Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 309/2020-35
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr Ing Ivanou Šmakalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 362 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 700 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně částky 19 762 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 925,61 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 028,52 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, úroku 23,72% ročně z částky 13 825,61 Kč od 4. 1. 2017 do zaplacení a z částky 4 825,61 Kč od 3. 6. 2017 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 900 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 700 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně částky 19 762 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 925,61 Kč od 11. 1. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 028,52 Kč od 10. 6. 2017 do zaplacení, úroku 23,72% ročně z částky 13 825,61 Kč od 4. 1. 2017 do zaplacení a z částky 4 825,61 Kč od 3. 6. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (původně v elektronickém rozkazním řízení) doručenou soudu dne 31. 10. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 362 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se dále zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 4 440 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 41 200 Kč, úroku ve výši 840 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 10 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným, a to v celém svém rozsahu nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky, tj. dne 2. 6. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacení splátky a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil 4 300 Kč, které žalobkyně započetla na dlužnou jistinu 1 271,48 Kč, na úrok 840 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč a na hotovostní inkaso 988,52 Kč. Žalovaná částka ve výši 6 140 Kč pak představuje nesplacenou jistinu 4 728,52 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 1 411,48 Kč Vedle toho žalobkyně požaduje i úrok z prodlení od 10. 6. 2017, úrok z úvěru od 3. 6. 2017 a náhradu nákladů řízení. Dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem rovněž stvrdil, že výše uvedený finanční obnos v hotovosti převzal. Žalovaný se dále zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek 14 800 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Dále se zavázal zaplatit za zařazení do pojišťovacího programu částku 522 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 35 322 Kč, a to v 58 týdenních splátkách, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. den od uzavření smlouvy. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným, a to v celém svém rozsahu nejpozději v den, kdy se stala splatnou poslední splátka půjčky, tj. dne 3. 1. 2017. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vznikl nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, zákonného úroku z prodlení z každé nezaplacení splátky a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním závazku. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil 17 100 Kč, které žalobkyně započetla na dlužnou jistinu 6 174,39 Kč, na úrok 2 800 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč, na hotovostní inkaso 3 872,91 Kč a na pojištění 252,70 Kč. Žalovaná částka ve výši 18 222 Kč pak představuje nesplacenou jistinu 13 825,61 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso 4 127,09 Kč a dlužný poplatek za pojištění 269,30 Kč Vedle toho žalobkyně požaduje i úrok z prodlení od 11. 1. 2017, úrok z úvěru od 4. 1. 2017 a náhradu nákladů řízení.
2. Dne datum žalovaný uznal jistiny půjček jako svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání podáním ze dne 7. 1. 2021 a soud dne 13.1.2021 vydal částečný rozsudek pro uznání č.j. 48C 309/2020 -17.
3. Ve věci bylo dne datum nařízeno jednání. Žalobkyně se prostřednictvím svého zástupce z účasti na jednání omluvila a navrhla, aby soud žalobě vyhověl. Žalovaný se z jednání omluvil z důvodu věku a epidemiologické situace. Soud proto ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, kartou zákazníka ze dne datum, smlouvou o půjčce číslo ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 a poštovními podacími archem.
5. Soud považuje na základě předložených důkazů za prokázané, že žalovaný dne datum vlastní rukou podepsal smlouvu o půjčce číslo na základě které se věřitel zavázal žalovanému poskytnout půjčku ve výši 20 000 Kč, a to na 58 kalendářních týdnů za úrok 2 800 Kč. Dále byl v úvěrové smlouvě sjednán poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč (navýšení úvěru o 40%), poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za pojištění 522 Kč, kdy bezhotovostní režim věřitelka umožňuje pouze zákazníkům podle platební morálky po nejméně roční spolupráci. Celková týdenní splátka dluhu činila 609 Kč. Celkově (včetně příslušenství a poplatků) měl žalovaný zaplatit částku ve výši 35 322 Kč. V době uzavření této smlouvy o úvěru věřitelka zjistila o poměrech žadatele o úvěr, že žadatel pobírá starobní důchod 10 077 Kč, bydlí v nájmu, nájem platí 4 000 Kč, další výdaje na domácnost jsou 4 500 Kč a na telefon 200 Kč, a to tak, že s žadatelem o úvěr sepsala žádost o půjčku obchodní zástupkyně věřitelky, která příjmy a výdaje ověřila. K tomu byl v kolonce příjmů uveden ještě další pravidelný měsíční příjem 11 000 Kč, aniž by bylo uvedeno jaký, když u žalovaného (65 let) nebylo mimo starobního důchodu vyznačeno, že by měl příjem z pracovního poměru či podnikání. Stejná obchodní zástupkyně věřitelky uzavřela ten den s žalovaným i smlouvu o půjčce, kdy dospěla k závěru, že žalovaný disponuje s použitelným příjmem 12 377 Kč měsíčně. Dále žalovaný dne datum vlastní rukou podepsal smlouvu o půjčce číslo na základě které se věřitel zavázal žalovanému poskytnout půjčku ve výši 6 000 Kč, a to na 58 kalendářních týdnů za úrok 840 Kč. Dále byl v úvěrové smlouvě sjednán poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč. Celková týdenní splátka dluhu činila 180 Kč. Celkově (včetně příslušenství a poplatků) měl žalovaný zaplatit částku ve výši 10 440 Kč. Dne 7. 5. 2020 byla žalovanému zaslána upomínka k zaplacení dlužné částky. Aktivní legitimace žalobkyně je pak prokázána smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum, včetně příloh a dokladu za uhrazení ceny za postoupení pohledávek.
6. Podle ustanovení § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
7. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 2390 a násl. (zápůjčka), § 1879 a násl. (postoupení pohledávky), § 1970 (zákonný úrok z prodlení) zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše zákonného úroku z prodlení).
8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
9. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99).
10. Podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015 -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
12. V tomto konkrétním případě, z tvrzení žalobkyně a předložených listin nikterak nevyplývá, že by se věřitel před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru jinak než formálně. Žadatel byla již v době zpracování žádosti o úvěr osobou závislou na sociálních dávkách (starobní důchod), bez vlastního bydlení, se ztíženou schopností opatřit si další finanční prostředky prací s ohledem na věk. Již v té době měl několik nesplácených úvěrů (právnická osoba příjmení příjmení, právnická osoba anonymizováno), kdy zjevně věřitel tuto skutečnost neprověřoval. Z hlediska příjmů dlužníka došlo k jejich nepodloženému navýšení o částku 11 000 Kč měsíčně, zatímco měsíční výdaje, v nichž jsou zahrnuty nejen náklady na obživu ale i náklady na energie, jsou neúměrně nízké (4 500 Kč měsíčně). Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je tedy neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když k této skutečnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu, neboť takovéto jednání věřitele (poskytnutí úvěru osobě, která jej zcela zjevně není schopna splácet z důvodu sociálního postavení, zdravotního stavu, věku a existujícího zadlužení) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobu v rozsahu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky přesahující předanou jistinu 20 000 Kč a 6 000 Kč, po odečtení již zaplacené částky žalovaným ve výši 4 300 Kč na úvěr číslo 17 100 Kč na úvěr číslo zákonného úroku z prodlení z jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení zamítnul, a přiznal žalobkyni částku uvedenou v částečném rozsudku č.j. 48C 309/2020 -17 ze dne 13. 1. 2021 a ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádné straně nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěch žalovaného převýšil úspěch žalobkyně, náklady mu ale nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.