Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 16/2021-57
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka,
takto:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.
II. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému na náhradě nákladů řízení ničeho.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá. II. Žalobkyně není povinna hradit žalovanému na náhradě nákladů řízení ničeho.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení částka z titulu pronájmu zařízení modem anonymizována čtyři slova, resp. jako smluvní pokuty za nevrácení tohoto zařízení po skončení smluvního vztahu. Závazek se žalovaným sjednala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, dne datum.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila již v návrhu. Z jednání se omluvila, současně však požadovala, aby jí soud navzdory nepřítomnosti při jednání poskytl prostor pro doplnění návrhu postupem dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. Soud konstatuje, že výsledek řízení závisel na obsahu již označených důvodů, prostor pro dodatečná poučení tak nebyl dán již proto. Žalovaný se nedostavil, soud mu doručil náhradním způsobem na adresu trvalého bydliště, kterou potvrdil i zaměstnavatel žalovaného, písemnost se však vrátila jako nedoručitelná, k návrhu samému se tedy rovněž nevyjádřil, k jednání se nedostavil.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně již oznámením o postoupení pohledávky č. l. 27 původního věřitele prokázala, že může předmětnou pohledávkou disponovat. Smlouvou č. l. 28 žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit částka měsíčně za pronájem zařízení„ digi mini“. Smlouva obsahuje ujednání o výši připojovacího poplatku částka, dále odkaz na ceník a smluvní podmínky ohledně povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud nebude vráceno přijímací zařízení včas a v pořádku, bez upřesnění částky ve smlouvě. Ujednání je v 9 řádcích textu v závěru smlouvy, font má velikost 1,5mm (verzála„ P“). Ceník ani všeobecné podmínky podpis žalovaného neobsahují, částka částka za zařízení je uvedena pouze v ceníku, který obsahuje několik desítek položek a je převážně psán fontem o velikosti 0,9mm (verzála„ P“). Protokolem č. l. 29 bylo prokázáno převzetí zařízení modem anonymizována dvě slova žalovaným dne datum. Dopisem č. l. 38 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle smlouvy, byť neuvedl údaj o zvonku číslo se jménem„ anonymizováno“, jak ve smlouvě).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek z nájmu movité věci ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku , z něhož se však plnění žalobkyně nedomáhala. Pokud se týká částky částka na smluvní pokutě, soud žalobu výrokem I shora zamítnul, neboť takový poplatek (v sekci ostatních poplatků Ceníku je uveden jako smluvní pokuta) nebyl nominální částkou sjednán v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy a nevrácení poskytnutého zařízení (což je ve většině vztahů prakticky jediná podstatná povinnost odběratele, mimo placení vyúčtování) pravidelně předvídat (tomu ostatně odpovídá počet nároků, které jen zdejší soud každoročně projednává) a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11 , dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě ceníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen, což nezaručuje ani odkaz na takový dokument ve smlouvě, ani případné svědectví, že ceník byl poskytnut se smlouvou či protokolem (což by bylo z hlediska kontraktace zpozdilé), neboť jde o obsáhlý text s mnoha nesouvisejícími poplatky, psaný natolik drobným písmem, že verzála dosahuje toliko velikosti 1mm. Pokud žalobkyně argumentuje nepřenositelností těchto závěrů na projednávaný případ s odlišnými skutkovými okolnostmi, soud konstatuje, že je pravdou, že částečně je ujednání obsaženo v samotné smlouvě. Avšak to podstatné – samotná částka – nikoliv. Pro spotřebitele je však podstatné, zda mu hrozí riziko smluvní pokuty ve výši např. částka nebo částka, aby tomu přizpůsobil své chování k provozovanému zařízení. Zde soud odkazuje žalobkyni zejména na právní větu a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 . Uvedení výše smluvní pokuty do samotné smlouvy nebrání žádný, nebo přinejmenším pro soud rozpoznatelný důvod. Pokud bylo pro původní věřitelku důvodem pro takový postup např. zachování možnosti změny výše smluvní pokuty v průběhu smluvního vztahu, jednalo by se opět o lichý argument. Původní věřitelka používala paušalizovanou, zaokrouhlenou částku částka pro více typů svých zařízení (pro jiná používá částka) a to dlouhodobě, nepochybně tedy nebyla tížena precizováním výše či častými změnami smluvních pokut u těchto propojovacích zařízení (zejména pokud byla na českém trhu jejich jediným distributorem). Nadto by její podnikání neohrozilo ani to, pokud by cenu takového zařízení v průběhu let změnila (například aby cena odpovídala skutečné tržní hodnotě takového zařízení). Případná změna v takovém ujednání je pro závazek a spotřebitele podstatná a musela by být opět učiněna v režimu konsenzuálním, nikoliv v režimu jednostranné změny navazujícího dokumentu.
6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. měl žalovanému přiznat k tíži žalobkyně právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tomu odpovídá výrok II shora.
7. Žalovaný by se však navzdory procesnímu úspěchu měl ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení žalobkyně skutečně ponechal, resp. jí jej nevydal, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaný v této souvislosti čelit (byť soud současně v roce 2021 dodává, že výzva k vrácení takového zařízení pochází již z datum).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.