Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 221/2020-15
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní titul Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 14 053 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p.a. od 24.4.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 3 003 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 203 Kč od 22.12.2018 do 23.4.2020 a z částky 3 003 Kč od 24.4.2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 850 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 200 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p.a. od 24.4.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení částky 3 003 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 203 Kč od 22.12.2018 do 23.4.2020 a z částky 3 003 Kč od 24.4.2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 850 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku s tím, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce prostřednictvím komunikace na dálku, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 700 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu spolu s poplatkem ve výši 2 503 Kč do 21.12.2018. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku 500 Kč. Žalobce požadoval kromě nesplacené jistiny úvěru (7 700 Kč) poplatek za poskytnutí zápůjčky (2 503 Kč), účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (čl. 2 smlouvy ve výši 2000 Kč) a úroky z prodlení z částky 10 203 Kč od 22.12.2018 do zaplacení. Žalobce rovněž požadoval smluvní pokutu ve výši 3 850 Kč s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku neuhradil.
2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný
a žalobce uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, vyplněním žádosti na webových stránkách společnosti žalobce webová adresa, na základě které měl žalobce poskytnout žalovanému částku 7 700 Kč, zasláním na bankovní účet žalovaného. Podmínky zápůjčky byly sjednány tak, že se žalovaný zavázal vrátit zápůjčku nejpozději do 21.12.2018 spolu s poplatkem ve výši 2 503 Kč (prokázáno: smlouvou o zápůjčce ze dne 29.11.2018 a výpisem z účtu žalobce ze dne 29.11.2018). Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky a to upomínkami ze dne 4.1.2019, 11.1.2019, 20.1.2019, 4.2.2019. V těchto upomínkách vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, naposled upomínkou ze dne 4.2.2019 k úhradě částky 15 305 Kč (jistina, poplatek, úroky, smluvní pokuta, náklady), a to do 9.2.2019. Žalovaný však žalobci nic neuhradil a to ani přes předžalobní upomínku ze dne 20.4.2020 (prokázáno upomínkami ze dne 4.1.2019, 11.1.2019, 20.1.2019, 4.2.2019 a předžalobní upomínkou ze dne 20.4.2020, včetně podacího lístku).
3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 22.5.2016 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
6. Z toho důvodu byl žalobce před jednáním vyzván usnesením ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací, (zejména) aby doplnil žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tento přípis žalobce nereagoval, k jednání
se nedostavil, takže ho soud nemohl u jednání dne 24.3.2021 poučit v uvedeném směru o jeho povinnosti tvrzení a důkazní a o následcích nesplnění procesní povinnosti podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Žalobce tak v řízení nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že jeho právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002, Mimořádná příloha, s. 21).
8. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.).
Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet k poplatkům za poskytnutí zápůjčky, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením a smluvní pokutou.
9. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žalobce má nárok na vrácení (zaplacení) jistiny dluhu ve výši 7 200 Kč (7 700 Kč – 500 Kč, které žalovaný na dlužnou částku uhradil) a úroku z prodlení v zákonné výši v návaznosti na doručení předžalobní výzvy žalovanému (§ 573 a § 1970 o. z.). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne 24.4.2020 a od tohoto dne náleží žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, která činí 10 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ); jelikož však žalobce žádal procentní sazbu nižší (9 % ročně), přiznal soud tuto sazbu nižší, neboť nemůže překročit návrh žalobce, jímž je vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníku byl přibližně stejný, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. Rozsudku, že žádný s účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na závěry obsažené v příjmení Ústavního soudu České republiky, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30.8.2010„ Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.“.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.