Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 25/2020-38
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 210 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 210 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 2. 2. 2017 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 210 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 2. 2. 2017 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 14. 1. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 210 Kč s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“), dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese adresa žalovaného, avšak žalovaný jí zůstal dlužen za odběr elektřiny v tomto odběrném místě v období od 13. 4. 2016 do 4. 1. 2017 částku 2 210 Kč, kterou mu právnická osoba vyúčtovala fakturou splatnou dne 1. 2. 2017. Předmětnou pohledávku žalobkyně nabyla od právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že právnická osoba, jako obchodník s elektřinou, dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa č. EAN OPM číslo na adrese adresa žalovaného, a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, uzavřené dne 12. 2. 2015 na dobu neurčitou. Fakturou - konečným vyúčtováním ze dne 18. 1. 2017 (číslo) žalobkyně žalovanému vyúčtovala cenu elektřiny a její dopravy, dodané mu do tohoto odběrného místa v období od 13. 4. 2016 do 4. 1. 2017, ve výši 2 210 Kč (se zohledněním zaplacených záloh), se splatností určenou na 1. 2. 2017; součástí faktury byl i rozpis množství odběru a výpočtu účtované částky. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že právnická osoba splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalovanému v předmětném období dodala elektřinu do sjednaného odběrného místa, a žalovaný její cenu v uvedeném rozsahu neuhradil; naopak, tato tvrzení jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Po právní stránce soud vztah mezi právnická osoba a žalovaným posoudil jako právní vztah ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb. , energetického zákona, v tehdy účinném znění, a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost platit právnická osoba (kupní) cenu za elektřinu dodanou jí v rozhodném období do předmětného odběrného místa. Tuto svou povinnost však žalovaný porušil. Předmětnou pohledávky nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením podle § 1879 a násl. OZ , což právnická osoba žalovanému písemně oznámila. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení (z dlužné jistiny) je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s placením dluhu v den následující po dni splatnosti faktury (srov. § 1958 OZ ) a od tohoto dne vůči němu byla právnická osoba, resp. nyní žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení úroku z prodlení.
4. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 210 Kč a dále zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 8,05 % ročně) z této částky za dobu od 2. 2. 2017 do zaplacení.
5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
6. Odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.
7. Dále soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení, sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní u soudu (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
8. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
9. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).