Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 393/2020-51
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
adresa žalobkyně – příjmení příjmení
zastoupeného advokátem: titul titul. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 82 292 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 37 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 44 692 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 155,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 841,35 Kč, úroku ve výši 21,72 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 30.11.2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 795,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 15 825,60 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 37 600 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 37 600 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 44 692 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 155,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 841,35 Kč, úroku ve výši 21,72 % ročně z částky 33 000 Kč za dobu od 30.11.2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 795,34 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 15 825,60 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení z částky 37 600 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit 82 292 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 841,35 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 155,86 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 51 795,34 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení, úrokem z částky 33 000 ve výši 21,27 % ročně od 30.11.2019 do zaplacení a úrokem z částky 18 795,34 Kč ve výši 23,72 % ročně od 30.11.2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru číslo ze dne datum a číslo ze dne datum. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 33 000 Kč, resp. 20 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem shora specifikovaným a dále spolu s poplatky. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 25.6.2019, resp. ke dni 8.11.2018. Žalovaná v souvislosti s danými smlouvami uhradila celkem 4 850 Kč, resp. 10 550 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Pohledávka z předmětných smluv byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětných smluv právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětné úvěry splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalované přímo při uzavírání smluv, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované a uvedeny v listině„ Dokumenty k ověření“.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smluv řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaná ve smlouvě svým podpisem stvrdila, že se jeho právní předchůdce s odbornou péčí její schopností splácet úvěr zabýval. Dále uvedl, že pokud by žalovaná konečně uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, nedisponuje. Závěrem navrhl žalobě vyhovět s tím, že žalobní nárok dostatečně prokázán, a to zejména také skutečnost, že se právní předchůdce žalobce dostatečně zabýval schopností žalované splácet úvěr. V tomto ohledu odkázal zejména na kartu zákazníka, informace o úvěru sdělené zákazníkovi, případně také na konkrétní listin y osvědčující příjmy a výdaje klienta a také příslušné ustanovení smlouvy, kde klient prohlásil, že poskytl veškeré, úplně a pravdivé informace o svých poměrech. V daném případě tak bylo vyhověno jak požadavkům zákona, tak související judikatury, v tomto ohledu dále odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020 -97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listin y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup aplikovaný v daném případě, kdy tyto listin y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne datum vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 33 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem a úrokem v 78 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne datum vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem a úrokem v 58 týdenních splátkách po 609 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 26.12.2017, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána, její příjem je mzda ve výši 23 630 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 13 210 Kč, z toho 3 420 Kč výdaje na bydlení, 4 500 Kč osobní výdaje a 2 500 Kč splátky úvěrů. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije sama ve vlastním blíže neurčeném bydlení, k čemuž byl předložen výpis z katastru nemovitostí. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly dále poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.
8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne 26.9.2017, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána, její příjem je mzda ve výši 12 900 Kč měsíčně. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 5 700 Kč, z toho 3 000 Kč výdaje na bydlení, 4 200 Kč osobní výdaje a 0 Kč splátky úvěrů. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije sama ve vlastním blíže neurčeném bydlení. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly dále poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky a pracovní smlouva.
9. Z oznámení ze dne 29.11.2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 13.12.2019.
10. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 30.4.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela celkem 53 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila 15 400 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávka z předmětných smluv byla následně postoupena žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela 53 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 15 400 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je totiž zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V tomto ohledu je nutno dále vyzdvihnout, že žalobce nijak nedoložil, že by jeho právní předchůdce listinami označenými v zákaznické kartě skutečně disponoval. Soud si je vědom toho, že obě smluvní strany svými podpisy stvrdily, že k předání listin došlo, nicméně zákaznické karty a zde uvedené údaje jsou nevěrohodné a nelze se tak bez dalšího spokojit se zde uvedenými údaji pouze s odkazem na podpisy obou stran. Údaje o výdajích žalované na bydlení nejsou doloženy nijak, další výdaje již nejsou ani blíže specifikovány. I pokud žalovaná prokázala, že bydlí ve vlastním domě či bytě, pojí se i s takovým bydlením nezanedbatelné výdaje. Jeví se jako nepravděpodobné, že by příjmy ze mzdy u státní podniku (Česká pošta), kde měla být žalovaná dle zákaznické karty zaměstnána, na ploše pouhých tří měsíců zdvojnásobily, a dále, že by došlo i ke změně výdajů žalované na bydlení a dalších. Právní předchůdce žalobce pak také zcela rezignoval na zjišťování jiných výdajů žalované než na bydlení. Žalovaná se zavázala ke splátkám zhruba 5 000 Kč měsíčně, jedná se tedy o částku, která není s ohledem na její příjmy a obvyklé výdaje osob zanedbatelná a tvoří bezmála polovinu jejích příjmů údajně doložených v chronologicky první zákaznické kartě. Za dané situace, kdy výdaje žalované nebyly objasněny vůbec, resp. předložené údaje jsou nevěrohodné, nelze bez dalšího shledat, že majetkové poměry žalované jsou ke splácení spotřebitelského úvěru dostatečné.
23. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo.
24. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
25. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele nerozporné informace či podklady a např. výpis z bankovního účtu, který může poskytnout poměrně ucelený obrázek o majetkových poměrech spotřebitele či doklady o výdajích za bydlení (SIPO apod.). Z důkazů žalobce také nijak nevyplývá, že by jeho právní předchůdce provedl šetření v insolvenčním a obdobných rejstřících, což může být dalším podstatným podkladem pro zjištění poměrů a solventnosti spotřebitele, přičemž takové nástroje jsou snadno dostupné a poskytovateli spotřebitelských úvěrů běžně využívané, což je soudu známo z jeho činnosti.
26. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nekonkrétní či nedoložená, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 53 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila celkem 15 400 Kč, zbývá tedy uhradit 37 600 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 13.12.2019. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 18.12.2019, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v tento den neplnila, je od následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
27. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.