Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 210/2020-91

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 64 789 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud neschvaluje smír tohoto znění:

„ 1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:

a. částku ve výši 49 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 012 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 9. 2019 do 29. 10. 2019, z částky 63 320 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 do 22. 11. 2019, z částky 58 628 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do 3. 2. 2020, z částky 53 936 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020, a z částky 49 244 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení,

b. částku ve výši 15 545,74 Kč,

c. smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 9. 2019 do zaplacení, tj.:

-) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 53 178,69 Kč od 25. 9. 2019 do 3. 2. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 52 138,86 Kč od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020,

-) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 47 446,86 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení,

d. náhradu nákladů řízení ve výši 15 520 Kč,

to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020 až do úplného zaplacení celého dluhu. V případě prodlení žalovaného s úhradou byť jediné splátky o délce 45 dnů nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalovaného vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovaného k jejich úhradě vyzývat.

2. Zaplacením celého dluhu uvedeného ve výroku 1. budou veškeré závazky ze smlouvy o úvěru číslo mezi účastníky vyrovnány“.

II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni:

a) částku ve výši 49 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 012 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 9. 2019 do 29. 10. 2019 ve výši 642,34 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 320 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 do 22. 11. 2019 ve výši 422,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 628 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 188,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 936 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 794,06 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 244 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení,

b) částku ve výši 15 545,74 Kč,

c) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 9. 2019 do zaplacení, tj.:

d) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 53 178,69 Kč od 25. 9. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 18 250,32 Kč,

e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 52 138,86 Kč od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 7 184,68 Kč,

f) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 47 446,86 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 9. 2019 dosáhne částky 236 476 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud neschvaluje smír tohoto znění: „ 1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni: a. částku ve výši 49 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 012 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 9. 2019 do 29. 10. 2019, z částky 63 320 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 do 22. 11. 2019, z částky 58 628 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do 3. 2. 2020, z částky 53 936 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020, a z částky 49 244 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení, b. částku ve výši 15 545,74 Kč, c. smluvní úrok v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 9. 2019 do zaplacení, tj.: -) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 53 178,69 Kč od 25. 9. 2019 do 3. 2. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 52 138,86 Kč od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020, -) úrok za poskytnutí úvěru v nominální úrokové sazbě ve výši 98,66 % ročně z částky 47 446,86 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, d. náhradu nákladů řízení ve výši 15 520 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2020 až do úplného zaplacení celého dluhu. V případě prodlení žalovaného s úhradou byť jediné splátky o délce 45 dnů nastává okamžitě bez dalšího v plném rozsahu splatnost všech dluhů žalovaného vůči žalobkyni, aniž by musela žalobkyně žalovaného k jejich úhradě vyzývat. 2. Zaplacením celého dluhu uvedeného ve výroku 1. budou veškeré závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi účastníky vyrovnány“. II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni: a) částku ve výši 49 244 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 012 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 9. 2019 do 29. 10. 2019 ve výši 642,34 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 320 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 do 22. 11. 2019 ve výši 422,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 628 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 188,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 53 936 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 794,06 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 49 244 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení, b) částku ve výši 15 545,74 Kč, c) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 25. 9. 2019 do zaplacení, tj.: d) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 53 178,69 Kč od 25. 9. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 18 250,32 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 52 138,86 Kč od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 7 184,68 Kč, f) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 98,66 % ročně z částky 47 446,86 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 25. 9. 2019 dosáhne částky 236 476 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 49 244 Kč s příslušenstvím spočívající v zákonném úroku z prodlení z částky 68 012 Kč ve výši 10 % ročně od 25. 9. 2019 do 29. 10. 2019 ve výši 642,34 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 63 320 Kč ve výši 10 % ročně od 30. 10. 2019 do 22. 11. 2019 ve výši 422,13 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 58 628 Kč ve výši 10 % ročně od 23. 11. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 1 188,85 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 53 936 Kč ve výši 10 % ročně od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 794,06 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 49 244 Kč ve výši 10 % ročně od 28. 3. 2020 do zaplacení, ve smluvním úroku ve výši 98,66 % ročně z částky 53 178,69 Kč od 25. 9. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 18 250,32 Kč, ve smluvním úroku výši 98,66 % ročně z částky 52 138,86 Kč od 4. 2. 2020 do 27. 3. 2020 ve výši 7 184,68 Kč, ve smluvním úroku ve výši 98,66 % ročně z částky 47 446,86 Kč od 28. 3. 2020 do zaplacení (max. však do doby, kdy celkový smluvní úrok za dobu od 25. 9. 2019 dosáhne částky 236 476 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 15 545,74 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 8. 10. 2018 smlouvu o úvěru číslo (dále jen smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč, tedy s úrokem ve výši 158,1 % ročně. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil celkem 8 splátek (37 536 Kč) do data zesplatnění. Následně se ocitl u splátky č. 9 v prodlení o délce 65 dnů, a proto byl úvěr ke dni 23. 9. 2019 zesplatněn. Ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka celkem 66 214,86 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil další 4 splátky (18 768 Kč). V souladu s čl. 6 smlouvy požaduje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 998 Kč za opoždění s platbou splátek úvěru a dle čl. 6 smlouvy smluvní pokutu 800 Kč coby náklady vzniklé v souvislosti s prodlením. Žalobkyně dále požaduje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 25. 9. 2019, kterou v žalobě rozepisuje. Smluvní úrok ve výši 158,1 % ročně byl sjednán přímo ve smlouvě, avšak žalobkyně v žalobě požaduje pouze úrok ve výši 98,66 % ročně, a to z částky odpovídající původní dlužné jistině úvěru. Žalobkyně uvedla, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.

2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle , neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil.

3. Ze (návrhu) smlouvy o úvěru číslo ze dne 8. 10. 2018, splátkového kalendáře a oznámení o schválení úvěru ze dne 9. 10. 2018, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 10. 2018 smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 158,1 % ročně dle podmínek ve smlouvě v sjednaných 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč. Z dodejky soud ověřil, že žalovanému byla dne 10. 10. 2018 zaslána zásilka. Z hodnocení klienta ze dne 8. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj příjem 13 748 Kč, výdaje na bydlení 2 500 Kč; byly uvedeny nulové náklady na dopravu, celkem za výdaje s připočtením částky životního minima 5 910 Kč; jako vzdělání uvedl výuční list, bydlení u rodičů, rodinný stav svobodný, nežije s partnerem ve společné domácnosti, zaměstnán u právnická osoba anonymizováno právnická osoba, ulice a číslo, obec. Byl předložen dodatek k pracovní smlouvě ze dne 25. 5. 2018, výplatní pásky za 7/2018 (na 15 201 Kč), 8/2018 (na 12 296 Kč), výpis z účtu žalovaného s výplatou mzdy 15 201 Kč a 12 296 Kč bez uvedeného zůstatku nebo pohybu na účtu. Nebylo doloženo inkaso, výpis účtu se zůstatkem, vlastnictví nemovitostí rodičů. Z y označené prohlášení klientů informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru vyplývá, že žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytnutého úvěru a právy a povinnostmi věřitele a dlužníka. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěr, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (197 064 Kč) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný má skóre 371, tedy spadá do kategorie II. Z y vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek vyplývá názor titul. jméno příjmení, titul, titul na problematiku úrokových sazeb a jejich hodnocení. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru byla vyplacena částka ve výši 55 000 Kč. Ze záznamu SOLUS byl generován negativní výsledek k žalovanému. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného, výpočet aktuálního dluhu po splatnosti. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celého dluhu. Z podacího archu ze dne 19. 6. 2020 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne 20. 8. 2019 a 20. 9. 2019 byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení o zesplatnění ze dne 23. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění dluhu a vyzvala jej k zaplacení.

4. Soud má tedy za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 8. 10. 2018 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 55 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 42 měsíčních splátkách po 4 692 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 158,1 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila po žalovaném smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje téměř netvrdil, ani nedoložil a žalobkyně si je neověřila.

5. K výzvě soudu podle , (dále jen „ “), žalobkyně soudu nedoložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tím, že si ověřila tvrzené nízké výdaje žalovaného, ničeho nedoložila.

6. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

10. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení , stanovuje výši úroku z prodlení.

13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).

14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalovaného splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla k závěru, že mu zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného spotřebitelského úvěru. K tomuto závěru však nemohla dospět, pokud by uvažovala v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sama zjistila. Výdaje na osobu žalovaného představující částku 3 410 Kč měsíčně (životní minimum) nemají žádný vypovídací charakter. Stejně by mohl žalovaný uvést jinou částku výdajů, avšak není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného. Rovněž nad nulovými náklady na dopravu je nutné se pozastavit, když z dodatku k pracovní smlouvě vyplývá, že žalovaný nebydlí v místě výkonu práce a musí dojíždět. Co konkrétně představuje částka 2 500 Kč uvedená u nákladů na bydlení (nájemné, inkaso) není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaný neměl žádné ostatní výdaje a že by jeho výdaje odpovídaly životnímu minimu. Žalobkyně si měla vyžádat prokázání tvrzeného nízkého nájmu předložením nájemní smlouvy a inkasa (případně prohlášením rodičů žalovaného o tom, že žalovaný přispívá na bydlení pouze částkou 2 500 Kč měsíčně), tak jak to udělala u pracovní smlouvy a výplatnic, a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Výpis se zůstatkem nebo pohybem plateb z účtu od žalovaného si žalobkyně nevyžádala. Výsledek, k němuž žalobkyně došla prostým odečtením tvrzených příjmů (13 748 Kč) a neověřených výdajů (5 910 Kč) k volným finančním prostředkům (6 838 Kč), nekoresponduje s tím, jak žalovaný ve skutečnosti s těmito prostředky nakládal. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalovaného. Vycházela pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovaným (resp. samotnou žalobkyní, jak je zřejmé u tzv. uvádění stejné částky životního minima ve všech úvěrech, jak je z úřední činnosti soudu známo), aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní částky, jakými se žalovaný podílí na placení nájemného, obvyklé spotřeby plynu, elektřiny a vytápění tohoto bytu (lze předpokládat, že s ohledem na věk žalovaného a skutečnost, že je zaměstnán, se na těchto nákladech podílí) a konkrétní náklady na léky, ošacení, telefon, dopravu apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle , o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo pouze formální a žalobkyně nedostála zákonné povinnosti.

15. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v  odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), z jehož dikce odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

16. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech ostatních smluvních nároků žalobkyně včetně poplatků i úroků zamítl.

17. Dle , 2 plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Žalovaný uhradil na splátkách víc (56 304 Kč) než mu žalobkyně poskytla (55 000 Kč), proto není povinen ničeho platit a soud žalobu zamítl. Je na účastnících, aby si případné nároky z přeplatku vyrovnali.

18. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky. V dané věci žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru se žalovaným, na jejímž základě bylo poskytnuto žalovanému 55 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 158,1 %, úroková sazba 158,1 % ročně, na 42 měsíců, celkem měl žalovaný zaplatit 197 064 Kč. Ve smlouvě je zároveň sjednaná smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, která je v prodlení delší než 30 dnů, v maximální roční výši 2 999 Kč, dále náhradu na účelně vynaložené náklady po 200 Kč u splátek po 15 dnů od splatnosti, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění až do úplného zaplacení, přičemž úroky přirůstají k původní nesplacené jistině až do jejího zaplacení (nikoli k původnímu poskytnutému úvěru). Z uvedeného je zřejmé, že případnou rizikovost poskytnutí úvěru žalobkyně nezohledňuje pouze ve vysokém procentu úročení, ale i kumulací dalších smluvních pokut a přirůstání úroků k nesplacené jistině, nikoliv k poskytnutému úvěru. Přiznání úroků z prodlení v tak nepřiměřené výši spolu s další kumulací smluvních pokut není dle soudu v souladu s dobrými mravy ani ústavním pořádkem (např. usnesení NS ČR č. j. -162 ze dne 8. 4. 2020 včetně judikatury tam jmenované).

19. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené úrokové míře od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatnou je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném úroku, ale i celou úvěrovou smlouvu. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše úrokové sazby byla v úvěrové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Viz judikát Krajského soudu v Ústí and Labem pod sp. zn.: .

20. Podle , věta první , připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle odst. 2, věta první citovaného ustanovení soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

21. Účastníci uzavřeli písemně smír uvedený ve výroku I., kterým vypořádali veškeré žalované nároky včetně náhrady nákladů řízení. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. sp. zn. a sp. zn. , však soud pro rozpor uzavřeného smíru účastníků s kogentním ustanovením zákona, a to konkrétně s  o spotřebitelském úvěru (s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), s přihlédnutím k  a o.z., předložený smír s ohledem na provedené dokazování (viz bod 14 rozsudku) neschválil (výrok I.), neboť jeho schválením by soud zcela rezignoval na svou základní povinnost poskytovat ochranu právům a právem chráněným zájmům.

22. V dané věci byla žalobkyně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.