Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 263/2020-86

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

doručovací adresou adresa žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částek částka, částka a úroku v sazbě 25,85 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částek [částka], [částka] a úroku v sazbě 25,85 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení dlužného plnění ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, sjednané s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, s jistinou částka. Konkrétně se domáhala částka na jistině s úrokem z prodlení jak ve výroku I shora, částka na souhrnném poplatku a smluvní pokuty. V průběhu řízení vzala žalobu částečně zpět, po právní moci usnesení č. l. 51 tak již byla předmětem smluvní pokuta toliko ve výši částka. Dále nově požadovala obchodní úrok jak ve výroku II shora. K výzvě soudu doplnila (č. l. 47, 84) skutková tvrzení ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek, uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného, získal od něj informace o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady i dostupné databáze (včetně Centrální evidence exekucí – č. l. 49 p. v.), provedl scoring dle svých kritérií a vycházeje ze smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytl. Konečně také uvedla, že žalovaný byl v řízení pasivní a soud tak nemá důvod iniciativně zkoumat skutečnosti, které nevyplývají ze spisového materiálu.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalovaný se dne datum k jednání dostavil, uvedl, že prostředky si skutečně s matkou zapůjčili, bylo jim nabízeno jen hotovostní splácení, i když matka účet měla, on sám byl a je poživatelem invalidního důchodu okolo 12 tis. Kč měsíčně, z něhož má už sedmým rokem exekuční srážky ve výši 3 až 4 tis. Kč, aktuálně ze tří exekucí. Měsíčně mu po úhradě všech nákladů zbývá okolo částka, proto žádá o splátky nejvýše částka, pečuje o své dvě nezletilé děti, přítelkyně má v domácnosti další tři své děti.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o úvěru ze dne datum (č. l. 25) žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal uhradit celkem částka ve 13 měsíčních splátkách po částka, resp. částka v případě poslední splátky. Úrok činí 25,85 % ročně, dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy částka, poplatek za správu úvěru částka a poplatek za hotovostní inkaso částka RPSN tak činilo 189,38 %. Ve smlouvě je uplatněna adresa trvalého bydliště a jiná adresa pro doručování – ulice a číslo v obec. Dle žádosti o úvěr č. l. 30 p. v. žalovaný deklaroval, že je invalidním důchodcem, v domácnosti je jedna výdělečně činná osoba, bydlí s rodiči, nemá vozidlo, nemovitost ani vybavení domácnosti, důchod činí částka, výdaje částka. Rozhodnutím ČSSZ obec byl prokázán nárok na invalidní důchod ve výši částka měsíčně, exekuční srážky zde uvedeny nejsou, rozhodnutí však pochází z datum (sic!). Byla doložena nájemní smlouva k adrese adresa (číslo), jméno příjmení (číslo) a dvě nezletilé děti. Byla předložena finanční analýza, dle které byly zrekapitulovány finanční poměry a žalovaný byl bodově ohodnocen 15 body, mimo jiné 2 body za to, že jeho rodinný stav je„ ostatní“ a že jej žadatel věřitele ohodnotil jako výborného (3 body). Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne datum a podacím lístkem (č. l. 35) prokázal vypracování a zaslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu , nikoliv však na sjednanou korespondenční adresu. Notářským zápisem č. l. 23, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (č. l. 16), dále ze dne datum (č. l. 20), výňatkem (strana 66) ze seznamu postoupených pohledávek žalobkyně rovněž prokázala, že na ni předmětná pohledávka přešla od právnická osoba, přes právnická osoba, právnická osoba, a právnická osoba

4. Z přehledu řízení zdejšího soudu (č. l. 42) vyplynulo, že žalovaný v roce 2014 čelil exekucím pod sp. zn. pro jistinu částka s příslušenstvím a pro jistinu částka s příslušenstvím, v roce 2015 exekuci pod sp. zn. pro jistinu částka s příslušenstvím (pozdější soud neuvádí). Jelikož soud po povolení exekuce nezná skutečný stav těchto řízení a Exekutorská komora ČR neeviduje záznamy o exekucích po 15 dnech od jejich výmazu, soud ověřil, zda tyto záznamy tíží žalobkyni dotazem na jednotlivé soudní exekutory. Soudní exekutor titul. jméno příjmení dne datum (č. l. 56) uvedl, že sp. zn. byla do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) zapsána datum a vymazána až datum Soudní exekutor titul. jméno příjmení dne datum (č. l. 54) uvedl, že záznam do příjmení nedopatřením odeslán nebyl, stalo se tak dodatečně až v roce 2021, exekuce i nadále trvá. Třetí oslovený exekutor soudu neodpověděl, nebo tak přinejmenším soud neeviduje. Bylo tak zjištěno, že v době sjednávání úvěru byl v příjmení záznam nejméně o jedné exekuci, reálně ale žalovaný čelil nejméně dvěma exekucím.

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu a násl. č. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení s účinností ke dni datum. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.

6. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. Doplňující dotaz k soudním exekutorům je pak již jen důkazem, vyplývajícím ze spisu, neboť je třeba ověřit, zda takový záznam může soud klást žalobkyni k tíži, tj. zda jej věřitel mohl v příjmení reálně zjistit. V projednávaném případě tvrdí, že dotaz do příjmení učiněn byl, neuvádí však, jaké skutečnosti zjistila a co z nich případně vyvodila. Pokud by soud neučinil tyto dotazy, nutně by ke splnění důkazního břemene k těmto tvrzením vedl samotnou žalobkyni. S ohledem na spolehlivě zjištěný stav příjmení to však již nebylo potřeba

7. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu měl být nejméně dotaz do příjmení učiněn a to jako naprosté minimum toho, co může věřitel učinit, aby se ujistil, že neposkytuje prostředky k úhradě exekuce osobě, podléhající exekučnímu moratoriu. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze.

8. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do příjmení za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalované jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaný v době sjednávání závazku již dvěma (spíše ale třem) exekucím čelil. Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit a úvěr neposkytnout a to i s ohledem na další zjištění (viz dále). Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalovaném lépe.

9. V projednávaném případě žalobkyně předložila rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a nájemní smlouvu. Rozhodnutí je v době poskytnutí úvěru více než 8,5 roku staré. Jelikož původní věřitel musí vědět, že na rozhodnutí se uvádějí případné aktuální exekuční srážky a že aktuální výše musela být odlišná již kvůli obvyklé roční valorizaci, je nepominutelným selháním, že se s takovou u spokojil a nepožadoval důkaz o výši příjmu mladší 8,5 roku. Soud může jen spekulovat o důvodu, proč nebyl předložen výměr mladší, žalovaný však sám tvrdí, že již asi 7 let exekucím čelí a odpovídá to i zjištěním soudu jak výše. Provedené bodové hodnocení je pak koncipováno více než podivně. Je-li žadateli přiděleno vždy buď 3 body za rodinný stav ženatý/vdaná, nebo 2b za stav„ ostatní“, případně je bodován zástupcem na základě hodnocení„ výborný, průměrný, podprůměrný či špatný“, je zřejmé, že výsledná bodová hodnota je zcela nepoužitelná mimo rozhodovací strukturu samotného původního věřitele. Žalovaný deklaroval invaliditu III. stupně („ plný“ invalidní důchod) 8,5 roku starým rozhodnutím, absenci majetku, bydlení u rodičů, z nichž výdělečně činný je jen jeden. I tato kombinace údajů měla právní předchůdkyni žalobkyně vést k vyšší míře obezřetnosti. Zejména v projednávaném případě tedy právní předchůdce žalobkyně měl přistoupit k dalším způsobům ověření bonity žalovaného.

10. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě žalovaného však byla na místě opatrnost již z důvodu vzájemného kontrastu deklarovaných údajů a záznamu o probíhající exekuci, čemuž právní předchůdkyně žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila případné probíhající exekuce proti žalovanému (které žalovaný v zákaznické kartě samozřejmě neuvádí a ani na ně překvapivě není výslovně tázán). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat (byť v jiných, podstatně křiklavějších a zřetězených případech, tak již sám učinil).

11. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takové zápůjčky ve smyslu § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou z úřední povinnosti. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení z této částky, běžící nejpozději od žalobkyní požadovaného data datum (které soud není oprávněn překročit), když sazba 9,75 % ročně odpovídá tehdy platnému V tomto rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl, ve zbytku ji výrokem II zamítnul jako nedůvodnou.

12. V rámci obiter dictum lze konstatovat, že i v případě platného sjednání závazku by soud plnění krátil co do poplatků částka a částka, neboť tyto zjevně nepředstavují skutečnou nadstandardní dodatkovou službu (za jakou lze považovat hotovostní inkaso), kterou by dlužník mohl při kontraktaci odmítnout a za kterou by byla žalobkyně oprávněna inkasovat více, než již činí sjednaný obchodní úrok. Tyto částky toliko navyšují celkovou splatnou částku, aniž by je věřitel započítával do ročního obchodního úroku. S ohledem na výsledek řízení se soud již z důvodu procesní ekonomie blíže nezabýval (neprokázaným) tvrzením žalovaného v tom smyslu, že ani hotovostní inkaso splátek ve skutečnosti nepředstavovalo volitelnou službu, neboť jim jiná možnost splácení nebyla nabízena.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle věta za středníkem , neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je i dle samotné původní věřitelky nemajetný, nadto čelí exekucím, podléhá exekučnímu moratoriu a jeho jediným příjmem je invalidní důchod, což jej v možnostech přivýdělku zdravotně objektivně omezuje. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízení po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně roční splátkový kalendář (s přihlédnutím k úročení úrokem z prodlení), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. S ohledem na možnost vedení exekucí i v současnosti je však zřejmé, že žalovaný by v takovém případě měl ve vlastním zájmu postupovat v součinnosti se soudními exekutory, aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Stanovený výše splátek však zřejmě takové splácení z nezabavitelné částky umožňuje bez dalšího. K ochraně zájmů žalobkyně proto samozřejmě soud současně stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a splátka je již tak značně nízká.

14. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná i neúspěšná v obdobném rozsahu, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  in fine, resp. 146 odst. 2 věta první (ohledně části smluvní pokuty) nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.