Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 35/2021-28
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 500 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 400 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 100 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 500 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 400 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 100 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 21 500 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve sjednaných splátkách 590 Kč týdne v celkové výši 35 400 Kč. Žalovaný celkem uhradil
13 900 Kč. Splatnost nastala datum, ale žalobkyně požaduje úroky až den po smluvní splatnosti, tedy od datum. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována systémem právnická osoba, kontrolou exekucí, insolvenčních řízení, platební historií u žalobkyně, dále byly vyhodnoceny informace od žalovaného a vyhodnocením lokality bydliště, zdrojů příjmů a znalosti obchodního zástupce.
2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
4. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla podepsána dne datum, žalovanému byl poskytnut na jejím základě hotovostní úvěr 20 000 Kč, který měl splácet 60 týdnů po 590 Kč týdně do celkové výše 35 400 Kč.
5. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
6. Evidenční karta klienta prokazuje, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, s partnerkou, má středoškolské vzdělání, nevlastní vozidlo ani nemovitosti, nebyl trestně stíhán, měl již úvěr. Pracuje na plný pracovní úvazek, zaměstnání mělo být ověřeno pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z účtů. Žalovaný měl být zaměstnán s příjmem 13 445 Kč a dalším příjmem domácnosti ve výši 9 438 Kč. Výdaje klienta činily nájemné 6 400 Kč, jiné výdaje 7 000 Kč a výdaje na úvěr 1 300 Kč. Disponibilní příjem 8 183 Kč. Ověřeny měly být dokumenty – občanský průkaz, pracovní smlouvy, 3x výpisy z účtu, SIPO, 3x výplatní pásky, nájemní smlouva.
7. Výpis předepsaných a skutečných úhrad prokazuje, že žalovaný od počátku splácet úvěr nepravidelně, celkem uhradil 13 900 Kč.
8. Upomínka ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení.
9. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání výzvy žalovanému.
10. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v úvěrové části. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána z tvrzení žalovaného v Evidenční kartě klienta, nebyl předložen soudu jediný důkazní prostředek prokazující faktické příjmy žalovaného či výpisy z jeho účtu, ač měly být při sjednání úvěru ověřovány. Žalovaný od počátku splácel úvěr zcela nepravidelně.
11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
12. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána ryze formálně, nebylo prokázáno, že by byly fakticky ověřeny již jen příjmy žalovaného, nebyl k tomu soudu přes výzvu označen ani jeden důkazní prostředek.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěr. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že nebylo prokázáno, že byly ověřeny alespoň příjmy žalovaného, žalovaný od počátku splácel úvěr zcela nepravidelně. Úvěrová smlouva byla proto soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 20 000 Kč, uhradil 13 900 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 6 100 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum, když třetí den mu musel být dopis doručen a následující den dluh neuhradil. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), neboť neshledal důvod stanovit odlišnou splatnost.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů. Žalobkyně nebyla ve sporu převážně úspěšná, žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.