Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 29/2021-14
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní JUDr Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 1 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 13. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 020 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ode dne 13. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 28. 3. 2018 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 1 020 Kč s tím, že dne 12. 4. 2017 v 17:36 hod. při jízdě na lince č. 12 hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaná neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Při přepravní kontrole žalovaná převzala kopii hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek, jízdné 20 Kč ani přirážku k jízdnému 1 000 Kč však neuhradila. Žalobkyně dále nárokovala i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni přepravní kontroly do zaplacení.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž žalobkyně souhlasila s takovým postupem již v samotné žalobě. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník k této výzvě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. ). Výzvu si na zákonné doručovací adrese nevyzvedla, a nereagovala tak nejen na ni, ale ani k věci samé, v řízení zůstala zcela pasivní.
3. Soud z„ Hlášení o porušení tarifních a přepravních podmínek“ evid. číslo: číslo zjistil, že žalovaná se dne 12. 4. 2017 v 17:36 hod. přepravovala prostředkem veřejné dopravy na lince č. 12 a na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou. Formulář hlášení stanovící mj. též povinnost k úhradě jízdného a přirážky v nárokovaných částkách žalovaná podepsala a jeho stejnopis převzala. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, rovněž tak splatnost nároků k výzvě na místě samém.
4. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“, kdy závazku dopravce ze smlouvy o přepravě osoby přepravit cestujícího do místa určení koresponduje závazek cestujícího zaplatit jízdné, a podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb. , o silniční dopravě, kdy je povinností cestujícího, který se neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Podle § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.
5. Žalovaná nastoupením do dopravního prostředku provozovaného žalobkyní s ní tímto uzavřela smlouvu o přepravě v hromadné dopravě a akceptovala povinnost mít u sebe platnou jízdenku a na vyzvání ji předložit ke kontrole, jinak kromě jízdného zaplatit na místě i přirážku k němu. Tím, že ani při kontrole nezaplatila, dostala se dle § 1968 o. z. následujícím dnem do prodlení. Soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal i úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje jejich výše.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 400 Kč (za dva úkony právní služby po 200 Kč, konkrétně příprava a převzetí věci a sepis žalobního návrhu, podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a/ , d/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu, z tarifní hodnoty 1 020 Kč) a dále dvěma paušálními náhradami po 100 Kč jako náhradami advokátových hotových výdajů náležejících k úkonům právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Advokát jako plátce DPH má rovněž nárok na náhradu této daně, tedy 21 % z uvedených částek (s výjimkou soudního poplatku) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 1 126 Kč. Splatné jsou podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. k rukám advokáta.
7. Žalobkyně sice nárokovala tři úkony právní služby, soud však neshledal, že by zde byl další úkon právní služby, za který by náležela odměna. V případě sepsání předžalobní upomínky jde o úkon činěný ještě před zahájením řízení, jehož smyslem je právě to, aby žádné náklady řízení nevznikaly a aby účastníci sami, dříve než začnou vůbec uvažovat o soudním sporu a kontaktují advokáta, dodržovali jakousi běžnou zdvořilost a upozornili druhou stranu na to, že evidují dluh. Na upomínku nejsou kladeny žádné právní nároky, jde o odeslání zcela prosté obyčejné výzvy k zaplacení, kdy i běžné osoby, natož pak aparátem k tomu vybavená žalobkyně, disponují i softwarem pro takový postup. Žalobkyně tak navíc sama činí, jak je soudu známo z jeho úřední činnosti. Z množství jí vedených sporů si pak žalobkyně rovněž musí být vědoma, že si má uchovat i doklad o odeslání upomínky. Navyšování nákladů duplicitním vyzýváním advokátem proto soud v tomto případě považuje za neúčelný postup a za tento úkon náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř.
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat nařízení exekuce nebo výkonu rozhodnutí.