Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 344/2020-52
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 503 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 500 Kč od 19. 8. 2018 do 17. 7. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 783 Kč a co do částky 1 003 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 876 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 500 Kč od 19. 8. 2018 do 17. 7. 2020, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 4 500 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 783 Kč a co do částky 1 003 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 876 Kč k rukám zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 30. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 4 500 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z jistiny ve výši 4 500 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 418,32 Kč (od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 19. 8. 2018 do 31. 8. 2019), kapitalizovaného úroku ve výši 783 Kč (fakticky se jedná o poplatek za poskytnutí úvěru) a částky 1 003 Kč představující smluvní pokutu. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo která vymezovala podmínky, na základě kterých mohl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru (dále jen„ rámcová smlouva“), přičemž na základě rámcové smlouvy byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které předchůdkyně poskytla na bankovní účet žalovaného (ověřeného verifikační platbou ve výši 1 Kč) bezhotovostním převodem dne 30. 7. 2018 peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se smluvním úrokem a poplatkem vrátit předchůdkyni do 18. 8. 2018. Žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek z 30. 10. 2019 došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem předchůdkyně ze 7. 1. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “).
3. Z tvrzení žalobkyně, z rámcové smlouvy o úvěru číslo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo z výpisu z účtu, ze smlouvy o postoupení pohledávek z 30. 10. 2019 soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla v rámci rámcové smlouvy uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému na jím uvedený bankovní účet dne 30. 7. 2018 částku ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem ve výši 783 Kč do 18. 8. 2018. Žalovaný ničeho neuhradil.
4. Soud vzal za prokázáno, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které dne 30. 7. 2018 poskytla předchůdkyně žalovanému částku ve výši 4 500 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem zavázal vrátit předchůdkyni do 18. 8. 2018. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak předchůdkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
5. Žalobkyně netvrdila, že by úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, v tomto směru absentovala jakákoliv skutková žalobní tvrzení.
6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když nedoložila ani jednu z listin, na které ve skutkových žalobních tvrzení odkázala (pokud jde o posouzení úvěryschopnosti žalovaného), a neprokázala tak, že by nevycházela při zkoumání úvěruschopnosti jen z informací sdělených jí žalovaným (které nikterak neověřila). K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil, proto nemohl být poučen o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010 , dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak, a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání).
7. S ohledem na shora uvedené žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
8. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně obdržel částku ve výši 4 500 Kč a neuhradil ničeho (žalovaný zůstal v průběhu celého řízení nečinný a netvrdil, že by uhradil jakoukoli částku).
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 o. z., podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil ničeho a v hotovosti mu byla poskytnuta předchůdkyní částka 4 500 Kč, soud jej zavázal k úhradě této částky. Splatnost uvedené částky nastala 17. 7. 2020 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 19. 7. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 17. 7. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 7. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 18. 7. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tj. ve výši 8,25 % ročně až do zaplacení.
10. Svou aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala v souladu s § 1882 o. z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, včetně přílohy.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a přiznal žalobkyni podle poměru úspěchu a neúspěchu 64 % účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady představují částku 1 368 Kč a sestávají ze zaplacené soudního poplatku 400 Kč, z odměny za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby), 1 úkon 100 Kč (jednoduchá výzva k plnění), ze tří režijních paušálů po 100 Kč, a z 21 % DPH počítaná ze všech položek, kromě soudního poplatku. 64 % z částky 1 368 Kč přestavuje 876 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z toho, že předmětem řízení je vedle pohledávky též její příslušenství (úrok z prodlení) a zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran její příslušenství (srovnej nález ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008 ), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.