Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 288/2020-24
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 706 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 434 Kč a úrok ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 392 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 5 880 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 283 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 434 Kč a úrok ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 392 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 5 880 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 283 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 13 706 Kč, a to požadavkem, aby jí zaplatila jistinu ve výši 13 314 Kč s příslušenstvím, a smluvní pokutu ve výši 392 Kč, vše z titulu smlouvy
o spotřebitelském úvěru ze dne datum. Žalovaná totiž podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí byl žalobkyní poskytnut.
2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. ; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum, uzavřenou mezi účastnicemi řízení, a to prostřednictvím nástrojů elektronické komunikace (na č. l. 14), a potvrzeními o příjmech žalované (na č. l. 18).
4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč, přičemž je zjevné, že tato částka byla převedena téhož dne na bankovní účet žalované (viz„ Historie transakcí“ na č. l. 14). Poskytnutý úvěr přitom měla žalovaná splatit ve třech splátkách v celkové výši 13 314 Kč, a to do datum; doba trvání úvěrového vztahu tak byla stanovena na 92 dnů. Současně tak bylo ujednáno, že žalované je částka 7 000 Kč poskytnuta s tím, že zápůjční úrokovou sazbu ve výši 0,1 % denně doplňuje poplatek za poskytnutí a správu úvěru ve výši 1 960 Kč měsíčně. Z přiloženého splátkového kalendáře (na č. l. 14 verte) tak vyplývá, že žalovaná měla zaplatit první dvě měsíční splátky ve výši 4 436,70 Kč a poslední třetí splátku ve výši 4 440,39 Kč.
5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou.
7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za poskytnutí a správu úvěru; podepsaný soud má totiž – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že toto ujednání je třeba považovat za neplatné, zvláště když souhrnná výše tohoto poplatku téměř dosahuje výše zapůjčené jistiny. Za situace, kdy se ujednaný úrok ve výši 0,1 % denně pohybuje na samé hranici„ dobrých mravů“, se musí uplatnit podepsaným soudem konstantně vyjadřovaný závěr, že odměnu za poskytnutý úvěr má zpravidla představovat sjednaný úrok, přičemž možná výjimka se z daného spisového materiálu nepodává, když je současně zjevné, že toto ujednání ve svém důsledku postrádá potřebný synallagmatický charakter ujednání, vyznačující se vždy v určité míře mechanismem quid pro quo. Jinými slovy řečeno, podepsaný soud má za to, že inkriminované ujednání představuje via facti zastřené„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měla žalovaná konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši 360 % ročně, tedy ve výši, kterou by bylo – bez dalšího – namístě označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno toto – neplatné – ujednání oddělit od zbývajících smluvních ujednání.
8. Pouze nad rozhodný rámec se podepsaný soud nemůže nepozastavit nad ekonomickou rovinou daného právního vztahu, a to prizmatem racionálních zájmů žalované, tedy při zohlednění rozumu průměrného člověka (viz ustanovení § 4 odst. 1 občanského zákoníku ). Prokázala-li žalovaná před uzavřením předmětné smlouvy vlastní čistý příjem v rozmezí částek 23 278 Kč až 28 031 Kč měsíčně, tedy v zásadě v dané době ve statisticky nadprůměrné výši, není vskutku na první pohled smysluplné, zapůjčila-li si žalovaná – v kontextu prokázaných příjmů relativně bagatelní – částku 7 000 Kč s tím, že již za měsíc má v rámci první splátky zaplatit částku 4 436,70 Kč, tedy více než 63 % zapůjčené jistiny. Podepsaný soud nicméně samozřejmě plně respektuje – v mantinelech zákonných ustanovení na ochranu spotřebitele – právo žalované uzavírat pro ni (objektivně vzato) nepříliš výhodné smlouvy.
9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázala zaplatit vedle zapůjčené jistiny rovněž úrok ve výši 0,1 % ročně z částky 7 000 Kč, což v kapitalizované variantě představuje v prvním výroku tohoto rozsudku uvedenou částku 7 434 Kč, neboť z předmětného spisového materiálu – v kontextu procesní pasivity žalované – nevyplývá, že by žalovaná z titulu dané smlouvy něčeho uhradila. Současně žalobkyni náleží – v souladu s ustanovením § 2048 občanského zákoníku – právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 392 Kč, neboť v tomto rozsahu neměl soud pochybnosti o platnosti ujednání, jež žalobkyni toto právo založilo.
10. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.
11. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.
12. Třetím výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 14 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny právního zástupce v celkové výši 1 200 Kč (částka 300 Kč za jeden ze tří úkonů právní služby a celkem částka 300 Kč za tři režijní paušály).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.