Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 353/2020-53
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr Dagmar Brachovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 62 629 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 552 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1.11.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 60 028,00 Kč s příslušenstvím a částky 2 601,72 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 13.6.2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,41 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 4 431,00 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2019, to vše dle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena na základě dokladů žalovaným předložených, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, uhradil toliko částku 35 448 Kč a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a v důsledku toho došlo k zesplatnění celého úvěru dne 24.5.2020. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 499,00 Kč, dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvisle s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400,00 Kč. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 59.129,47 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.5. smlouvy vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. částku 2 601, 74,00 Kč. Žalovaný žalobkyni po zesplatnění ani přes předžalobní upomínku na výše uvedený dluh neuhradil ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 10.3.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř. , řádně neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z listin y označené karta klienta vyplývá, že při poskytnutí úvěru ve výši 50.000,00 Kč činí nominální výše úvěru 159 516,00 Kč při délce splácení 36 měsíců. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 13.6.2019 vyplývá, že tohoto dne žalobkyně žalovanému poskytla částku 50.000,00 Kč. Z listin y označené prohlášení klientů informace pro klienty vyplývá, že žalobkyně žalovaného seznámila s podmínkami poskytnutí úvěru a právy a povinnostmi věřitele a dlužníka. V listin ě označené hodnocení klienta je uvedeno, že měsíční příjem žalovaného činní 15 500,00 Kč, jeho životní minimum představuje částka 3.410,00 Kč, na bydlení částka 1 000,00 Kč, ostatní výdaje 200 Kč s tím, rezervě 1000,00 Kč má žalovaný volné zdroje ve výši 9 890,00 Kč. Výzvou k plnění ze dne 20.4.2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných a plateb a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Z výpisu záznamů z registru SOLUS vyplývá, že ke dni 13.6.2019 není žalovaný v této evidenci. Z předsmluvního formuláře vyplývají podrobnosti k poskytnutí úvěru žalobkyní a podmínky splácení. Oznámením o schválení úvěru ze dne 14.6.2019 včetně splátkového kalendáře vyplývá, že žalobkyně sdělila žalovanému dne 14.6.2019, že byla uzavřena smlouva o úvěru s žalovaným o poskytnutí věru ve výši 50.000,00 Kč, s tím, že úvěr bude uhrazen ve 36ti měsíčních splátkách po 4 431,00 Kč, RPSN je ve výši 162,41 % p.a. a byl mu sdělen splátkový kalendář. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 13.6.2019 vyplývá, že žalovaný podepsal uvedený formulář, předmětem byla smlouva o úvěru ve výši 50.000,00 Kč, s tím, že úvěr bude uhrazen ve 36ti měsíčních splátkách po 4 431,00 Kč, RPSN je ve výši 162,41 % p.a. Z dodejky ze dne 17.6.2019 soud ověřil, že žalovanému byla žalobkyní zaslána tohoto dne zásilka. Oznámením ze dne 24.5.2020 sdělila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění úvěru a vyzvala jej úhradě celé dlužné částky ve výši 60.028 Kč. Z listin y vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek vyplývá názor titul. jméno příjmení, titul, titul na problematiku úrokových sazeb a jejich hodnocení. Z předžalobní výzvy ze dne 25.11.2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby. Z podacího archu ze dne 26.11.2020 soud ověřil, že žalovanému byla žalobkyní zaslána tohoto dne zásilka.
4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr v dohodnuté výši (50.000,00 Kč), který se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku 159 516,00 Kč žalobkyni zaplatit v 36ti měsíčních splátkách po 4 431,00 Kč, RPSN je ve výši 162,41 % p.a. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas, uhradil částku toliko 35 448 Kč a dostal se tak do prodlení s placením splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
13. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
14. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 50.000,00 Kč včetně celkového navýšení na částku 159 516,00 Kč v 36ti měsíčních splátkách po 4 431,00 Kč (RPSN je ve výši 162,41 % p.a.), za situace, že žalovaný pobíral dle tvrzení žalobkyně měsíčně 15 500 Kč, když výše příjmu žalovaného nebyla nijak ověřena obdobně jako výdaj na bydlení ve výši 1000 Kč a 200 Kč na ostatní výdaje, když částka, která měla pokrýt životní náklady žalovaného byla určena výší 3 410 Kč, tedy celkem měl žalovaný své životní náklady včetně bydlení pokrýt částkou 4.610,00 Kč). Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, závazky, počet členů domácnosti, apod.
15. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb. ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
18. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalovaného, že by prověřovala údaje sdělené žalovaným a ani že nebyl spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 36ti měsíčních splátkách po 4 431 Kč (při RPSN ve výši 162,41 % ročně), když celková výše dlužné částky činila 159 516 Kč, jež měl žalovaný při řádném splácení žalobkyni uhradit, nebyla sjednána v rozporu s dobrými mravy založeným objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění.
19. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
20. Nad výše uvedené soud uvádí, že v projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v celkem 36ti měsíčních splátkách po 4 431 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,41 % ročně a ve stejné výši je uvedena i sazba RPSN. Jak vyplývá z karty klienta celková výše dlužné částky činila 159 516 Kč, tedy splácel-li by žalovaný řádně a včas, musel by věřiteli vrátit za 36 měsíců 159 516 Kč, jinými slovy by přeplatil částku o 109 516 Kč, což považuje soud za nepřiměřené. Za nepřiměřená ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky rovněž systém smluvních pokut v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru, který vede k dalšímu řetězení nároků žalobce za ní. Jedná se o smluvní pokuty v čl. 6, 6.2, 6.5. Podepsaný soud je přesvědčen, že rozpor s dobrými mravy založený objektivně existujícím hrubým nepoměrem vzájemných plnění, je natolik intenzivní, že žalobci nelze spravedlivě poskytnout ochranu ze strany soudu.
21. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 13.6.2019 mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
22. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50.000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši 50.000,00 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu. Jak vyplynulo tvrzení žalobkyně, uhradil žalovaný žalobkyni částku 35 448,00 Kč, soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 14 552 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 13.6.2019 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151od st. 1 o.s.ř. ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99 , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10 , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
25. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
26. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.