Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 224/2020-68
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem ulice a číslo, obec a číslo – část obce,
právně zastoupené advokátem: titul. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného, okres okres,
v řízení o zaplacení 75 610,85 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 48 889 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 2.4.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 26 721,85 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 48 889 Kč za dobu od 1.3.2020 do 1.4.2020 zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 8 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 48 889 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 2.4.2020 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 26 721,85 Kč s příslušenstvím a úroků z prodlení z částky 48 889 Kč za dobu od 1.3.2020 do 1.4.2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 8 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 75 610,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 75 560,85 Kč od 1.3.2020 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že původní věřitel společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo („ anonymizována čtyři slova“), postoupil předmětnou pohledávku na žalobce s účinností ke dni datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum anonymizována dvě slova a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo v níž se anonymizována dvě slova zavázala zejména poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky poskytnutými anonymizována dvě slova ve výši 100 000 Kč, když žalovaný měl oproti tomu zejména povinnost řádně hradit měsíční splátky ve výši 1 970 Kč měsíčně. Žalovaný načerpal finanční prostředky v celé shora uvedené výši bezhotovostně dne 27.6.2017. Žalovaný ovšem nehradil měsíční splátky pravidelně, když pro následné neurazení jeho dluhu zesplatnila anonymizována dvě slova celý úvěr ke dni 29.2.2020, čímž vznikla povinnost žalovaného jednorázově uhradit zbytek dluhu včetně veškerého příslušenství. Žalovanou částku ve výši 75 610,85 Kč tvoří jistina ve výši 70 475,72 Kč, úrok ve výši 2 652,75 Kč, dlužné poplatky ve výši 600 Kč, smluvní pokuta ve výši 500,38 Kč, náklady vymáhání ve výši 50 Kč a dlužné pojistné ve výši 1 332 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na 23.10.2020 se žalovaný, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v jeho nepřítomnosti. Žalobce byl při jednání poučen soudem dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se jeho právní předchůdce zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování a dále prokázat, že tvrzené finanční prostředky anonymizována dvě slova jako právní předchůdce žalobce žalovanému skutečně vyplatil.
4. V podání ze dne 10.11.2020 žalobce k výzvě soudu doplnil, že poskytnutí finančních prostředků může prokázat výpisem z bankovního účtu. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak anonymizována dvě slova v souladu se zákonem toto posoudil na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru a zaznamenaných v osobním dotazníku, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Následně pak shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Takto anonymizována dvě slova posoudil příjmy a výdaje žalovaného, způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Příjmy žalovaného byly doloženy výplatními páskami, dále bylo nahlédnuto do registrů BRKI, NRKI, databází sdružení příjmení a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil v čl. IV. odst. viii smlouvy o úvěru, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. V případě porušení informační povinnosti žalovaného byl anonymizována dvě slova oprávněn prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku za žalovaným za ihned splatnou a požádat žalovaného o její splacení, pozastavit nebo ukončit poskytování produktů nebo služeb, anebo ukončit závazek. S ohledem na výše uvedené a celkovou výši poskytnutého úvěru, respektive stanovené měsíční splátky shledal původní věřitel, že žadatel je schopen poskytnutý úvěr splácet.
5. Při jednání soudu dne 30.3.2021, k němuž se žalovaný opět bez omluvy nedostavil, soud vyzval žalobce k dalšími doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, když se otázka tohoto zkoumání i po doplnění žalobce stále jeví jako nedostatečná ze strany jeho právního předchůdce. Právní zástupkyně žalobce k tomu uvedla, že žalobce již jinými důkazy nedisponuje. Závěrem právní zástupkyně žalobce navrhla žalobě vyhovět s odkazem na předchozí vyjádření žalobce a tomuto přiznat náhradu nákladů řízení za soudní poplatek a 4,5 úkonu právní služby.
6. Z oznámení ze dne 26.3.2020 vyplynulo, že tímto anonymizována dvě slova oznámil žalovanému, že došlo k postoupení předmětné pohledávky. V dopise ze dne 26.3.2020 shora uvedenou skutečnost žalovanému oznámil rovněž právní zástupce žalobce a zároveň vyzval žalovaného k plnění na předmětný dluh s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byly listin y žalovanému ve stejný den odeslány.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze strany anonymizována dvě slova žalobci.
8. Z přehledu plateb týkajícího se předmětného úvěru vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s danou smlouvou anonymizována dvě slova vyplatil v době od 14.7.2017 do 22.1.2020 celkem 51 111 Kč.
9. Dále žalobce doložil blíže nespecifikovaný formulář obsahující osobní údaje žalovaného, ve formuláři jsou dále zaškrtnuty kolonky: úvěrová smlouva, občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, osobní dotazník, výpis z účtu a PVP 1.
10. Z žádosti ze dne 20.6.2017 a následující smlouvy ze dne 26.6.2017 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi anonymizována dvě slova a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit v 72 měsíčních splátkách po 1 970 Kč. Žalovaný se v prohlášení ze dne 27.6.2017 rovněž přihlásil k pojištění úvěru.
11. Ke shora uvedeným listinám žalobce dále doložil osobní dotazník podepsaný dne 26.6.2017 žalovaným, zde jsou vyplněny osobní údaje žalovaného (bydliště, kontakty, rodné číslo atp.), dále je zde uvedeno, že je svobodný a žije v nájmu. Kolonky o majetkových poměrech žalovaného (měsíční příjmy, měsíční výdaje a bankovní údaje) jsou nevyplněné. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu a cestovního pasu žalovaného.
12. Žalobce dále doložil dvě výplatní pásky žalovaného z dubna a května 2017, z nichž vyplynulo, že jeho čistý příjem ze mzdy činil 17 097 Kč, resp. 17 373 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného ze dne 31.5.2017 vyplynulo, že zůstatek na tomto účtu činí 6,90 Kč.
13. Dále žalobce doložil dvě písemnosti adresované žalovanému jeho právním předchůdcem bez dokladu jejich odeslání či doručení, a to žádost o zaslání podepsaných dokumentů ze dne 23.6.2017 a odstoupení od předmětné úvěrové smlouvy ze dne 27.1.2020.
14. Z výpisu z bankovního účtu anonymizována dvě slova vyplynulo, že dne datum převedl na bankovní účt bankovní účet s označením žalovaného částku 100 000 Kč.
15. Z výpisu z registru příjmení ze dnů 6.6.2017 a 19.11.2018 vyplynulo, že žalovaný zde není evidován, z výpisu z registru NKRI a BRKI ze stejných dnů vyplynulo, že k 6.6.2017 byl žalovaný evidován se závazkem vůči právnická osoba ve výši 22 890 Kč, který splácí po 763 Kč.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: anonymizována dvě slova s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel bezhotovostně 100 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby anonymizována dvě slova 51 111 Kč anonymizována dvě slova se při uzavírání předmětné smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v listin ě označené jako osobní dotazník, provedl šetření v registru příjmení a provedl hodnocení v registru NKRI. Opatřil si listin y shora specifikované – výplatní pásky, výpis z účtu a kopie osobních dokladů. Na základě smlouvy ze dne 12.5.2020 byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena žalobci, což bylo písemností odeslanou dne 26.3.2020 žalovanému oznámeno, tento rovněž vyzván k plnění s výstrahou soudního vymáhání.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
23. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
27. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 100 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
28. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalovaného a výpisu z bankovního účtu) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
29. Dle doloženého dokladu o příjmu žalovaný v době uzavření smlouvy disponoval příjmem ve výši kolem 17 000 Kč měsíčně. Tento příjem sám o sobě jistě stačí na úhradu splátek 1 970 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce se však při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřil pouze na příjmovou část poměrů žalovaného a zcela rezignoval na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaný pouze uvedl, že je svobodný a žije v nájmu, v rámci šetření nebyly ani uvedeny výše nákladů na bydlení či nákladů jiných, tím méně pak byly jakékoliv výdaje doloženy. Právnímu předchůdci žalobce pak ničeho nebránilo s ohledem na povahu bydlení, aby žalovaný doložil nájemní smlouvu, doklad SIPO apod. Je pochopitelné, že poskytovatel úvěru nemůže v rámci svého zkoumání zcela obsáhnout výdaje klientů a tyto zcela a spolehlivě ověřit. Na druhou stranu minimálně výdaje spojené s bydlením, které navíc tvoří podstatnou výdajovou část majetkových poměrů, zvláště u osob s nižším či průměrným příjmem, lze ověřit velmi snadno, jak je již shora naznačeno. Úvěrujícímu poté může zcela snadno poskytnout ucelený obrázek o poměrech klienta výpis z jeho bankovního účtu, pokud jím klient disponuje. V daném případě právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze smlouvy bezhotovostně, výpisem z účtu žalovaného disponoval. Jedná se nicméně o výpis z účtu za období pouhého jednoho dne, přičemž zůstatek na účtu je v podstatě nulový. Výpis z účtu za období např. tří či více měsíců by pak poskytl ucelený a poměrně věrohodný obrázek o finanční bilanci žalovaného. Shora uvedené podklady však svědčí spíše o opaku schopnosti žalovaného splácet úvěr, pokud již koncem kalendářního měsíce neměl na svém účtu v podstatě nic.
30. Soud znovu opakuje, že si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, a to zvláště za situace, kdy údaje sdělené spotřebitelem jsou kusé či v podstatě sděleny ani nejsou, proto není ani na místě polemika o povinnosti žalovaného sdělovat pravdivé informace, pokud informace v daném ohledu v podstatě žádné nesdělil, pouze doložil výplatní pásky a výpis z účtu. Z doložených důkazů s odkazem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce odpovídajícím způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, resp. odpovídajícím způsobem zhodnotil informace takto získané.
31. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 100 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Žalovaný v dané souvislosti právnímu předchůdci žalobce vrátil 51 111 Kč, je tedy povinen vrátit rozdíl v obou částkách ve výši 48 889 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle názoru soudu kvalifikovat až první prokazatelně odeslanou listin u, a to oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne 26.3.2020. Tuto listin y je třeba mít dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 31.3.2020. Jelikož pak žalovaný následující den bez zbytečného odkladu neplnil (nebyl tvrzen a tím méně prokázán opak), je ode dne následujícího v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 48 889 Kč s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
32. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , když měl žalobce v řízení většinový úspěch a zároveň doložil splnění podmínek dle § 142a o.s.ř. o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce pak představuje uhrazený soudní poplatek ve výši 4 530 a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 5 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 4 140 Kč. Právní zástupce žalobce v daném řízení účelně vykonal pět úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva, účast u dvou jednání soudu). Jelikož pak předžalobní výzva neobsahuje právní zhodnocení věci, je třeba jí považovat za tzv. jednoduchou výzvu k plnění / §11 odst. 2 písm. h) tarifu, za níž náleží odměna poloviční, tedy 2 070 Kč. Ač právní zástupce žalobce další úkony právní služby nenárokoval, soud pro úplnost dodává, že doplnění žaloby k výzvě soudu nemůže jít k tíži žalovaného, když žalobci ničeho nebránilo splnění zákonné povinnosti řádně doložit již v žalobě, nadto, když dané doplnění ani nebylo dostatečné, jak vyplývá ze shora uvedeného. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 4 228 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 28 888 Kč (4 530 + 4 x 4 140 + 2 070 + 5 x 300 + 4 228). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 48 889 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 53 741,08 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 26 721,85 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 30 034,99 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 83 776,07 Kč tak představuje úspěch žalobce 64 %, úspěch žalovaného 36 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 28 % svých nákladů, z částky 28 888 Kč tedy ve výši 8 089 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.