Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 51/2021-54

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 23 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 600 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 600 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se do částky 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 21. 12. 2017 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná dne 25. 11. 2016 uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen před podpisem smlouvy, přičemž žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně úroku, poplatku za vyhodnocení úvěru, poplatku za sjednání úvěru a inkasního poplatku v celkové výši 25 350 Kč ve třinácti měsíčních splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 20. 12. 2017. Žalovaná v době platnosti smlouvy uhradila na závazek celkem částku 2 400 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly právní předchůdkyní žalobkyně započteny vždy dle platného předpisu splátek. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, domáhá se žalobkyně, které byla pohledávka za žalovanou postoupena, zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, neuhrazeného úroku ve výši 3 409 Kč, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 4 991 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny za dobu od 21. 12. 2017 do zaplacení.

2. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že před podpisem smlouvy vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 25. 11. 2016 ve smyslu ust. , (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši celkových nákladů spotřebitelského úvěru v částce 10 800 Kč (ve výši 72 % poskytnutého úvěru), přičemž v čl. I. 2. byl sjednán administrativní poplatek ve výši 3 % z jistiny, tj. ve výši 450 Kč, který byl splatný dle čl. I. 3. smlouvy při výplatě úvěru, v čl. I. 2. smlouvy byl sjednán úrok ve výši 25,85 % ročně, přičemž ve zbývajícím rozsahu co do částky 6 150 Kč (po odpočtu sjednaného úroku ve výši 4 200 Kč a administrativního poplatku ve výši 450 Kč od celkových nákladů úvěru ve výši 10 800 Kč), se jednalo o blíže nespecifikovanou úplatu. Žalovaná se přitom smlouvou se splatností v trvání třinácti měsíců zavázala společně s úrokem ve výši 25,85 % ročně (RPSN 187,6 %) na poskytnutou jistinu ve výši 15 000 Kč zaplatit celkem částku 25 800 Kč, tedy jistinu navýšenou o 72 %. Mimo to byla v čl. IV. 2. smlouvy sjednána sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V čl. IV. 3. smlouvy bylo sjednáno, že dnem účinnosti zesplatnění úvěru přirůstá nesplacená část celkových nákladů spotřebitelského úvěru k jistině, čímž opětovně dochází k navýšení závazku žalované. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje úplatu za poskytnutí úvěru, administrativní poplatek a úroky za poskytnutí úvěru ve výši 72 % čerpané jistiny úvěru, pak je zřejmé, že v případě těchto„ nákladů“ nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 25,85 % ročně, společně s celkovými„ náklady“ se však reálně jednalo o úročení cca 56 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 56 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. -47.

3. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 2 400 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 12 600 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. , a to v souladu s ust. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle za dobu od 21. 12. 2017 do zaplacení, když v této době byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou.

4. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající v jistině, úroku z úvěru a poplatku za vyhodnocení úvěru, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala, nedůvodné.

5. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované byl obdobný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.