidelným minimálním příjmem ve výši 9 238 Kč a 7 000 Kč měsíčně. Dle zákaznické karty se jedná o ověřený příjem žalované. Dále měla žalovaná další příjem ve výši 30 100 Kč a 12 000 Kč, avšak není zřejmý původ tohoto příjmu ani otázka jeho pravidelnosti. Navíc ze zákaznických karet nijak nevyplývá, že by byla výše tohoto příjmu ověřována. V jednom případě je zmíněn další čistý příjem domácnosti. Byť je žalovaná vedena jako vdaná, z žádných podkladů nevyplývá, že s někým vedla či nevedla společnou domácnost. Konečně pokud jde o výdaje, tyto byly jen odhadnuty. Jejich výše nebyla ověřena a navíc se v průběhu poměrně krátké doby významně liší, byť není zřejmý důvod. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalované zápůjčky splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost každé ze smluv o zápůjčce.
13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 35 000 Kč a 27 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouvy o zápůjčce byly neplatné od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Z provedených důkazů však vyplývá, že žalovaná již z titulu zamýšlené smlouvy o zápůjčce ze dne datum uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 30 797,96 Kč a z titulu zamýšlené smlouvy o zápůjčce ze dne datum uhradila částku 33 468,04 Kč. Proto zbývá žalované zaplatit žalobkyni pouze částku 4 202,04 Kč (ve vztahu k zamýšlené smlouvě ze dne datum). Ve vztahu k druhé ze zamýšlených smluv o zápůjčce žalovaná svou povinnost již splnila, když za poskytnutých 29 000 Kč vrátila částku přesahující 33 000 Kč. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 4 202,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dne datum (oznámení postoupení). Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo, proto postupoval dle § 573 o. z. a bral dopis za doručený dne datum Lhůta k plnění žalované uplynula dne datum a počínaje dnem 3. 3. 2020 byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
14. Pokud jde o předložené uznání dluhu, dospěl soud k závěru, že výše dluhu není v tomto uznání dostatečně určena, neboť z něj není zřejmé, z jakých součástí dluh sestává, tedy zda se jedná o jistinu, případně kapitalizovaný smluvní úrok či kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a v jakých položkách. Ke dni podpisu uznání dluhu nekoresponduje výše dluhu žalované ani s předloženou tabulkou o umoření, jak vyplývá z předložených listinných důkazů. Ani v souvislosti s dalšími listinnými důkazy nelze dospět k závěru, že dluh byl uznán platně, neboť je nedostatečně určen svou výší, což je podstatnou náležitostí uznání dluhu. Nutno podotknout, že ani žalobkyně nepostupovala tak, že by považovala uznání dluhu za platné, neboť skutková tvrzení uvedená v žalobě odpovídají původně předloženým listinným důkazům, především předloženým smlouvám o zápůjčce, zákaznickým kartám a tabulkám umoření. Žalobkyně v žalobě požaduje např. sjednaný úrok, který nemá v uznání dluhu oporu. Rovněž žádá zákonný úrok z prodlení, ale datum prodlení není odvislý od uznání dluhu a není zohledněno plnění závazku žalovanou dle sjednaného splátkového kalendáře. Písemné uznání dluhu je zcela osamoceným listinným důkazem, ke kterému soud s ohledem na chybějící náležitosti dále nepřihlížel.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalovaná byla sice ve věci úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně s odůvodněním.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb. ).