Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
7 C 51/2021-45
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 850 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 28.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 9 250 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 477,23 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 975,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 7 661,20 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019 a dále z částky 7 001,20 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,34% ročně z částky 7 661,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 28.12.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 9 250 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 477,23 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 975,44 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% z částky 7 661,20 Kč od 30.11.2019 do 27.12.2019 a dále z částky 7 001,20 Kč od 28.12.2019 do zaplacení, úroku ve výši 19,34% ročně z částky 7 661,20 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem ulice a číslo, obec – obec zaplacení částky 9 850 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 10.2.2018 mu poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaný převzal při podpisu smlouvy a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit s spolu s částkou 2 000 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši 19,34%, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč Tyto měl splatit v 60ti týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, poslední uhradil dne 12.9.2019 Celkem uhradil částku 9 400 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 7 661,20 Kč a poplatku 2 188,80 Kč a, dále úrok v kapitalizované výši 975,44 Kč za období od 7.4.2019 a úrok z prodlení 477,23 Kč od 14.4.2019 do data postoupení pohledávky dne 29.11.2019 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 29.11. 2019 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn dopisem z téhož dne.
2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který byl pro nedoručitelnost zrušen. Ve věci nařídil jednání na den 27.4.2021, k němuž se žalobkyně omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky v celkové částce 18 000 spolu s úrokem v částce 2 000Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 4 000 Kč Tyto měl splatit v 60ti týdenních splátkách po 300 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 2 podmínek. Výše úroku činila dle bodu 1.4. smlouvy 19,34% Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.
4. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v den uzavření smlouvy. Právní předchůdkyní žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet s rodiči, byl bezdětný, neuvedl jiný závazek ze spotřebitelského úvěru u pr. předchůdkyně či jinde, za zaměstnavatele označil jméno příjmení, IČO, kde byl zařazen jako anonymizována tři slova. Výše příjmů byla zjištěna v částce částka a tyto údaje měly být ověřeny z výplatní pásky. Výdaje činily celkem částka a sestávaly z nákladů bydlení anonymizováno. Kč, osobních výdajů anonymizována dvě slova zahrnující telefon, jídlo,léky,dopravu a oblečen, vyživovací povinnost částka. Další výdaje jako pojištění a nedoplatky daní byly uvedeny částka. Výše použitelného příjmu byla v tomto případě vypočtena na 2 376 Kč.
5. Žalobkyně k výzvě doložila výplatní pásku žalovaného za říjen a prosinec 2017, kdy jeho čistý příjem i po srážkách výživného a nepřednostní exekuce činil 8 426 Kč a v 12/ 2017 částku 8 346 Kč.
6. Z úřední činnosti soudu vyplývá (lustrum věcí žalovaného v rejstříku), že od roku 2015 do r. 2018 bylo vůči žalovanému uplatněno 5 exekučních návrhů oprávněných právnická osoba (2x), právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba.
7. Mezi společností právnická osoba, IČO a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaný byl výzvou z téhož dne vyzýván k zaplacení dluhu z této smlouvy do 10 dní od doručení a současně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis mu byl doručován dne datum dle podacího lístku. Posledně uvedené skutečnosti soud zjistil z doložené smlouvy o postoupení pohledávek, výzvy a podacího lístku pošty.
8. Žalobkyně se jednání neúčastnila, ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet absencí při jednání ve věci samé zmařila případnou poučovací povinnost soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. , kterou soud plní pouze při jednání.
9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.).
10. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne datum, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele právnická osoba dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb. , dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
19. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalovaného, které mimo výplatní pásku nijak neověřovala. Již z tohoto dokladu bylo patrné, že žalovanému byla vyplácena minimální mzda po srážkách exekucí a výživného, a v tomto byly údaje v zákaznické kartě nepravdivé a předchůdkyní žalobkyně tedy nesprávně vyhodnocené. Předně nebyla ověřována ani platební morálka žalovaného v přístupných databázích exekucí či dlužníků, ač z úřední činnosti soudu vyplývá, že v té době bylo vůči němu vedeno několik exekucí. Ze všech těchto kusých nashromážděných informací vyplývá minimálně pochybná schopnost žalovaného úvěr splácet a soud postrádá jakoukoliv aktivitu úvěrující při ověření těchto údajů zmiňovanou v obou rozhodnutích, zejména ověření přístupných registrů dlužníků či úvěrů, spolehlivé zjištění příjmů či výdajů žalované s patřičným ověřením alespoň základními listinami. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř. . Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
20. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a uhradil dosud dle tvrzení v žalobě 9 400 Kč, zbývá proto k úhradě 600 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum doručované dne datum, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 28.12.2019 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost dluhu zamítl (výrok II).
21. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
22. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v převážné části, žalovanému náklady řízení nevznikly, proto rozhodl proto jako ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.