Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 268/2020-32
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem titul Jiřím Bučkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá v rozsahu návrhu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, žalobkyně uplatnila úvěrovou pohledávku v částce částka s úrokem z prodlení v zákonné sazbě 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka, skládající se z půjčené částky částka a kapitalizovaného úroku částka), podle které měl žalovaný platit splátky ve výši částka týdně, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a následující splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy nejprve je hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek smlouvy stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Dle předložené platební historie žalovaný splácel nepravidelně, dosud uhradil částka. Splatnost pohledávky tak nastala ke dni datum. Žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonné sazbě až ode dne datum, tedy po datu poslední smluvené splátky, která připadala na datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy a zjistil z nich skutečnosti tvrzené žalobkyní. Na základě těchto zjištění však dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
4. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
8. V daném případě žalobkyně vůbec netvrdila, zda a jakým způsobem splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Předložená evidenční karta klienta obsahuje pouze údaj o tom, že žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, je vlastníkem automobilu, není vlastníkem nemovité věci, v minulosti již čerpal úvěr u žalobkyně, je zaměstnán v pracovním poměru, což údajně bylo doloženo pracovní smlouvou a výplatní páskou (ty ovšem doloženy nejsou), jeho čistý měsíční příjem je údajně částka, za nájem bytu vydá částka, výdaje na živobytí má částka a jiné výdaje domácnosti má 1 500. Žalobkyně tak vyhodnotila, že žalovaný má disponibilní prostředky částka. Není doloženo, zda tyto údaje byly skutečně ověřeny, a dále také není doložena zcela zásadní okolnost, a to, zda žalobkyně prověřila, jestli má žalovaný i jiné závazky, které je povinen platit. Ze shora uvedených údajů se spíše jeví, že žalobkyně posouzení úvěruschopnosti reálně neprovedla, nebo že jej provedla pouze zdánlivě, neboť pokud tímto postupem dospěla k závěru, že žalovaný má volné prostředky ve výši částka, je poněkud nelogické, aby žalovaný čerpal úvěr ve výši částka, a to navíc za dosti nevýhodných podmínek.
9. Splnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného se pro absenci tvrzení a důkazů nepodařilo soudu zjistit, soud proto musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. v tehdy účinném znění, a tudíž je úvěrová smlouva neplatná.
10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
11. Dále se soud z vlastní povinnosti zabýval úvahou, zda není úvěrová smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu. Při tom soud přihlédl k částce částka, která byla žalovanému poskytnuta, a částce částka, kterou se žalovaný zavázal splatit jako kapitalizovaný úrok v 60 týdenních splátkách. Ačkoli jsou dílčí nároky ve smlouvě označeny jako poplatek, ve své podstatě se ve všech případech jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy o úrok, který ovšem činí 81,8 % jistiny ročně. Smlouva o úvěru je za daných podmínek absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle ust. § 588 o. z. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je úrok, úrok však musí být přiměřený, což platí zejména ve spotřebitelských vztazích. Podle ustálené judikatury jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou, kterou obvykle uplatňují banky při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úroková sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. Tak je tomu i v daném případě. Jestliže obvyklá úroková sazba bank v případě úvěrů na spotřebu dle časových řad příjmení evidovaných Českou národní bankou v období října 2018 činila 8,44 % ročně, pak smluvená sazba představuje desetinásobek obvyklé sazby, jde tedy o smluvní podmínky zjevně nemravné.
12. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni pouze částku, kterou přijal a dosud nesplatil. Dle žalobních tvrzení žalovaný čerpal na úvěru celkem částka a splatil celkem částka. Žalovaný tak svou povinnost vrátit plnění přijaté bez právního důvodu dosud nesplnil v částce částka, v tomto rozsahu je proto žaloba důvodná z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z. Protože žalovaný uvedenou částku nevrátil, dostal se do prodlení a dle ust. § 1970 o. z. je povinen zaplatit úrok z prodlení z uvedené částky, a to v sazbě dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu se žalobní nároky opírají o smlouvou, pro její neplatnost tak soud žalobě v tomto rozsahu nemohl vyhovět a žalobu částečně zamítl.
13. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, náklady řízení mu však nevznikly, neboť v řízení byl zcela nečinný, podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat u Okresního soudu Plzeň-město do 15 dnů od doručení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.