Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 36/2021-43
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 31 864 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 130 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení a částku ve výši 8 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 234 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 6 660 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 245,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 656,46 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 956,16 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 826,16 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 956,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 11 840 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 113,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 192,52 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 459,21 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 225,21 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 459,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 130 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení a částku ve výši 8 234 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 234 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 6 660 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 245,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 656,46 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 956,16 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 826,16 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 956,16 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 11 840 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 113,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 192,52 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 459,21 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 225,21 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 459,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 30. 10. 2020 domáhala po žalované úhrady 11 790 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 8 956,16 Kč od 11. 11. 2016 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 8 956,16 Kč od 4. 11. 2016 do zaplacení. Dále se žalobkyně domáhala po žalované úhrady 20 074 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 15 459,21 Kč od 3. 9. 2016 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 15 459,21 Kč od 27. 8. 2016 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely ve dnech 24. 9. 2015 a 17. 7. 2015 smlouvy o půjčkách číslo číslo na základě kterých předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč dne 24. 9. 2015 a ve výši 16 000 Kč dne 17. 7. 2015. Žalovaná se zavázala uvedené částky spolu s úrokem a poplatky ve výši 16 660 Kč (pokud jde o smlouvu z 24. 9. 2015) vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 270 Kč do 3. 11. 2016. Žalovaná uhradila 3 840 Kč. Dále se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem a poplatky částku ve výši 27 840 Kč (pokud jde o smlouvu ze 17. 7. 2015) předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 480 Kč do 26. 8. 2016. Žalovaná uhradila 7 766 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částky. K nařízenému jednání se žalovaná, ač řádně předvolaná, nedostavila. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 24. 9. 2015 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 24. 9. 2015 částku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 16 660 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 270 Kč do 3. 11. 2016. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 3 870 Kč.
4. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 17. 7. 2015 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 17. 7. 2015 částku ve výši 16 600 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem a poplatkem ve výši 27 840 Kč vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 480 Kč do 26. 8. 2016. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 7 766 Kč.
5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. , ve znění zákona č. 43/2013 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne 24. 9. 2015, ze které vyplynulo, že v době uzavření spotřebitelské smlouvy z 24. 9. 2015 pobírala žalovaná státní podporu„ + byt“ ve výši 5 837 Kč + 4 069 Kč, přídavky 1 200 Kč měsíčně a druh měl příjem 8 000 Kč měsíčně. Celkem příjmy domácnosti byly uvedeny 19 106 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradila žalovaná 5 600 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 8 000 Kč měsíčně, splácela půjčku ve výši 2 160 Kč a měla výdaje na telefon 200 Kč, celkem výdaje představovaly 15 960 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 3 146 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila nájemní smlouvu a výměr státní podpory. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. Z další karty zákazníka ze 17. 7. 2015, ze které vyplynulo, že v době uzavření spotřebitelské smlouvy dne 17. 7. 2015 pobírala žalovaná mzdu od zaměstnavatele statutárního města Havířov za veřejné práce ve výši 9 800 Kč měsíčně, dále pobírala státní podporu a podporu na bydlení 4 000 Kč a 4 500 Kč měsíčně a přídavky 500 Kč měsíčně. Celkem příjmy domácnosti byly uvedeny 18 800 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z karty zákazníka vyplynulo, že za nájemné hradila žalovaná 6 300 Kč měsíčně a další výdaje domácnosti představovaly 5 000 Kč měsíčně, splácela půjčku ve výši 999 Kč a měla výdaje na telefon 200 Kč, celkem výdaje představovaly 12 499 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 6 301 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, výměr státní podpory a doklad o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované.
7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela dne 24. 9. 2015 částku ve výši 9 000 Kč. Uhradila 3 870 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 5 130 Kč (9 000 – 3 870) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela dne 17. 7. 2015 částku ve výši 16 000 Kč. Uhradila 7 766 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 8 234 Kč (16 000 – 7 766) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. Splatnost uvedených částek nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 3. 9. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 18. 9. 2020 v souvislosti s uzavřenými úvěrovými smlouvami. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 4. 9. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po 18. 9. 2020, tj. od 19. 9. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacených jistin úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,05 % ročně až do zaplacení.
9. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba (nyní pod názvem právnická osoba, IČO), a smlouvou o postoupení pohledávky z 6. 12. 2019, včetně přílohy, bylo prokázáno, že v souladu s § 1882 o. z. došlo k postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci podle § 142 o. s. ř. o. s. ř. soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ). Soud proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.