Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 104/2020-52
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupená titul. jméno příjmení, advokátem
se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 989,42 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 989,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 190,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, titul. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 989,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 190,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2020, doplněnou podáními ze dne 13. 7. 2020 a ze dne 21. 8. 2020, se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 22 989,42 Kč, když uvedla, že dne 7. 6. 2017 uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních službách, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet. Na účtu žalovaného byl evidován nepovolený debet, žalobkyně proto od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu odstoupila dopisem ze dne 25. 9. 2019 s účinností ke dni 11. 10. 2019. Dne 18. 12. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o povoleném debetu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě možnosti přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku úvěru do výše 20 000 Kč. Dopisem ze dne 18. 3. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k vyrovnání nepovoleného debetu, který ke dni 18. 3. 2019 činil 20 682,18 Kč. Úroková sazba pro vzniklý nepovolený debet činila 25 % ročně. Žalovaný dlužnou částku ani částečně nezaplatil, dopisem ze dne 23. 4. 2019 žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinností ke dni 13. 5. 2019. Žalobkyně také na základě smlouvy ze dne 16. 1. 2013 vedla pro žalovaného běžný účet č. bankovní účet, žalovaný se na tomto účtu dostal do nepovoleného debetu, žalobkyně proto od smlouvy dopisem ze dne 25. 9. 2019 odstoupila; záporný zůstatek činil ke dni 21. 10. 2019, kdy byl účet zrušen, celkem 1 966,74 Kč. Žalovaný dlužné částky nezaplatil ani po předžalobní výzvě ze dne 18. 12. 2019.
2. Žalovaný byl usnesením ze dne 16. 6. 2020, č. j. 21 C 104/2020 -19, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci, a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen "ObčZ "), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.
5. Podle § 2665 ObčZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
6. Podle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Z důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutečnosti: ze smlouvy o bankovních službách ze dne 7. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bankovní služby spočívající ve vedení účtu číslo bankovní účet. Ze žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 18. 12. 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 25 000 Kč, žalovaný nevyživoval žádné děti, jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činily 2 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč, žalovaný neuvedl, že by v době podání žádosti měl jakékoliv dluhy. Ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 18. 12. 2017 soud zjistil, že žalobkyně umožnila žalovanému přečerpání zůstatku na běžném účtu, a to do celkové výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že při překročení celkové výše úvěru je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že od okamžiku vzniku nepovoleného debetu bude celý záporný zůstatek na účtu úročen sazbou ve výši 25 % ročně. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že důsledkem nepovoleného debetu na účtu byla možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy, na základě které byl veden běžný účet i od smlouvy, na základě které byl poskytnut povolený debet (čl. 13). Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že zůstatek na účtu byl - 21 022,68 Kč. Z dopisu ze dne 18. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na nepovolený debet na běžném účtu a byl vyzván k zaplacení alespoň minimální částky specifikované v dopise. Z dopisu ze dne 23. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu číslo bankovní účet. Z dopisu ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že účet číslo bankovní účet byl ke dni 16. 5. 2019 zrušen. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 16. 1. 2013 soud zjistil, že žalobkyně zřídila pro žalovaného mimo jiné konto anonymizováno č. bankovní účet. Ze smlouvy o vydání a používání platební karty ze dne 16. 1. 2013 soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta platební karta. Z dopisu ze dne 25. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Z výpisu z účtu ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil, že na účtu č. bankovní účet byl evidován záporný zůstatek 1 966,74 Kč. Z dopisu ze dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zrušení účtu č. bankovní účet ke dni 21. 10. 2019. Z dopisu ze dne 28. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení svého dluhu 1 966,74 Kč. Z dopisu ze dne 18. 12. 2019 (odeslaného dle podacího archu téhož dne) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu. Z dokumentu Standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Oznámení žalobkyně o úrokových sazbách, z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu, ze Smlouvy o poskytování Expresní linky anonymizováno a ze Smlouvy o poskytování přímého bankovnictví soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil.
8. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o povoleném debetu řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací, které od žalovaného získala a na základě informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází. Při porovnání příjmů žalovaného (25 000 Kč) s jeho výdaji (celkem 3 000 Kč) je zřejmé, že žalovanému zbývalo v době uzavření smlouvy dostatek prostředků na to, aby mohl splácet povolený debet i nejvyššími možnými splátkami (1 666,67 Kč měsíčně). Soud vzal dále za prokázané následující skutečnosti: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 7. 6. 2017 smlouvu o bankovních službách a dne 18. 12. 2017 smlouvu o povoleném debetu (§ 2662 , § 2665 ObčZ ). Žalovaný z úvěrového rámce čerpal, avšak povolený rámec přečerpal a svůj dluh nesplatil, i když k tomu byl dle smlouvy povinen. Žalobkyně proto dne 23. 4. 2019 od smlouvy o vedení účtu č. bankovní účet odstoupila, smlouva zanikla ke dni 13. 5. 2019, kdy záporný zůstatek na účtu činil 21 022,68 Kč. Dopisem ze dne 16. 5. 2019 byl o zániku účtu informován žalovaný. Dopisem ze dne 28. 10. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně také uzavřela se žalovaným smlouvu o bankovních službách, na základě které pro něho vedla účet č. bankovní účet, avšak z důvodu vzniku nepovoleného debetu na tomto účtu žalobkyně od smlouvy dne 25. 9. 2019 odstoupila, záporný zůstatek na účtu činil 1 966,74 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že je nárok žalobkyně v celém rozsahu důvodný a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
9. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 190,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 920 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 989,42 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za podání ze dne 13. 7. 2020 a ze dne 21. 8. 2020, neboť skutečnosti v těchto podáních uvedené mohla a měla žalobkyně uvést už v žalobě a nejednalo se tak o náklady účelně vynaložené.
10. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.