Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 274/2020-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 4 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 8,05 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 4 400 Kč od 26. 9. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 400 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 8,05 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky 4 400 Kč od 26. 9. 2016 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 4 400 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 24. 8. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (anonymizována tři slova) a žalovanou. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka žalobkyní převedena.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.
V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně (anonymizována tři slova) zaslala dne 24. 8. 2016 na účet žalované č. bankovní účet částku 4 400 Kč. Žalobkyní bylo dále soudu předloženo jako důkaz„ prohlášení nového klienta“, v němž jsou uvedeny iniciály žalované, včetně rodného čísla a dále její kontaktní údaje a číslo účtu. Prohlášení není podepsáno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále soudu předložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvu k úhradě před podáním žaloby z téhož dne a podací lístek ze dne 22. 1. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.
Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., právě o takovém obsahu, který tvrdí žalobkyně, neboť z žádného z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru právě ohledně částky ve výši 4 400 Kč. Jediné, co žalovaná učinila je, že se na internetových stránkách provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně zaregistrovala jako potencionální zájemce o poskytnutí úvěru, avšak vůbec nebyla prokázána skutečnost, že by žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 4 400 Kč. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalované byla na její účet částka 4 400 Kč skutečně zaslána. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Soud považuje požadavek žalobkyně na vrácení částky 4 400 Kč za zcela opodstatněný. Ze strany žalované proto došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně v částce 4 400 Kč, přičemž její nárok platně přešel na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Sama žalobkyně přitom již v žalobě navrhla alternativně posoudit svůj nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kterým je v tomto případě plnění právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuté z neplatné smlouvy o úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10%, a to v návaznosti na doručení předžalobní upomínky žalované ode dne 28. 1. 2020 až do zaplacení. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 22. 1. 2020, do její dispozice se proto mohla dostat nejdříve dne 24. 1. 2020, přičemž lhůta k plnění byla žalobkyní stanovena na 3 dny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za jiné období, je přiznaný úrok z prodlení vyšší než žalobkyně požadovala, nicméně stále se jedná o zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 82%: 18% (celkově byla žalována částka 5 996 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 4 913,62 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku).
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátky spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy částka Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšný účastník povinna, částku ve výši 953 Kč.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.