Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 335/2020-41

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 8 550 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 700 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 664,79 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 700 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 850 Kč, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 651,34 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 700 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 664,79 Kč, a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 700 Kč od 11. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 2 850 Kč, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 651,34 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši 5 700 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 2 850 Kč a se zákonným i smluvním úrokem z prodlení. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce, společnost právnická osoba, IČO uzavřel dne 8.6.2018 s žalovaným smlouvu o úvěru č. číslo, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 5700 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou půjčku vrátí spolu s poplatkem ve výši 5 395,05 Kč a to data splatnosti, tedy do 4.7.2018. Právní předchůdce žalobce na svých webových stránkách webová adresa poskytuje úvěry, kdy se žadatelé nejdříve zaregistrují, následně je jim zřízen uživatelský účet, odsouhlasí znění rámcové smlouvy a po té je jim na číslo jejich telefonu odeslán bezpečnostní kód. Totožnost klientů je ověřována tím, že zašlou své osobní údaje i číslo svého bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho nezaplatil, domáhá se žalobce úhrady jistiny ve výši 5 700 Kč. Vyjma uvedené jistiny žalobce dále požaduje uhradit nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 395,05 Kč, smluvní úroky za poskytnutí úvěru ve výši 3 123, 029 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 850,71 Kč. Dále žalobce požaduje uhradit náklady na vymožení pohledávky ve výši 133 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 850 Kč Smluvní pokuta je vypočtena dle čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Aktivní legitimaci ve sporu žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 mezi spol. právnická osoba a žalobcem, na základě které byly pohledávky vůči žalovanému postoupeny na žalobce.

2. Soud ve věci nařídil jednání, kterého se žalobce omluvil. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud tohoto obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel- obec a číslo, kde si žalovaný soudní zásilky nepřevzal, dne 22.1.2021 mu byly uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.

3. Soud provedl důkazy, které na podporu svého nároku předložil žalobce. ze smlouvy o úvěru č. číslo má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba poskytl dne 8.6.2018 žalovanému úvěr ve výši 5 700 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 4.7.2018 spolu s poplatkem ve výši 5 395,05 Kč. V čl. VIII odst. 1 Smlouvy je uvedeno, že pokud žalovaný úvěr řádně a včas nesplatí zavazuje se zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se ocitl v prodlení. Žalovaný je ve smlouvě identifikována svým jménem, příjmením, rodném číslem, číslem OP i číslem mobilního telefonu a číslem bankovního účtu. Zaslání částky ve výši 5 700 Kč na účet žalovaného má soud za prokázáno z Potvrzení o provedení transakce, kdy na účet žalovaného (č.ú.: bankovní účet) byla dne 8.6.2018 zaslána uvedená částka

4. Aktivní legitimace k podání žaloby je prokazována Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, kde spol. právnická osoba žalovaného informuje, že jeho pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10 12 2019 postoupena na žalobce. S uvedením Oznámení koresponduje i smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh.

5. Na základě shora uvedených důkazů a zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce svá žalobní tvrzení po faktické stránce prokázal.

6. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S ohledem na o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem ( směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, však vyplývá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.

14. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

15. Ustanovení výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“. Rovněž z aktuálního nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.: vyplývá, že soudy by měly vést poskytovatele úvěrů k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

18. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. a násl. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalovaného prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k  C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“

21. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem např. rozhodnutí pod č.j.: ze dne 15.7.2020, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě nepatné smlouvy o úvěru. Pokud jde o samotnou jistinu, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši 5 700 Kč, dospěl soud po právním posouzení k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, neboť žalobce (resp. jeho právní předchůdce) jistinu žalovanému poskytl bez právního důvodu. Protože žalovaný žalobci ničeho nesplatil (jak je tvrzeno v žalobě), soud uložil žalovanému, aby žalobci uhradil částku ve výši 5 700 Kč a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení vyplývá z ust. § 1970 o.z. Konkrétní výše úroku z prodlení je stanovena ve vládním nařízení č. 351/5013 Sb. (výrok I. rozsudku).

23. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně nepatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy poplatky i smluvní pokutu zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn když žalovaný byl ve sporu úspěšnější než žalobce a náležela by mu tak poměrná náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému zjevně žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

25. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s 

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekucí či soudním výkonem rozhodnutí.