Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 38/2020-54
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 380 Kč a úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 380 Kč a úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 25. 2. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 19. 11. 2008 uzavřela Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit právnická osoba tuto půjčku částkou 8 200 Kč, kterou tvořila jistina (půjčka) ve výši 5 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč, a to celkem 40 týdenními splátkami ve výši 205 Kč. Žalovaný však své závazky vůči právnická osoba neplnil řádně a včas a zaplatil jí toliko (v součtu) 1 820 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů od data podpisu, tj. 26. 8. 2009. Žalovaný zůstal právnická osoba dlužen na jistině 5 000 Kč a na souhrnném poplatku 1 380 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy postoupila právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015 právnická osoba S.á.r.l., s účinností k 1. 7. 2015, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem z 25. 6. 2015. Posléze pohledávku nabyla žalobkyně od právnická osoba anonymizováno smlouvou o postoupení pohledávek z 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 11. 9. 2018 Vedle jistiny a neuhrazené části souhrnného poplatku uplatnila žalobkyně vůči žalovanému zákonný úrok z prodlení, a to z dlužné jistiny od 2. 7. 2015 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím zjištěním, resp. závěru o skutkovém stavu: Společnost anonymizováno, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, dne 19. 11. 2008 uzavřela písemnou smlouvou (číslo), na základě které přenechala žalovanému téhož dne částku 5 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně navýšení o souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč – vrátit ve 40 týdenních splátkách ve výši 205 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od uzavření smlouvy, tj. dne 26. 11. 2008. Žalovaný však právnická osoba zůstal dlužen celou jistinu ve výši 5 000 Kč a dále část souhrnného poplatku ve výši 1 380 Kč. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo jejím právním předchůdkyním zaplatil více, tedy to ani neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že společnost právnická osoba anonymizováno pohledávku za žalovaným, jež vyplývá z předmětné smlouvy, ve výši 6 380 Kč, což mu právnická osoba oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2015, jenž byl k poštovní přepravě předán dne 24. 7. 2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) je pak zřejmé, že právnická osoba anonymizováno pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem z 11. 9. 2018, odeslaným mu doporučenou poštovní zásilkou dne 13. 9. 2018. Dopisem ze dne 13. 2. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ve výši 6 380 Kč) ve lhůtě do 21. 2. 2020 a zároveň jej upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; výzvu žalovanému odeslal zástupce žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 14. 2. 2020.
6. Po právní stránce soud právní vztah mezi původní věřitelkou (právnická osoba) a žalovaným posoudil podle tehdy účinných právních předpisů, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a dospěl závěru, že právnická osoba (věřitelka) a žalovaný (dlužník) uzavřeli smlouvu o úvěru podle ustanovení § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen„ ObchZ“), ve vztahu k § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ (od právnická osoba anonymizováno, jež ji nabyla od původní věřitelky) důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, a části nesplaceného souhrnného poplatku. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 262 odst. 4 ObchZ, podle něhož dlužník, který není podnikatelem, za porušení smluvní povinnosti odpovídá podle zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , v tehdy účinném znění (dále jen„ ObčZ“), a v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu je tak povinen platit úroky z prodlení ve výši podle § 517 odst. 2 ObčZ ve vztahu k § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ke dni 27. 8. 2009, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu.
7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 380 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a části nesplaceného souhrnného poplatku ve výši 1 380 Kč) a dále (zákonný) úrok z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 18. 3. 2021 a za dobu od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, jež v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož k 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, jelikož v současné době neexistuje jiný právní předpis, na jehož základě by výše odměny advokáta mohla být určena (viz též rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod sp. zn. 12 C 36/2020 , 12 C 41/2020 , 12 C 42/2020 , 17 C 84/2020 , 18 C 107/2020 , 21 C 137/2020 (a další).
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).