Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 90/2020-62

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Johnovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 36 672,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 267,71 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 4. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 404,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 680,90 Kč, úrokem 26,28 % ročně z částky 35 883,40 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z částky 36 672,40 Kč od 30. 5. 2019 do 3. 6. 2019, se zákonným úrokem z částky 12 404,69 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 267,71 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 4. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s tím, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 404,69 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 680,90 Kč, úrokem 26,28 % ročně z částky 35 883,40 Kč od 22. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z částky 36 672,40 Kč od 30. 5. 2019 do 3. 6. 2019, se zákonným úrokem z částky 12 404,69 Kč od 4. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 36 672,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 14. 8. 2017 úvěrovou smlouvu číslo (dále jen„ Smlouva“), v rámci které jí byl poskytnut revolvingový úvěr číslo s limitem 40 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku ve výši 40 098,04 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené Smlouvou. Na poskytnutý úvěr uhradila 10 730,99 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k 15. 5. 2019. Po zesplatnění úvěru uhradila žalovaná částku 5 100 Kč, celkem tedy na Smlouvu zaplatila 15 830,99 Kč. Částka 36 672,40 Kč se skládá z jistiny 35 883,40 Kč, poplatků 59 Kč, nákladů na vymáhání 230 Kč, smluvních pokut 500 Kč. Kapitalizovaný úrok 6 680,90 Kč odpovídá úroku 26,28 % ročně z částky 35 883,40 Kč od 16. 5. 2019 do 21. 11. 2019.

K nařízenému jednání se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně, ač řádně předvoláni, nedostavili, svou neúčast na jednání omluvili. Žalovaná, ač řádně předvolána, se nedostavila, svou neúčast na jednání neomluvila (byť předchozí jednání požádala o odročení). Soud tak ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalované dle ust. , vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 14. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaná podala žádost o bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč, s úrokovou sazbou 31,94 % ročně, RPSN 39,8 %, vrátit měla 41 184 Kč v 24 měsíčních splátkách po 1 794 Kč. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná od 1. 4. 2014 u právnická osoba s měsíčním příjmem 14 000 Kč čistého. Žalovaná byla informována o důsledcích nesplácení úvěru, tedy placení účelně vynaložených nákladů za upomínání a smluvní pokutou 500 Kč, po zesplatnění 10 % ze splatné částky. Součástí byl i návrh na uzavření revolvingového úvěru, s tím, že klient poskytovatele úvěru žádá, aby mu zaslal v případě zaslání karty návrh smlouvy o platebních službách, a souhlasí s tím, že tento návrh může být akceptován aktivací karty, smlouva o úvěru z karty se stává platnou podpisem smlouvy a účinnou okamžikem aktivace karty. Takto byl nabídnut bezúčelový revolvingový úvěr ve výši kreditního limitu 15 000 Kč, s výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky minimálně 400 Kč, vždy do 20. dne v měsíci, s celkovou částkou splatnou spotřebitelem 17 843 Kč a úrokovou sazbou 26,28 % ročně, RPSN 40,60 %. Dále jsou uvedené poplatky za vedení účtu, za výběry z bankomatu, atd. (poplatky nebyly v políčkách zaškrtnuty, není tedy zřejmé, jaké byly nakonec sjednány) a platby za pojištění. Smlouvu podepsala žalovaná a za žalobkyni titul příjmení příjmení.

Z Úvěrových podmínek společnosti právnická osoba, kód číslo, platných od 1. 11. 2016, včetně informací o úvěru, se podává, že v případě, že se klient opozdí s úhradami dle smlouvy nebo smlouvy o úvěru z karty, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání (např. na upomínku nebo inkasní agenturu), jejichž výši klientovi písemně oznámí. V případě úplně první upomínky za trvání smlouvy účelně vynaložené náklady účtovat nebude. V případě, že se klient opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat také tyto sankce: Smluvní pokutu 500 Kč, pokud se zpozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby. V případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, bude účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné částky. Dále jednorázovou smluvní pokutu po zesplatnění 10 % z nezaplacené jistiny, úroku a úhrady za pojištění v případě prodlení po zesplatnění kromě nezaplacené jistiny, úroku a úhrad za pojištění a doplňkových služeb. A úrok z prodlení v zákonné výši, výše úroku z prodlení je v souladu s aktuálně platným nařízením vlády. Dále je uvedena rámcová smlouva o pojištění revolvingových úvěrů, osobních věcí a zneužití karty mezi žalobkyní a pojišťovnou právnická osoba

Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 5. 2019 se podává, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky 43 395,25 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované dne 16. 5. 2019 zásilku.

Z předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 10. 2019 se podává, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky 43 354,86 Kč ve lhůtě do 7 dnů od odeslání této výzvy. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované dne 4. 10. 2019 zásilku.

Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně.

Z přehledu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil předpis splátek, provedené úhrady a na co žalobkyně provedené úhrady započetla. Z tohoto přehledu se podává, že žalovaná čerpala celkem 40 098,04 Kč, uhradila 10 730,99 Kč (do splatnosti). (Z tohoto přehledu se též podává žalobkyní vypočtená výše dluhu jistiny, úroku za hotovostní transakce, poplatku za vedení účtu, nákladů na vymáhání, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání – late collection, úrok, obchodní úrok, úrok z prodlení).

Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně s žalovanou uzavřeli smlouvu o hotovostním úvěru a revolvingovým úvěru, žalovaná čerpala částku 40 098,04 Kč, na což uhradila celkem (i po splatnosti) částku 15 830,99 Kč. Rozdíl mezi čerpanou a uhrazenou částkou je 24 267,71 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 15. 5. 2019 zesplatnila dluh a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 43 354,86 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Žalobkyně dopisem svého právního zástupce ze dne 3. 10. 2019 vyzývala žalovanou k úhradě částky 29 446,93 Kč ve lhůtě do 7 dnů od odeslání této výzvy. Žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, když ze Smlouvy je patrný pouze údaj o měsíčním čistém příjmu žalované ve výši 14 000 Kč a počátek zaměstnání od 1. 4. 2014 u právnická osoba, aniž by byla výplata doložena.

Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s  poučena o doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů k prokázání svých tvrzení, co se týče zkoumání před uzavřením smlouvy schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, ze strany žalobkyně, ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Žalobkyně by byla vyzvána, aby tyto důkazy označila, a byla by poučena o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle i poučení podle a podle (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ). Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

Co se rozumí odbornou péčí, stanoví , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V dané věci soud ohledně zkoumání úvěruschopnosti odkazuje na Rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C 679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK. Toto rozhodnutí se váže k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008. Z výše uvedeného rozhodnutí vyplývá, že se vnitrostátním soudům ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 8 a 23 směrnice 2008. Z výše uvedeného lze dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru nezkoumal řádně úvěruschopnost spotřebitele.

Touto problematikou se ještě před vydáním tohoto rozhodnutí zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), jsou závěry s ohledem na výše uvedený rozsudek Evropského soudního dvora aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

Soud se zabýval předloženou úvěrovou smlouvou též se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

V projednávané věci žalobkyně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši 40 098,04 Kč a poplatků. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod.

Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ). Pouhé doplnění čísel do Smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů žalované v daném případě nemohlo dojít.

Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím, rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:“. úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

Na základě všech shora uvedených skutečností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťovala, případně ověřovala bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřovala. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 14. 8. 2017 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán (výrok ad II. rozsudku).

S ohledem na výše uvedené soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako právní vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. Ochuzeným (žalobkyní) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalované) věc určená podle druhu (poskytnutá finanční částka ve výši 40 098,04 Kč). Žalovaná uhradila celkem částku 15 830,99 Kč. K vrácení rozdílu byla žalovaná vyzvána ( o.z.) dopisem žalobkyně ze dne 15. 5. 2019 ve lhůtě do 14 dnů. Žalobkyně proto vůči žalované důvodně požadovala zaplacení 24 267,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 6. 2019 (viz o.z. a , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle shodného poměru úspěchu a neúspěchu, když do neúspěchu žalobkyně se počítají i obchodní úroky a úroky z prodlení (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ze dne 3. 12. 2015).

Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.