Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 109/2020-22
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené titul titul. jméno příjmení, titul, IČO
advokátem sídlem tamtéž
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 22 406 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 709,22 Kč, částku 4 390,78 Kč, částku 2 507,09 Kč, částku 748,27 Kč, částku 50,64 Kč, částku 2 759,59 Kč a částku 527,54 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 17 216,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 8 199,21 Kč a částky 1 566 Kč s ročním úrokem ve výši 23,72 % z částky 17 216,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 522 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 709,22 Kč, částku 4 390,78 Kč, částku 2 507,09 Kč, částku 748,27 Kč, částku 50,64 Kč, částku 2 759,59 Kč a částku 527,54 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 17 216,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 8 199,21 Kč a částky 1 566 Kč s ročním úrokem ve výši 23,72 % z částky 17 216,31 Kč za období od 30. listopadu 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 522 Kč.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 22. července 2020, na zaplacení částky 22 406 Kč jakožto nedoplatku složené pohledávky. Ta podle žalobkyně představovala jednak nevrácené půjčky (žalobkyní označováno také jako jistina) v částkách 2 507,09 Kč a 14 709,22 Kč a nezaplacené úhrady v částkách 798,91 Kč a 4 390,78 Kč. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném dále zaplacení úroku z nevrácených půjček, a to v poměru 23,72 % ročně z částky 2 507,09 Kč za období od 26. dubna 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 1 566 Kč a z částky 14 709,22 Kč za období od 6. srpna 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 29. listopadu 2019 v částce 8 199,21 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nevrácených půjček, a to z částky 2 507,09 Kč za období od 3. května 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala do 29. listopadu 2019 v částce 527,54 Kč a z částky 2 759,59 Kč za období od 13. srpna 2017 do zaplacení, který žalobkyně kapitalizovala také do 29. listopadu 2019 v částce 2 759,59 Kč. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 2 507,09 Kč a úhrad 798,91 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 15. března 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, číslo obec, (dále jen„ úvěrující“) a žalovaným. Platební povinnosti žalovaného ve vztahu k žalovanému nedoplatku půjčky 14 709,22 Kč a úhrad 4 390,78 Kč dovozovala žalobkyně ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 25. června 2016 mezi úvěrující a žalovaným. Na základě každé této smlouvy poskytla podle tvrzení žalobkyně úvěrující žalovanému 15 tis. Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatil úvěrující vždy dále úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 tis. Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 tis. Kč. Ve smlouvě ze dne 15. března 2016 se žalovaný dále zavázal zaplatit úvěrující poplatek za doplňkovou službu životního pojištění 406 Kč. To všem měl žalovaný splácet v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách, u smlouvy ze dne 15. března 2016 po 457 Kč do 25. dubna 2017 a u smlouvy ze dne 25. června 2016 po 450 Kč do 5. srpna 2017. Žalovaný však úvěrující dosud nezaplatil žalované částky jistiny a úhrad, když ty byly u smlouvy ze dne 15. března 2016 žalobkyní specifikovány jako nedoplatek poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 748,27 Kč a nedoplatek poplatku za životní pojištění v částce 50,64 Kč. S ohledem na nesplnění peněžité povinnosti žalovaného se žalobkyně dále domáhala zaplacení uvedeného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci pak žalobkyně zdůvodnila smlouvou o postoupení pohledávek, kterou uzavřela dne 29. listopadu 2019 s úvěrující, na jejímž základě jí byly žalované pohledávky postoupeny.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 14. dubna tr. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.
3. Dokazováním soud zjistil, že došlo k uzavření smluv, uváděných žalobkyní. Podpisem všech uvedených smluv žalovaný stvrdil převzetí peněz po 15 tis. Kč a zavázal se je vrátit úvěrující a zaplatit jí uváděné poplatky v uvedených splátkách. V písemných smlouvách ovšem soud nezjistil ujednání o dalším úroku v poměrné výši, jak tvrdila žalobkyně. Poměrný úrok byl zjevně jen vyjádřením částky, která představovala úrok v pevné výši podle části 2. smlouvy.
4. Dokazováním soud dále zjistil sjednání žalobkyní uváděné smlouvy o postoupení pohledávek, jíž došlo k postoupení žalovaných pohledávek žalobkyni.
5. Shora uvedené smlouvy hodnotí soud jako smlouvy o úvěru, jejichž režim podléhá § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“). Na základě těchto smluv vznikla úvěrující povinnost přenechat žalovanému peníze v hodnotě 15 tis. Kč a 15 tis. Kč (z každé smlouvy) a žalovanému povinnost řádně a včas peníze ve stejné hodnotě úvěrující vrátit a zaplatit za to úroky po 2 100 Kč Smlouvy ovšem zavazovaly žalovaného také k placení poplatků (odměn) po 3 tis. Kč a po 6 tis. Kč ve smyslu § 1721 a 1723 odst. 1 OZ .
6. Jestliže tedy úvěrující své povinnosti ze smluv splnila a žalovanému úvěr vždy předala, zatímco žalovaný své platební povinnosti splnil jen z části, je žaloba ohledně nedoplatku z nevrácených úvěrů a poplatků, resp. nedoplatku na poplatcích a úrocích, důvodná. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním těchto peněžitých povinností po lhůtě jejich splatnosti podle ujednání smluvních stran, učiněného v souladu s § 1958 odst. 1 OZ , má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 OZ , jehož žalovaná výše nepřevyšuje zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z § 1879 a násl. OZ s ohledem na postoupení žalovaných pohledávek smlouvou žalobkyni. Soud proto žalobě v tomto rozsahu výrokem I. vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
7. Jako důvodný však soud nehodnotil žalovaný nárok na zaplacení běžícího smluvního úroku, který byl podle žalobkyně sjednán v poměrné výši 23,72 % Smlouvy samotné totiž obsahují pouze ujednání o povinnosti žalovaného platit úrok v pevně určené částce. Ten nebyl výslovně vázán na žádné období a nebyl ani vyjadřován poměrně, byť žalobkyně poměry 23,72 % uváděla také ve vztahu k němu. Soud proto žalobu na zaplacení těchto dalších tvrzených pohledávek výrokem II. zamítl.
8. Jen s ohledem na závěry, vyjádřené v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. září 2018, čj. 11 Co 137/2018 – 152, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 254/2015 , podle nichž by se měl nalézací soud vypořádat s žádostmi žalobce o odročení jednání pro případ jakékoli možnosti jeho procesního neúspěchu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na § 41a odst. 2 OSŘ , nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o odročení jednání v případě, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno, či v případě že se v řízení objeví nové skutečnosti, k jejichž ozřejmění bude zapotřebí vyjádření či jiný úkon žalobce. Vzhledem k zákonné koncentraci pro navrhování důkazů stanovené § 118b odst. 1 OSŘ navíc nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Sankci neúčasti žalobce na jednání také výstižně charakterizoval Ústavní soud České republiky například v usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 -37 (nález byl zveřejněn na webových stránkách http://nalus.usoud.cz Search/Search).
9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částkám v součtu 25 693,13 Kč s dalším příslušenstvím, kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku v částce 1 906,10 Kč, celkem tedy v částce 27 599,23 Kč. Žalovaný byl procesně úspěšný ohledně úroku, kapitalizovaného žalobkyní v částce 9 765,21 Kč a dále ke dni vyhlášení rozsudku v částce 5 616,50 Kč, celkem tedy v částce 15 381,71 Kč. Poměr procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěné celkové částky předmětu řízení 42 980,94 Kč činí ~ 64 % a poměr procesního úspěchu žalovaného ~ 36 %. Žalobkyni tedy přísluší právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 28 %.
10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 897 Kč, odměnu svého zástupce v částkách po 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby spočívajících ve výzvě k plnění, převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání ve věci. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z nahrazovaných výdajů svého zástupce.
11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 897 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 , zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz) podle advokátního tarifu za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 a 3 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za první dva zohledněné úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a to opět v souladu se závěry, vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 . Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
12. Celkem se jedná o částku 1 865 Kč. Žalovaný je tak povinen nahradit žalobkyni z těchto nákladů částku 522 Kč (poměr ~ 28 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ , které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 , podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ .
14. Takto případně vynaložené (neboť nebylo doloženo jejich zaplacení) náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by bylo nutné hodnotit také jako neúčelné s ohledem na předmět podnikatelské činnosti žalobkyně, která se zabývá obchodováním s peněžitými pohledávkami. V možnostech žalobkyně jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni, a to prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 OSŘ ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.