Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
2 C 7/2021-20
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr Vladislavou Halodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 8 406 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2012
do zaplacení.
II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 406 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 593,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 480 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 6 000 Kč od 13. 12. 2019
do 18. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020
do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 574,60 Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2012 do zaplacení. II. Žaloba se částečně zamítá co do uplatněného nároku na zaplacení částky 2 406 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 593,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 480 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 6 000 Kč od 13. 12. 2019 do 18. 12. 2020 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 574,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou z 19. 8. 2017 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 8 406 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela
13. 9. 2018 se právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě obdržela žalovaná bankovním převodem 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit společnosti právnická osoba částku 7 380 Kč s příslušenstvím do 13. 10. 2018 Smlouva byla v souladu s obchodními podmínkami uzavřená v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila
tzv. verifikační platbou 1 Kč dne 7. 4. 2016, čímž byl dokončen proces uzavření některé již dříve sjednané smlouvy o úvěru. Při opětovné žádosti o úvěr nebylo nutné realizovat verifikační platbu opětovně. Proto datum zaslání verifikační platby neodpovídá datu uzavření smlouvy o úvěru, z níž je uplatněn žalobní nárok. Realizací verifikační platby bylo žalovanou odsouhlaseno znění smlouvy o úvěru a smluvních podmínek a byla jí vyjádřena vůle žalované smlouvu o úvěru uzavřít a být vázána jejím obsahem. Dle obchodních podmínek smlouvy o úvěru okamžik uzavření smlouvy znamená v případě první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek, a to generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení registrace a odeslání verifikační platby; v případě uzavření každé následující smlouvy se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí generování návrhu smlouvy věřitelem. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 406 Kč z dlužné jistiny 6 000 Kč za období od 14. 10. 2018 do 19. 11. 2019. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 9. 12. 2019, což bylo žalované oznámeno přípisem
z 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 9 892 Kč (jistina 6 000 Kč, úrok 1 380 Kč, smluvní pokuta 2 412 Kč a paušální náhrada nákladů na upomínání 100 Kč). Žalobou byly nesplacený úrok a neuhrazená paušální náhrada nákladů na upomínání uplatněny jako kapitalizovaný úrok ve výši 1 480 Kč.
2. Na základě provedeného dokazování nebylo možno uzavřít, že by mezi právnická osoba
a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Žádným z předložených důkazů nebylo prokázáno, že by žalovaná požádala právnická osoba o poskytnutí úvěru 6 000 Kč v září 2018, natož že by akceptovala žalobkyní předložený návrh smlouvy o úvěru a datu obchodních podmínek. Nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že verifikační platbou zaplacenou dva roky před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná odsouhlasila návrh této smlouvy o úvěru. Žalovaná nemohla předem akceptovat návrh smlouvy, který jí nebyl znám, který byl teprve – jak vyplývá z žalobních tvrzení – generován věřitelem v budoucnu, když dle žalobních tvrzení v případě uzavření následující smlouvy mezi klientem a věřitelem se okamžikem splnění poslední podmínky rozumí generování návrhu smlouvy věřitelem. V době uzavírání první smlouvy mezi klientem
a věřitelem, tj. v době, kdy je hrazena verifikační platba, tak ještě vůbec není znám obsah návrhu případné další smlouvy, který věřitel teprve bude v budoucnu generovat. Žalovaná tudíž v době placení verifikační platby nebyla seznámena s obsahem smlouvy o úvěru, z níž se žalobkyně žalobou domáhá plnění, a nemohla tedy akceptovat její obsah. Prokázáno však bylo, že na účet žalované bylo z účtu právnická osoba dne 13. 9. 2018 poukázáno 6 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaná následně 6 000 Kč společnosti právnická osoba uhradila. Dne 9. 12. 2019 byla mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva
o postoupení pohledávek, kdy jednou z postupovaných pohledávek byla i žalobou uplatněná pohledávka za žalovanou. Nebylo prokázáno, že by žalované před podáním žaloby byla nejen odeslána, ale i doručena výzva k zaplacení žalobou uplatněného nároku.
3. Na základě těchto skutkových závěrů, učinil soud následující závěry právní.
4. Vzhledem k neprokázání akceptace žalobkyní předložené smlouvy o úvěru ze strany žalované nemohl být učiněn závěr o uzavření této smlouvu o úvěru, a nebylo tak možno ani uzavřít, že by právnická osoba měla vůči žalované pohledávku ze smlouvy o úvěru. Bylo však prokázáno, že právnická osoba žalované na její účet poukázala 6 000 Kč. Toto plnění je namístě posoudit jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen
„o. z.“), dle kterého se bezdůvodně obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Dle odst. 1 téhož ustanovení, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Žalované tedy vznikla povinnost zaplatit právnická osoba 6 000 Kč, tuto svoji povinnost nesplnila. právnická osoba tak vůči ní měla neuhrazenou pohledávku v této výši, kterou následně platně postoupila žalobkyni, jež je proto ve věci aktivně věcně legitimována.
5. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou jejího peněžitého dluhu jí dle § 1970 o. z. vznikla povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení nastává bez zbytečného odkladu
po vyzvání dlužníka věřitelem k plnění. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit
bez zbytečného odkladu. Závazek z bezdůvodného obohacení je přitom typicky nárokem, kdy není dohodnuto, kdy ho má dlužník splnit. Žalovaná tedy mohla být vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 000 Kč hned následující den po poskytnutí této částky žalované. Vzhledem k neprokázání doručení výzvy k zaplacení nároku na adresu žalované nebylo možno užít ustanovení § 573 o. z. upravující domněnku doby dojití zásilky odeslané s využitím provozovatele poštovních služeb, neboť tato domněnka se vztahuje pouze na zásilky došlé. Za výzvu k úhradě dlužné částky je tak možno považovat až žalobu, která byla žalované doručena 18. 12. 2020. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se tak stal splatným až tohoto dne. Až od 19. 12. 2020 lze tedy žalobkyni přiznat právo na zaplacení úroku z prodlení. Soud proto uplatněnému nároku na zaplacení úroku z prodlení vyhověl pouze co do úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. K 19. 12. 2020 přitom činila výše zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně, uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení proto mohl být shledán důvodným pouze v této výši.
6. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že žaloba je důvodná co do uplatněného nároku na zaplacení částky 6 000 Kč spolu se úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od
19. 12. 2012 do zaplacení, a v této části proto žalobě vyhověl.
7. Žalobu nebylo možno shledat důvodnou co do uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 412 Kč, úroku 1 380 Kč a náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, neboť tyto nároky mají mít základ ve smlouvě o úvěru, dle které měla žalované vzniknout povinnost tyto nároky hradit. Nebylo-li prokázáno, že byla uzavřena smlouva o úvěru, nebylo ani prokázáno, že by bylo dohodnuto hrazení smluvní pokuty, poplatků za poskytnutí úvěru, smluvních úroků
a nákladů na vymožení pohledávky, jejichž hrazení mělo být dohodnuto v této smlouvě o úvěru. Uplatněný nárok na zaplacení částek 2 412 Kč, 1 380 Kč a 100 Kč tak nebyl nárok shledán důvodným, a v této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. K zamítnutí žaloby došlo rovněž v části, v níž nebyl shledán důvodným uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení, tedy co do úroku z prodlení z částky 6 000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 18. 12. 2020 v celé uplatněné výši a za období od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 0,75 %.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 71 %, žalovaná z 29 %, je to tedy žalobkyně, komu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Plná náhrada nákladů řízení by činila 1 368 Kč. Je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnou za 2,5 úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis jednoduché výzvy k plnění) a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a je navýšena o DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalobkyni vzniklo právo na náhradu 42 % plné náhrady nákladů řízení, tedy částky 574,60 Kč, v této výši proto byla žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není odvolání přípustné.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze je na návrh vykonat výkonem rozhodnutí či exekucí.